Jeho Eminence Carlo Oppizzoni | |
---|---|
Arcibiskup boloňský | |
Církev | římskokatolická |
Arcidiecéze | Bologna |
Jmenování | 20. září 1802 |
Titulární kostel | San Bernardo alle Terme |
Svěcení | |
Kněžské svěcení | 25. května 1793 |
Biskupské svěcení | 21. září 1802 světitel Giovanni Filippo Gallarati Scotti |
Kardinálská kreace | 26. března 1804 kreoval Pius VII. |
Titul | kardinál-kněz |
Osobní údaje | |
Datum narození | 15. dubna 1769 |
Místo narození | Milán |
Datum úmrtí | 13. dubna 1855 (ve věku 85 let) |
Místo úmrtí | Bologna |
Místo pohřbení | Katedrála svatého Petra |
Rodiče | Francesco Oppizzoni Paola Trivulziová |
Alma mater | Univerzita v Pavii |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Carlo Oppizzoni (15. dubna 1769 – 13. dubna 1855) byl italský kardinál a arcibiskup boloňský.
Narodil se 15. dubna 1769 v Miláně jako syn Francesca Oppizzoniho a Paoly Trivulziové.[1] Vystudoval univerzitu v Pavii, kde získal doktorát z teologie a kanonického práva.[1] Dne 25. května roku 1793 byl vysvěcen na kněze.[2] Zanedlouho se stal arciknězem katedrální kapituly v Miláně. 20. září roku 1802 byl jmenován arcibiskupem v Boloni a následujícího dne také vysvěcen.[2] V roce 1804 byl jmenován kardinálem a obdržel titulární kostel San Bernardo alle Terme.[2] O čtyři roky později jej francouzský císař Napoleon Bonaparte jmenoval senátorem Italského království a rytířem Řádu železné koruny.[1] V letech 1839–1855 zastával funkci kardinála-protokněze. Roku 1810 se odmítl zúčastnit svatby Napoleona Bonaparteho a Marie Louisy Habsbursko-Lotrinské. Kvůli tomuto rozhodnutí byl zbaven církevních beneficií.[1] Poté, co se vrátil do Itálie, se usadil v Boloni.
Zemřel 13. dubna roku 1855 v Boloni.[1]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Carlo Oppizzoni na polské Wikipedii.