Challenger 2

FV 4034 Challenger 2
Typ vozidlaHlavní bojový tank
Země původuSpojené království Spojené království
Historie
VýrobceAlvis Vickers, BAE Systems
Období výroby1993–2002
Vyrobeno kusů~446
Ve službě1998–dosud
Základní charakteristika
Posádka4
Délka8,3 m
11,5 m (kanón vpřed)
Šířka3,5 m
Výška2,5 m
Hmotnostod 62,5 t (ve verzi Megatron 73 t)
Pancéřování a výzbroj
Pancéřovánítyp Chobham/Dorchester Level 2 (detaily utajovány)
Hlavní zbraň120 mm drážkovaný kanón L30
52 střel
Sekundární zbraněkulomet L37A2 u velitele a koaxiální „chain gun“ L94A1 EX-34 ráže 7,62 mm
Pohon a pohyb
Motordiesel Perkins CV12-6A, vidlicový dvanáctiválec
Výkon1 200 hp (895 kW)
Odpruženíhydropneumatické
Max. rychlost59 km/h (na silnici)
40 km/h (v terénu)
Poměr výkon/hmotnost14 kW/t, 19,2 hp/t
Dojezd450 km (na silnici)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

FV4034 Challenger 2 je hlavní bojový tank 3. generace, který v současnosti slouží u armád Spojeného království a Ománu. Vyrábí ho britská společnost Vickers Defence Systems (dnes součást firmy BAE Systems Land and Armaments). Výrobce uvádí, že jde o nejspolehlivější hlavní bojový tank na světě.[1] Od ledna 2008 byly dva Challengery 2 poškozeny v boji a další zničen jiným Challengerem 2 při incidentu „friendly fire“.

Ve Vickers Defence Systems začali vyvíjet nástupce tanku Challenger 1 jako soukromý podnik v roce 1986. V lednu 1989 byla uzavřena smlouva na předváděcí vozidlo v hodnotě 90 milionů liber. V červnu 1991 Ministerstvo obrany podalo objednávku na 140 tanků, s dalšími 268 objednanými v roce 1994. Produkce započala v roce 1993 a první tanky byly doručeny v červnu roku 1994, postupně měly nahradit svého předchůdce Challenger 1. Do služby v Britské armádě byly přijaty v roce 1998, poslední tank byl dodán v roce 2002. Očekává se, že vydrží ve službě až do roku 2035. Královská armáda Ománu objednala 18 Challengerů 2 v roce 1993 a dalších 20 tanků v listopadu 1997. V lednu 2023 britská vláda oznámila, že zvažuje možnost dodání menšího počtu typu ukrajinské armádě na obranu proti ruské agresi[2] a 14. ledna premiér Sunak oficiálně potvrdil přípravy k odeslání 14 kusů.[3][4] Jejich dodání na Ukrajinu bylo oznámeno 27. března 2023.[5]

Modernizací tanků Challenger 2 má vzniknout verze Challenger 3.

Vývoj

[editovat | editovat zdroj]

Nástupce tanku Challenger 1 začala soukromá společnost Vickers Defence Systems (nyní BAE Systems Land & Armaments) vyvíjet na základě oficiálních specifikací již v roce 1986. Společnost předložila své plány na Challenger 2 britskému ministerstvu obrany a v lednu 1989 získala 90 milionů liber na vývoj a zhotovení prototypu. Testovací program specifikoval, že musí být dosaženo tří milníků, které musí splnit celkem 11 kritérií od roku 1989 a 1990. V červnu 1991 se uskutečnil srovnávací test s tanky Leopard 2A5 a M1A2 Abrams. Na základě těchto testů si britské ministerstvo obrany objednalo 140 tanků v hodnotě 520 milionů liber. O tři roky později podepsalo zakázku na dalších 268 vozů v hodnotě 800 milionů liber. Challenger 2 vstoupil do služby v roce 1998.

