Bunny Wailer

Bunny Wailer
Bunny Wailer v roce 2014
Bunny Wailer v roce 2014
Základní informace
Rodné jménoNeville O'Riley Livingston
Jinak zvaný„Bunny Wailer“
Narození10. dubna 1947
Kingston
Úmrtí2. března 2021 (ve věku 73 let)
Kingston
Žánryreggae
Povolánízpěvák, autor skladeb a bubeník
Nástrojebicí, zpěv
VydavateléIsland Records
Solomonic
Členem skupinyThe Wailers
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Neville O'Riley Livingston OM OJ (10. dubna 1947 Kingston – 2. března 2021 tamtéž[1]), známý jako Bunny Wailer, byl jamajský hudebník, skladatel, zpěvák a bubeník žánrů reggae a dancehall, nevlastní bratr Boba Marleyho. Spolu s ním a Peterem Toshem byl jedním ze tří původních členů reggae skupiny The Wailer.[2] Trojnásobný držitel ceny Grammy je považován za jednoho z dlouholetých nositelů standardů reggae hudby. Byl také znám jako Jah B,[3] Bunny O'Riley,[4] a Bunny Livingston.[5]

Život

[editovat | editovat zdroj]

Mládí

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako Neville O' Riley Livingston 10. dubna 1947 v Kingstonu, hlavním městě Jamajky.[6] První roky strávil ve vesnici Nine Mile ve farnosti Saint Ann. Zde se poprvé setkal s Bobem Marleym a chlapci se rychle spřátelili. Oba pocházeli z neúplných rodin; Livingstona vychoval jeho otec, Marleyho matka.[7][8] Později Wailerův otec Thaddeus „Thaddy Shut“ Livingston žil s Marleyho matkou Cedellou Bookerovou v kingstonské čtvrti Trenchtown a měli spolu dceru Pearl Livingston. Peter Tosh měl pak syna Andrewa Toshe s Wailerovou sestrou Shirley, čímž se Andrew stal jeho synovcem.[9]

Hudební začátky

[editovat | editovat zdroj]

Wailer původně šel na konkurz do Leslie Kong v Beverley's Records v roce 1962, přibližně ve stejné době, kdy zde jeho nevlastní bratr Bob Marley dokončoval svůj singl „Judge Not“. Wailer zde měl zazpívat svou první skladbu „Pass It On“, více laděnou do ska, ale frekvenci kvůli škole zmeškal.[10] O několik měsíců později, v roce 1963, s Marleym a jejich přítelem Peterem Toshem založili skupinu „The Wailing Wailers“. krátce zde působili také Junior Braithwaite a Beverley Kelso.[11][12] Název skupiny byl odvozen od příjmení jejich společného otce, respektive otčíma. Marley hrál na kytaru a zpíval, Tosh byl rovněž kytaristou, Wailer pak bubeník.

Zprvu inklinoval zpívat méně než Marley a Tosh, ale když Marley v roce 1966 opustil Jamajku a krátce žil v Delaware v USA, byl ve skupině nahrazen Constantinem „Vision“ Walkerem, zapojil se do zpěvu v kapele více. V té době začal nahrávat a zpívat vokály na některé z jeho vlastních skladeb, například „Who Feels It Knows It“, „I Stand Prevominant“ a „Sunday Morning“.[13] Jeho styl hudby byl ovlivněn gospelovou hudbou a soulovým zpěvákem Curtisem Mayfieldem.[14][15] V roce 1967 poprvé ve Studiu One natočil „This Train“, založený na gospelovém standardu.[16]

V červnu 1967 byl Wailer zatčen na základě obvinění z držení konopí a byl odsouzen k čtrnáctiměsíčnímu trestu vězení.[17] Mezitím Marley a Tosh podepsali smlouvu o exkluzivním nahrávání s JAD Records[18] a dohodu o exkluzivním vydávání s hudební vydavatelskou společností Cayman Music.[19] Po propuštění se Wailer do skupiny vrátil, pokračoval rovněž ve vydávání sólových nahrávek, mj. ve spolupráci s Lee „Scratch“ Perrym.

Rozpad Wailers

[editovat | editovat zdroj]

S Wailers absolvoval turné po Anglii a Spojených státech, ale brzy se pak zdráhal opustit Jamajku. Poté, co skupina dosáhla mezinárodního úspěchu, spolu s Toshem nabyli pocitu, že jsou ve skupině stále více marginalizováni a pozornost se stále více soustředila na Marleyho. Wailer následně opustil Wailers v roce 1973 [20] a přijal jméno „Bunny“ [21] ve snaze o sólovou kariéru poté, co odmítl, když Chris Blackwell chtěl, aby Wailers měli turné po klubech tzv. freak scene ve Spojených státech s tím, že to bylo proti jeho rastafariánským zásadám. [22] Tosh Wailers opustil roku 1974.

