Božena Srncová | |
---|---|
Narození | 11. června 1925 Praha |
Úmrtí | 30. listopadu 1997 (ve věku 72 let) Semily |
Povolání | sportovní gymnastka |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Přehled medailí | ||
---|---|---|
Sportovní gymnastika na LOH | ||
zlato | LOH 1948 | družstva |
bronz | LOH 1952 | družstva |
Božena Srncová, provdaná Krejcarová[1] žila v Lomnici nad Popelkou (11. června 1925, Praha – 30. listopadu 1997, Semily) byla česká sportovní gymnastka a olympijská vítězka. Na LOH 1948 v Londýně zvítězila v soutěži družstev žen. Na LOH 1952 v Helsinkách obsadila s družstvem žen bronzovou příčku.
Vedoucími družstva sportovních gymnastek byly Marie Provazníková a Vlasta Děkanová. Sestavu s Boženou Srncovou dále tvořily Zdeňka Honsová, Miloslava Misáková, Věra Růžičková (původně náhradnice), Milena Müllerová, Zdeňka Veřmiřovská, Olga Šilhánová, Marie Kovářová a Eliška Misáková (in memoriam).
Krátce před začátkem onemocněla kamarádka Eliška Misáková tehdy neléčitelnou dětskou obrnou a v soutěži ji nahradila Věra Růžičková. E. Misáková zemřela krátce poté, co její sestra Miloslava a její přítelkyně získaly zlato. Při slavnostním vyhlášení vítězů byla československá vlajka olemována černou stuhou.[2] O této tragické události, i o přípravách a samotném průběhu gymnastické soutěže žen na londýnské olympiádě natočil režisér Miroslav Kačor v roce 2012 dokument Zlato pro Elišku.[3][4] Za vítězství sportovkyně získaly i gramorádio.[4][5]
O úspěchu gymnastek se podle slov Věry Růžičkové později moc nemluvilo a nepsalo také proto, že jejich vedoucí Marie Provazníková ihned po olympiádě volila emigraci a pro komunisty tak byla zrádkyní.[2]
V bronzovém týmu kromě Boženy Srncové byly Hana Bobková, Alena Chadimová, Jana Rabasová, Alena Reichová, Matylda Šínová, Věra Vančurová a Eva Věchtová.