Boris Majorov
| Boris Majorov | |
|---|---|
_14_(Boris_Mayorov).jpg) | |
| Osobní informace | |
| Datum narození | 11. února 1938 (86 let) |
| Místo narození | Moskva, Sovětský svaz |
| Stát |  Sovětský svaz |
| Výška | 176 cm |
| Hmotnost | 69 kg |
| Příbuzní | Jevgenij Majorov (sourozenec) |
| Klubové informace | |
| Aktivní roky | 1955–1969 |
| Pozice | levé křídlo |
| Kluby | HC Spartak Moskva (SSSR) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
| Přehled medailí | ||
|---|---|---|
 Lední hokej na ZOH
| ||
| zlato | ZOH 1964 | SSSR |
| zlato | ZOH 1968 | SSSR |
| Mistrovství světa v ledním hokeji | ||
| bronz | MS 1961 | SSSR |
| zlato | MS 1963 | SSSR |
| zlato | MS 1964 | SSSR[pozn. 1] |
| zlato | MS 1965 | SSSR |
| zlato | MS 1966 | SSSR |
| zlato | MS 1967 | SSSR |
| zlato | MS 1968 | SSSR[pozn. 1] |
Boris Alexandrovič Majorov (rusky Борис Александрович Майоров; * 11. února 1938) je bývalý ruský hokejista, který v šedesátých letech 20. století úspěšně reprezentoval Sovětský svaz a později působil jako hokejový trenér. Je členem Síně slávy Mezinárodní hokejové federace.
Hráčská kariéra
[editovat | editovat zdroj]Klubová kariéra
[editovat | editovat zdroj]Hokejovou kariéru odstartoval společně se svým bratrem, dvojčetem Jevgenijem v klubu HC Spartak Moskva, ve jehož dresu v roce 1955 debutoval v sovětské nejvyšší soutěži. Ve Spartaku hrál až do konce aktivní kariéry v roce 1969. V letech 1962, 1967 a 1969 vybojoval titul sovětského mistra, když Spartak Moskva jako jediný tým dokázal v šedesátých letech překonat nadvládu prominentního armádního týmu CSKA Moskva. V letech 1965, 1966 a 1968 se umístil v lize na druhém místě právě za CSKA. Ve své kariéře odehrál v sovětské lize 400 utkání a zaznamenal 255 branek.
Reprezentace
[editovat | editovat zdroj]První zápas za sovětskou reprezentaci odehrál v listopadu 1960 a prakticky v celých šedesátých letech byl její stabilní součástí. Na mistrovství světa hrál poprvé v roce 1961. Se sedmi góly a devíti asistencemi přispěl výrazně k zisku bronzových medailí a byl nominován do All-star týmu šampionátu. V dalších letech až do roku 1968 se sovětskou reprezentací na mistrovství světa i Zimních olympijských hrách pokaždé zvítězil. Nejčastěji hrával se svým bratrem Jevgenijem a Vjačeslavem Staršinovem, kteří byli jeho spoluhráči také v klubu. V posledním mezistátním utkání nastoupil v březnu 1969 proti Finsku, celkově odehrál 134 utkání a vstřelil 63 gólů.
Trenérská a funkcionářská kariéra
[editovat | editovat zdroj]Již ke konci aktivní kariéry se podílel na úspěších Spartaku Moskva také jako hrající trenér, po ukončení aktivní kariéry se stal hlavním trenérem klubu a byl jím do roku 1971. Vedle druhého místa v ligové soutěži v roce 1970 vybojoval dvakrát sovětský pohár. V letech 1971 a 1972 působil jako trenér u sovětské juniorské reprezentace a u reprezentačního B-týmu. V letech 1974 až 1976 vedl ve finské lize Jokerit Helsinky, po návratu do Moskvy se stal v roce 1976 členem trenérského týmu pro první ročník Kanadského poháru. Poté pracoval až do roku 1991 na různých postech u sovětské reprezentace a hokejového svazu, výjimkou bylo trenérské angažmá u Spartaku Moskva v polovině osmdesátých let, s nímž v roce 1985 vyhrál Spenglerův pohár. V první polovině devadesátých let trénoval opět ve Finsku – Jokerit Helsinki, s nímž vybojoval finský titul, a Tapparu Tampere. Později zastával funkce generálního manažera ruské reprezentace (1995–1998), prezidenta Spartaku Moskva (1998–2002) a viceprezidenta Ruské hokejové federace (od roku 2001).
Úspěchy a ocenění
[editovat | editovat zdroj]Týmové
- olympijský vítěz 1964 a 1968
- mistr světa 1963, 1964 (hráno jako součást olympijských her), 1965, 1966, 1967, 1968 (hráno jako součást olympijských her), bronz z roku 1961
- vítěz sovětské ligy se Spartakem Moskva 1962, 1967 a 1969
Individuální
- nejlepší střelec mistrovství světa 1961
- člen All-star týmu na mistrovství světa 1961
- člen Ruské a sovětské hokejové síně slávy
- člen Síně slávy Mezinárodní hokejové federace od roku 1999
- držitel státních vyznamenání SSSR
Trenérské úspěchy
- vítěz sovětského hokejového poháru se Spartakem Moskva 1970, 1971
- sovětský vicemistr 1970
- vítěz Spenglerova poháru 1985 se Spartakem Moskva
- vítěz finské ligy 1992 s Jokeritem Helsinki
- držitel Lynces Academici Coach Award pro nejlepšího trenéra finské SM-liigy 1992
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Boris Alexandrowitsch Majorow na německé Wikipedii.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Boris Majorov na Wikimedia Commons - Boris Majorov – statistiky na Elite Prospects (anglicky)
- Boris Majorov – statistiky na Eurohockey.com (anglicky)
- Boris Majorov v databázi Olympedia (anglicky)