Než opustil Wailers, Wailer se více soustředil na svou duchovní víru. Identifikoval se s rastafariánským hnutím, stejně jako ostatní Wailers. Napsal také velkou část svého vlastního materiálu a znovu zaznamenal řadu střihů z katalogu Wailers. Wailer nahrával primárně ve stylu kořenů, v souladu se svými často politickými a duchovními poselstvími; jeho album Blackheart Man bylo dobře přijato.[23]

Sólová kariéra

[editovat | editovat zdroj]
Bunny Wailer na festivalu Smile Jamaica, 2008

Poté, co opustil Wailers, experimentoval Wailer s diskotékou na svém albu Hook Line & Sinker [24] zatímco Sings the Wailers přepracovává mnoho skladeb The Wailers s podporou jamajských hudebníků Sly a Robbieho .[25] Měl také úspěšné nahrávání v typicky apolitickém, popovějším a tanečnějším stylu.[26]

Wailerova hudba v sobě nesla taneční i rockové vlivy,[27] nejlépe ilustrované albem Bunny Wailer Sings the Wailers, ve kterém reinterpretuje část materiálu Wailers jako zpěvák sólových kořenů s kořeny založenými na reggae Sly a Robbie. Album produkované Bunny Wailerem bylo nahráno v Harry J Studio .[28] Některé z těchto skladeb jsou přepracované klasické skladby Wailers, například „Dreamland“, obal alba El Tempos „My Dream Island“ s mírně přepracovanými texty, které se staly podpisovou skladbou Bunnyho. To zaznamenal v roce 1966 Clement Coxsone Dodd a v roce 1972 Lee „Scratch“ Perry; bylo vydáno jako 7" v roce 1971 s verzí U-Roy na straně B.[29] Další klasikou jsou „Dancing Shoes“, která byla poprvé zaznamenána v polovině 60. let jako hnací ska / soul klasika s Bunny Wailerem v hlavních vokálech.[30]

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Wailer získal cenu Grammy za nejlepší reggae album v roce 1991 za album Time Will Tell: A Tribute to Bob Marley, 1995 za film Crucial! Roots Classics a 1997 pro Síň slávy: Pocta 50. výročí Boba Marleyho .[31] Byl také uveden na albu True Love od Toots and the Maytals, které v roce 2004 získalo cenu Grammy za nejlepší album reggae, a představilo mnoho pozoruhodných hudebníků včetně Willieho Nelsona, Erica Claptona, Jeffa Becka, Trey Anastasii, Gwen Stefani, No Doubt Ben Harper, Bonnie Raitt, Manu Chao, The Roots, Ryan Adams, Keith Richards, Tootse Hibberta, Paula Douglase, Jackie Jackson, Kena Boothe či The Skatalites .[32]

V srpnu 2012 bylo oznámeno, že Bunny Wailer obdrží páté nejvyšší vyznamenání Jamajky, řád Jamajky .[33] V roce 2016 odehrál měsíční turné „Blackheart Man“ k oslavě 40. výročí jeho alba z roku 1976.[34] V říjnu 2017 mu byla jamajskou vládou udělena Řád za zásluhy, čtvrté nejvyšší vyznamenání v zemi.[35] V listopadu 2019 získal Wailer v New Yorku cenu Pinnacle Award od koalice za zachování Reggae.[36]

Nemoc a úmrtí

[editovat | editovat zdroj]

V říjnu 2018 utrpěl Wailer menší mrtvici, což mělo za následek problémy s řečí.[37] Poté, co v červenci 2020 utrpěl další cévní mozkovou příhodu, byl hospitalizován v Andrews Memorial Hospital ve farnosti Saint Andrew, kde nakonec zemřel 2. března 2021 ve věku 73 let [38][39][40] na zdravotní pozáchvatové komplikace.[41]

