Buněčná linie LNCaP je lidská rakovinná buněčná linie, odvozená z metastázy nádoru prostaty.[1] Hlavní využití této buněčné linie je ve výzkumu rakoviny prostaty a vývoji léčiv proti tomuto onemocnění.[2]
Buněčná linie LNCaP (Lymph Node Carcinoma of the Prostate) byla získána roku 1977 z metastatické tkáně adenokarcinomu prostaty, konkrétně se jednalo o metastázu v supraklavikulární uzlině (pod klíční kostí). Dárcem byl padesátiletý muž, běloch s krevní skupinou B.[1][3]
Tato buněčná linie vykazuje některé typické vlastnosti maligních buněk, jako je například proliferace nezávislá na přichycení k podkladu[1] a autokrinní stimulace růstu pomocí sekrece EGF a TGF-α.[4] Kromě zmíněných růstových faktorů, které přes membránové receptory stimulují rychlost růstu až dvojnásobně, jsou tyto buňky citilivé také k FGF-β.[4] Naopak méně obvyklou vlastností pro rakovinné buňky je absence mutace v genu pro tumor-supresorový protein p53.[5]
Karyotyp buněk linie LNCaP obsahuje 33 až 91 chromosomů (modus je 76).[1] Na rozdíl od jiných buněčných linií odvozených z rakoviny prostaty (například DU-145 a PC3) jsou LNCaP díky přítomnosti receptorů v cytosolu citlivé k androgenům a estrogenům.[6] Zároveň si buňky linie LNCaP udržují orgánově-specifické charakteristiky, jako je v případě buněk prostaty exprese kyselé fosfatasy a prostatického specifického antigenu.[1]
Buňky linie LNCaP jsou adherentní, mohou in vitro narůst až do hustoty 8×105 buněk/cm2, generační doba je 60 až 72 hodin, podle obsahu séra v kultivačním mediu.[6][1] Často dochází k vytváření shluků buněk místo souvislé monovrstvy.[1] Pro kultivaci se používá medium RPMI-1640 s přídavkem 10 % FBS.[3] Kultivační nádoby s LNCaP jsou uchovávány při 37 °C v inkubátoru s kontrolovanou atmosférou obsahující 5 % CO2.
Z linie LNCaP byla odvozena řada dalších buněčných linií, které díky svým specifickým vlastnostem našly uplatnění ve výzkumu rakoviny prostaty, ať už se jedná o invazivitu nádoru a metastázy, nebo závislost růstu na androgenech.
Pro tuto odvozenou linii je typický rychlejší růst (Fast Growing Colony, generační doba 34 až 43 hodin[7]), ostatní charakteristiky jsou shodné s linií LNCaP.[8]
Tato buněčná linie LNCaP-AI (nezávislá na androgenech, Androgen Independent) je schopna růstu na mediu se sérem, ze kterého byla řada látek vychytána pomocí aktivního uhlí. Byla odvozena z klonu LNCaP-FCG. I když méně než původní linie, jsou stále citlivé na adrogeny. Je pro ně typická vyšší hladina exprese antiapoptotického genu BCL-2 a inhibitorů cyklin dependentních kinas p21 a p16, což vede k celkově odolnějšímu fenotypu proti apoptose. Tento buněčný model byl použit pro studium ztráty citlivosti buněk rakoviny prostaty k androgenům.[9]
Tyto buněčné linie byly odvozeny z karcinomů, které vznikly v kastrovaných myších po subkutánní aplikaci směsi buněk LNCaP a lidských kostních fibroblastů. Linii LNCaP se tyto buněčné linie podobají svým karyotypem i tím, že exprimují prostatický specifický antigen (avšak v 5 až 10krát vyšších koncentracích). Oproti LNCaP vykazují také rychlejší růst.[10]
Tato buněčná linie je druhou generací linie C4, vznikla z tumoru v kastrované myši po aplikaci buněk C4 a lidských kostních fibroblastů. Oproti linii LNCaP je snížena exprese adrogenového receptoru, díky čemuž in vitro není pozorována stimulace androgeny.[10]
Tato buněčná linie byla odvozena z metastázy osteoblastomu, která vznikla v imunodeficientní myši po injekční aplikaci buněk LNCaP. Buňky C4-2B vykazují fenotyp podobný osteoblastům, jako je produkce alkalické fosfatasy, osteokalcinu a dalších specifických proteinů, jsou schopny vytvářet hydroxyapatit in vitro a v jejich jádře byl detekován transkripční faktor RUNX2 specifický pro kostní buňky. Linie C4-2B je tedy vhodným modelem pro studium metastazování rakoviny prostaty do kostní tkáně.[11]