Konstrukce

[editovat | editovat zdroj]
Challenger 2 Královské skotské dragounské gardy (Squadron D) během cvičení v prostoru Bergen-Hohne v Německu
Detailní záběr drážkování hlavně

Korbou a podvozkem se Challenger 2 podobá svému předchůdci (Challenger 1), ale jde v podstatě o novou konstrukci. Na první pohled lze od sebe oba tanky rozeznat podle pancéřování, které kryje termální zaměřovač TOGS (Thermal Observation and Gunnery Sight) umístěný u Challengeru 2 přímo nad hlavní (Challenger 1 jej má na pravé straně věže).

Na rozdíl od všech ostatních současných tanků armád NATO (i jiných tanků 3. generace) je Challenger 2 vyzbrojen kanónem s drážkovanou hlavní. Jedná se o 120mm dělo L30A1 s hlavní o délce 55 hlavní. Důvodem pro volbu drážkované hlavně je fakt, že britská armáda dává přednost munici HESH (High-Explosive Squad Head) před průraznou APFSDS. Granáty HESH mají vyšší dostřel (až 8 km) a jsou účinné proti budovám a slabě pancéřovaným cílům – které jsou při charakteru současných operací převažující. Kromě kanónu nese tank koaxiální kulomet L94A1 ráže 7,62 mm a L37A2 stejné ráže umístěný nad poklopem nabíječe.

Posádka Challengeru 2 je čtyřčlenná - skládá se z velitele, střelce, nabíječe/operátora a řidiče. Tank je vybaven počítačem kanadské společnosti Computing Devices Co a pracuje s bojovým informačním a řídícím systémem PBISA (Platform Battlefield Information System Application). Velitel má k dispozici panoramatický zaměřovač SAGEM VS 580-10, který je stabilizován gyroskopem a spojený s laserovým dálkoměrem. Střelec má stabilizovaný primární zaměřovač s laserovým dálkoměrem v rozsahu od 200 do 10 000m. Nechybí ani termovizní systém TOGS II od Thalesu s nočním viděním, který zobrazuje informace na zaměřovači a monitorech střelce a velitele.

Tank Challenger 2 má velmi dobré pancéřování věže a korby – používá kompozitní pancíř Chobham či Dorchester L2. Kromě pasivní ochrany je tank vybaven explozivním reaktivním krunýřem účinným proti RPG, který byl rozšířen v rámci jedné z posledních modernizací s názvem „Streetfighter“.

Pohon tanku zajišťuje dieselový dvanáctiválcový vidlicový motor Perkins CV12-6A o výkonu 890 kW. Ten umožňuje tanku s bojovou hmotností 75 tun dosáhnout na silnici rychlosti až 59 km/h a v terénu 40 km/h. Díky palivové kapacitě 1592 litrů je jeho maximální dojezd při jízdě na silnici 450 km a 250 km při jízdě v terénu. S externími palivovými nádržemi je jeho dojezd 550 km. Challenger 2 dokáže bez přípravy zdolat 60% stoupání,[6] překonat 0,9 m vysokou vertikální překážku, 2,34 m široký příkop nebo bez přípravy brodit vodu hlubokou 1,07 m.

Služba

[editovat | editovat zdroj]

Válka v Iráku

[editovat | editovat zdroj]
Tanky Challenger 2 v Kosovu, září 2000

V březnu 2003 nasadilo Spojené království 120 svých tanků Challenger 2 do ofenzívy v Iráku. Operovaly v okolí Basry, kde poskytovaly neustálou palebnou podporu pozemním jednotkám. Během obléhání tohoto města vyřazovaly z boje většinou tanky T-54/55. Kvůli nedostatku městského bojového vybavení se však neodvážily vstoupit dovnitř města. Během této operace se neztratila britská armáda v boji ani jeden Challenger. 6. dubna 2007 však bylo zaznamenáno jedno zranění řidiče při výbuchu improvizovaného výbušného zařízení. V důsledku přátelské střelby z jiného Challengeru 2 došlo ke ztrátě jediného tanku. Náboj HESH zasáhl otevřenou kopuli velitele a úlomky a výbuch zabili dva členy posádky. Následný požár odpálil munici, což mělo za následek úplné zničení tanku.