Sólová diskografie

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bunny Wailer na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Na Jamajce zemřel legendární zpěvák reggae Bunny Wailer, trojnásobný držitel Grammy | Kultura. Lidovky.cz [online]. 2021-03-02 [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. 
  2. ↑ Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. 
  3. ↑ Archivovaná kopie [online]. [cit. 2021-03-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-08-25. 
  4. ↑ [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 978-1-60473-659-5. 
  5. ↑ [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 978-0-393-08218-0. 
  6. ↑ ew.com. Dostupné online. 
  7. ↑ www.bbc.com. Dostupné online. 
  8. ↑ Archivovaná kopie [online]. [cit. 2021-03-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-03-04. 
  9. ↑ www.pri.org. Dostupné online. 
  10. ↑ [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 978-0-393-63479-2. 
  11. ↑ [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 978-1-85868-749-0. 
  12. ↑ www.npr.org. Dostupné online. 
  13. ↑ [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 978-0-86241-827-4. 
  14. ↑ [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 978-0-85112-662-3. 
  15. ↑ [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 978-0-393-63479-2. 
  16. ↑ www.montereycountyweekly.com. Dostupné online. 
  17. ↑ Singing the jailhouse rock Archivováno 3. 3. 2021 na Wayback Machine., Jamaica Observer, Published 25 November 2012. Retrieved 25 November 2012
  18. ↑ www.usatoday.com. Dostupné online. 
  19. ↑ www.smoothradio.com. Dostupné online. 
  20. ↑ www.nytimes.com. Dostupné online. 
  21. ↑ www.rollingstone.com. Dostupné online. 
  22. ↑ Bunny quoted directly in the documentary, Marley
  23. ↑ [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 978-0-313-33158-9. 
  24. ↑ www.loopjamaica.com. Dostupné online.  Archivováno 24. 2. 2020 na Wayback Machine.
  25. ↑ a b c d e f www.udiscovermusic.com. Dostupné online. 
  26. ↑ www.stereogum.com. Dostupné online. 
  27. ↑ a b c [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 978-0-679-73015-6. 
  28. ↑ [s.l.]: [s.n.] ISBN 978-1-57940-120-7. 
  29. ↑ [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 978-0-85712-735-8. 
  30. ↑ jamaica-gleaner.com. Dostupné online. 
  31. ↑ Smith, C. C. "Bunny Bags another Grammy." The Beat, vol. 16, no. 2, 1997., pp. 61.
  32. ↑ Dostupné online. 
  33. ↑ Bonitto, Brian (2012) "Tosh gets OM Archivováno 4. 2. 2021 na Wayback Machine.", Jamaica Observer, 7 August 2012. Retrieved 7 August 2012
  34. ↑ Campbell, Howard (2016) "The shows go on for Wailer Archivováno 3. 3. 2021 na Wayback Machine.", Jamaica Observer, 17 May 2016. Retrieved 18 May 2016
  35. ↑ Johnson, Richard (2017) "With Distinction: Arts, entertainment fraternity members honoured at King's House Archivováno 3. 3. 2021 na Wayback Machine.", Jamaica Observer, 17 October 2017. Retrieved 18 October 2017
  36. ↑ Campbell, Howard (2019) "Bunny Wailer gets Pinnacle honour Archivováno 3. 3. 2021 na Wayback Machine.", Jamaica Observer, 6 November 2019. Retrieved 9 November 2019
  37. ↑ Lyew, Stephanie (8 November 2018). "Bunny Wailer Securing Legacy Following Minor Stroke", Jamaica Gleaner. Retrieved 25 November 2018
  38. ↑ Dostupné online. 
  39. ↑ www.jamaicaobserver.com. Dostupné online. 
  40. ↑ Dostupné online. 
  41. ↑ www.cbsnews.com. Dostupné online. 
  42. ↑ COOKE, Mel. Bunny Wailer's 'Blackheart Man' remastered. Daily Gleaner. Gleaner Company, 15 June 2009. Dostupné online [cit. 8 June 2016]. 
  43. ↑ CHRISTGAU, Robert. robertchristgau.com. Christgau's Record Guide: Rock Albums of the Seventies. [s.l.]: Ticknor & Fields, 1981. ISBN 089919026X. Kapitola Consumer Guide '70s: W. 
  44. ↑ a b DERISO, Nick. Reggae Legend Bunny Wailer Dies at 73. Ultimate Classic Rock. 2 March 2021. Dostupné online. (anglicky) 
  45. ↑ a b c d e f THOMPSON, Dave. Reggae & Caribbean Music. [s.l.]: Hal Leonard Corporation, 2002. Dostupné online. ISBN 978-0-87930-655-7. S. 296–297. 
  46. ↑ a b c d VIBES, Mr T. at Reggae. Bunny Wailer - The Blackheart Man (1947-2021) [online]. 3 March 2021. Dostupné online. 
  47. ↑ Šablona:Cite AV media notes
  48. ↑ a b Bonitto, Brian (22 January 2014) "Bunny Wailer Turns Up Treble Archivováno 3. 3. 2021 na Wayback Machine.", Jamaica Observer. Retrieved 24 January 2014.
  49. ↑ Junior Braithwaite [online]. 23 June 1999. Dostupné online. 
  50. ↑ Bunny Wailer's Sound Clash [online]. Dostupné online. 
  51. ↑ Bob Marley And The Wailers - Discography Simplified : 2009 [online]. Dostupné online. 
  52. ↑ BUNNY WAILER & WAILING SOULS - DUB FI DUB - 2018 [online]. 10 September 2018. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Bob Marley and the Wailers
Bob Marley • Junior Braithwaite • Beverley Kelso • Bunny Wailer • Peter Tosh • Cherry Smith • Constantine „Vision“ Walker • Earl „Chinna“ Smith • Aston Barrett • Joe Higgs • Earl Lindo • Carlton Barrett • Al Anderson • Alvin Patterson • Junior Marvin • Donald Kinsey • Tyrone Downie • I Threes
Studiová alba
Koncertní alba
Kompilační alba