Bruno Kreisky

Bruno Kreisky
Kancléř Rakouska
Ve funkci:
1970 – 1983
PředchůdceJosef Klaus
NástupceFred Sinowatz
Ministr zahraničí Rakouska
Ve funkci:
1959 – 1966
PředchůdceLeopold Figl
NástupceLujo Tončić-Sorinj
Předseda Sociálně demokratické strany
Ve funkci:
1967 – 1983
PředchůdceBruno Pittermann
NástupceFred Sinowatz
Stranická příslušnost
ČlenstvíSociálně demokratická strana Rakouska
Narození22. ledna 1911
Vídeň
Úmrtí29. července 1990 (ve věku 79 let)
Vídeň
Příčina úmrtísrdeční selhání
Místo pohřbeníVídeňský ústřední hřbitov (48°9′5″ s. š., 16°26′21″ v. d.)
ChoťVera Alice Kreisky (1942–1988)
DětiPeter Kreisky
Suzanne Dorau
PříbuzníPaul Kreisky (sourozenec)
Jan Kreisky (vnuk)
Alma materVídeňská univerzita
Profesepolitik, diplomat, advokát a válečný zpravodaj
OceněníŘád proti šílené vážnosti (1961)
Cena svobody (1975)
Karl-Valentin-Orden (1980)
Cena Džaváharlála Néhrúa (1983)
velkokříž Vojenského řádu Kristova
… více na Wikidatech
CommonsBruno Kreisky
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bruno Kreisky (22. ledna 1911, Vídeň – 29. července 1990) byl rakouský právník a politik židovského původu. Byl ministrem zahraničí (1959–1966), předsedou Sociálně demokratické strany Rakouska (SPÖ) (1967–1983) a kancléřem (1970–1983).

Biografie

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se ve Vídni do židovské rodiny původem z jihomoravských Dolních Kounic a v patnácti letech vstoupil do mládežnické organizace SPÖ. Vystudoval práva na Vídeňské univerzitě a druhou světovou válku přežil ve švédském exilu.[1]

Politické působení

[editovat | editovat zdroj]