Tanky Challenger 2 jsou poměrně odolné vůči protitankovým raketám z RPG. Jeden Challenger byl zasažen 14 střelami ze systémů RPG a MILAN, ale poškozen byl pouze zaměřovací systém. V srpnu 2006 v al-Amarah zasáhla raketa z RPG-29 spodní část prostoru pro řidiče, který byl spolu s dalšími dvěma členy posádky zraněn. Tank se však podařilo dostat mimo nebezpečí.[7]

Ruská invaze na Ukrajinu

[editovat | editovat zdroj]

Počátkem září 2023 bylo zveřejněno video ukazující první těžce poškozený tank Challenger 2 dodaný Ukrajině. Dle zdrojů BBC Verify byl tank znehybněn výbuchem miny, který způsobil požár zadní palivové nádrže, což vedlo k evakuaci posádky. Následně se opuštěný tank stal cílem útoku ruského dronu Lancet. Dle uniklých dokumentů amerických tajných služeb byly tanky Challenger 2 dodány ukrajinské elitní 82. letecké útočné brigádě, která byla patrně nasazena v akci na frontě v ukrajinském jižním regionu Záporoží.[8]

Dle nezávislého webu Oryx ztratila Ukrajina k srpnu 2024 dle volně dostupné fotodokumentace nejméně dva Challengery 2.[9]

Uživatelé

[editovat | editovat zdroj]
Přehled uživatelů
  • OmánOmán Omán: v roce 1993 zakoupil 18 tanků.
  • Spojené královstvíSpojené království Spojené království: z celkového množství 386 tanků britská armáda k březnu 2023 provozovala 227 tanků.[10]
  • UkrajinaUkrajina Ukrajina: 27. března 2023 získala ukrajinská armáda od Spojeného království 14 tanků.[11]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Products & Services Challenger 2 - BAE Systems. www.baesystems.com [online]. [cit. 2010-01-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-06-21. 
  2. ↑ SABBAGH, Dan. UK considers supplying handful of Challenger 2 tanks to Ukraine. The Guardian. 2023-01-09. Dostupné online [cit. 2023-01-10]. (anglicky) 
  3. ↑ BEALE, Jonathan; ANDERSSON, Jasmine. UK to send Challenger 2 tanks to Ukraine, Rishi Sunak confirms. BBC News [online]. BBC, 2023-01-14 [cit. 2023-01-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ UK Sending Heavy Tanks to Ukraine, Prompts Russian Warning [online]. The Defense Post, 2023-01-16 [cit. 2023-01-16]. Dostupné online. 
  5. ↑ SVITÁK, Matěj; KEJLOVÁ, Tamara. Na Ukrajinu už dorazily německé leopardy i britské challengery. ČT24 [online]. 2023-03-28 [cit. 2023-03-28]. Dostupné online. 
  6. ↑ DUNSTAN, Simon. Challenger 2 Main Battle Tank 1987–2006. Oxford: Osprey Publishing, 2006. 48 s. Dostupné online. ISBN 9781841768151. S. 28. (anglicky) 
  7. ↑ Challenger 2 [online]. tanks-encyclopedia.com [cit. 2023-03-28]. Dostupné online. 
  8. ↑ British Challenger 2 tank hit in Ukraine
  9. ↑ MITZER, Stijn; JANOVSKY, Jakub. Attack On Europe: Documenting Ukrainian Equipment Losses During The 2022 Russian Invasion Of Ukraine [online]. Oryx [cit. 2024-08-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ assets.publishing.service.gov.uk [cit. 2023-03-28]. Dostupné online. 
  11. ↑ Ukrainian troops return home after Challenger 2 tank training in UK. The Guardian. Londýn: Guardian News and Media Limited, 2023-03-26. Dostupné online [cit. 2023-03-28]. ISSN 0261-3077. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • DUNSTAN, Simon. Hlavní bojový tank Challenger 2. 1987-2006. Praha: Grada Publishing a.s., 2011. 48 s. ISBN 978-80-247-3840-6. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]