Burka je svrchní vrstva oděvu ženy, určená pro zakrytí celého těla na veřejnosti. Svléká se, až když se žena vrátí domů, nebo vstoupí do svatyně. Burka se používá v prvé řadě z náboženských důvodů. Některé směry islámu považují burku za minimum patřičného (cudného) oděvu ženy na veřejnosti – jde ale o výklad koránu.[1]
Na komplikovaně vyšívaném čepci je přichyceno značné množství hustě plisované tkaniny podebrané po stranách a na zádech tak, že postava ženy vypadá shrbeně. Jen na přední straně je textilie až po pás bez záhybů, aby žena mohla volně pohybovat rukama. Vidět může jen přes úzký pásek z háčkované sítě přišité v horní části burky. Burky se zhotovují většinou z lehkých tkanin z bavlny nebo z umělých vláken, barvy musí být tlumené (šedá, hnědá, bleděmodrá, nikdy však černá).[2]
Odívání burky je obvyklé na Blízkém východě. Nošena je v Afghánistánu, Pákistánu, Bangladéši, Spojených arabských emirátech a Indii. Existují však také státy, v nichž je používání burky naopak zakázáno; obvykle se tímto, jelikož zahalený člověk je velmi obtížně identifikovatelný, předchází páchání trestné činnosti (v extrémním případě teroristickým útokům).[3][4] Například kvůli zlepšení bezpečnosti zakázalo v lednu 2017 nošení a výrobu burek Maroko.[5]
Původ burky není známý. Jak dokazují historické památky, chodily ženy v některých zemích Blízkého Východu zcela zahalené už dlouho před nástupem Islámu. Zahalení podobné burce je známé také u některých neislámských náboženských sekt, např. v Izraeli nebo v severní Africe (viz Galerie).
Burku nosí především městské ženy, které na veřejnosti nepracují. Na venkově nosí při práci v zemědělství nebo v domácnosti dlouhou plandavou košili, kalhoty a dlouhý šál jako pokrývku hlavy nebo i obličeje. K částečnému zahalení, které nosí ženy v některých islámských zemích, patří např. hidžáb, nikáb, čádor aj.[2]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Burqa na anglické Wikipedii.