Po válce se vrátil do Rakouska a obnovil svou politickou kariéru. V roce 1970 se stal prvním kancléřem židovského původu v historii Rakouska.[1] Jako ministr zahraničí i jako kancléř se snažil hrát úlohu zprostředkovatele mezi Izraelem a arabskými vůdci, jako byl Jásir Arafat, Anvar as-Sádát či Muammar Kaddáfí.[1] Jakožto velký odpůrce sionismu a hlasitý kritik Izraele však narazil na nedůvěru tohoto státu a příliš ve svém snažení neuspěl. Jeho důvěryhodnost v očí Izraelců také velice poškodil skandál, který se rozpoutal okolo některých členů jeho vlády, kteří se za druhé světové války zapletli s nacismem. Ten nakonec vyústil v ostrý střet mezi Kreiskym a „lovcem nacistů“ Simonem Wiesenthalem.[1]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d ČEJKA, Marek. Izrael a Palestina - Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu. 2. vyd. Praha: Barrister & Principal, 2007. 321 s. ISBN 978-80-87029-16-9. S. 144. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Kancléři Rakouska
První republika
Karl Renner (1918–1920) • Michael Mayr (1920–1921) • Johann Schober (1921–1922) • Walter Breisky (1922) • Johann Schober (1922) • Ignaz Seipel (1922–1924) • Rudolf Ramek (1924–1926) • Ignaz Seipel (1926–1929) • Ernst Streeruwitz (1929) • Johann Schober (1929–1930) • Carl Vaugoin (1930) • Otto Ender (1930–1931) • Karl Buresch (1931–1932) • Engelbert Dollfuss (1932–1934) • Kurt Schuschnigg (1934–1938) • Arthur Seyß-Inquart (1938)
Státní znak Rakouska
Státní znak Rakouska
Druhá republika
Karl Renner (1945) • Leopold Figl (1945–1953) • Julius Raab (1953–1961) • Alfons Gorbach (1961–1964) • Josef Klaus (1964–1970) • Bruno Kreisky (1970–1983) • Fred Sinowatz (1983–1986) • Franz Vranitzky (1986–1997) • Viktor Klima (1997–2000) • Wolfgang Schüssel (2000–2007) • Alfred Gusenbauer (2007–2008) • Werner Faymann (2008–2016) • Reinhold Mitterlehner (2016) • Christian Kern (2016–2017) • Sebastian Kurz (2017–2019) • Brigitte Bierleinová (2019–2020) • Sebastian Kurz ( 2020–2021) • Alexander Schallenberg (2021) • Karl Nehammer (od 2021)
Ministři zahraničí Rakouska
Habsburská monarchie
Jan Kryštof z Bartensteina (1727–1753) • Antonín Corfitz z Ulfeldu (1742–1753) • Václav Antonín z Kounic-Rietbergu (1753–1792) • Jan Filip Cobenzl (1792–1793) • Johann Amadeus Thugut (1793–1800) • Ferdinand z Trauttmansdorffu (1800–1801) • Jan Ludvík Cobenzl (1801–1804)
 Znak Rakouska
Rakouské císařství
Jan Ludvík Cobenzl (1804–1805) • Jan Filip Stadion (1805–1809) • Klemens Václav Metternich (1809–1848) • Karl Ludwig Ficquelmont (1848) • Johann von Wessenberg (1848) • Felix ze Schwarzenbergu (1848–1852) • Karl Ferdinand Buol-Schauenstein (1852–1859) • Johann Rechberg-Rothenlöwen (1859–1864) • Alexandr Mensdorff-Pouilly (1864–1866) • Friedrich von Beust (1866–1867)
Rakousko-Uhersko
Friedrich von Beust (1867–1871) • Gyula Andrássy st. (1871–1879) • Heinrich Karl von Haymerle (1879–1881) • Benjámin Kállay (1881) • Gustav Kálnoky (1881–1895) • Agenor Gołuchowski ml. (1895–1906) • Alois Lexa von Aehrenthal (1906–1912) • Leopold Berchtold (1912–1915) • István Burián (1915–1916) • Ottokar Czernin (1916–1918) • István Burián (1918) • Gyula Andrássy ml. (1918) • Ludwig von Flotow (1918)
První Rakouská republika
a Rakouský stát
Victor Adler (1918) • Otto Bauer (1918–1919) • Karl Renner (1919–1920) • Michael Mayr (1920–1921) • Johann Schober (1921–1922) • Walter Breisky (1922) • Leopold Hennet (1922) • Alfred Grünberger (1922–1924) • Heinrich Mataja (1924–1926) • Rudolf Ramek (1926) • Ignaz Seipel (1926–1929) • Ernst Streeruwitz (1929) • Johann Schober (1929–1930) • Ignaz Seipel (1930) • Johann Schober (1930–1932) • Karl Buresch (1932) • Engelbert Dollfuß (1932–1934) • Stephan Tauschitz (1934) • Egon Berger-Waldenegg (1934–1936) • Kurt Schuschnigg (1936) • Guido Schmidt (1936–1938) • Wilhelm Wolf (1938)
Druhá Rakouská republika
Karl Gruber (1945–1953) • Leopold Figl (1953–1959) • Bruno Kreisky (1959–1966) • Lujo Tončić-Sorinj (1966–1968) • Kurt Waldheim (1968–1970) • Rudolf Kirchschläger (1970–1974) • Erich Bielka (1974–1976) • Willibald Pahr (1976–1983) • Erwin Lanc (1983–1984) • Leopold Gratz (1984–1986) • Peter Jankowitsch (1986–1987) • Alois Mock (1987–1995) • Wolfgang Schüssel (1995–2000) • Benita Ferrerová-Waldnerová (2000–2004) • Ursula Plassniková (2004–2008) • Michael Spindelegger (2008–2013) • Sebastian Kurz (2013–2017) • Karin Kneisslová (2017–2019) • Alexander Schallenberg (2019–2021) • Michael Linhart (2021) • Alexander Schallenberg (od 2021)