Jazyk | |
---|---|
Organizace | |
Dějiny | |
Kultura | |
Literatura | |
Úhly pohledu | |
Buloňská deklarace (v esperantu Bulonja Deklaracio) je dokument napsaný Ludvíkem Lazarem Zamenhofem a stvrzený účastníky prvního světového kongresu esperanta ve francouzském městě Boulogne-sur-Mer roku 1905, který definoval nejdůležitější pojmy esperantského hnutí a hrál důležitou úlohu v jeho rozvoji.
Deklarace definovala "esperantismus" jako hnutí podporující široké využívání esperanta jako doplňku k národním jazykům v mezinárodním a mezietnickém kontextu, tedy ne jako jejich náhradu v jejich přirozeném teritoriu. Esperantské hnutí samotné deklarovala jako politicky a nábožensky neutrální. Upozornila na to, že Esperanto se odevzdává do veřejného vlastnictví a každý jej může používat podle své vůle, protože jeho autor se hned na počátku vzdává veškerých autorských práv. Bylo stanoveno, že jedinou závaznou autoritou pro mluvčí esperanta je Fundamento de Esperanto (sbírka raných dokumentů obsahujících popis gramatiky, slovník a několik ukázkových textů) a že imitování jeho vzoru je všem uživatelům doporučováno za účelem udržení stability jazyka. Konečně definovalo také pojem „esperantista“ jako osobu, která zná a užívá jazyk esperanto pro jakékoliv účely.
Buloňská deklarace shrnuje cíle esperantismu v pěti bodech: