Karel Josef z Ligne | |
---|---|
![]() | |
Narození | 23. května 1735 Brusel nebo Brusel |
Úmrtí | 13. prosince 1814 (ve věku 79 let) Vídeň |
Místo pohřbení | hřbitov Kahlenberg |
Povolání | spisovatel, literát, politik, dramatik, filozof, voják, důstojník, vojenský velitel a diplomat |
Ocenění | rytíř Řádu zlatého rouna |
Nábož. vyznání | katolická církev |
Choť | Marie Františka z Lichtenštejna (od 1755)[1] |
Děti | Ludvík Evžen z Ligne Karel Josef Emanuel z Ligne Kristýna z Ligne[2] Christine, Princesse de Ligne[3] |
Rodiče | Klaudius Lamoral II. z Ligne a Alžběta Alexandrina ze Salmu |
Rod | Ligneové |
Příbuzní | Evžen I. z Ligne (vnuk) |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Charles Joseph de Ligne (23. května 1735 Brusel - 13. prosince 1814 Vídeň) byl šlechtic, důstojník a diplomat v rakouských službách, původem z belgického knížecího rodu Ligne.
V roce 1752 vstoupil do rakouských služeb, jako kadet pěšího pluku svého otce (38. pěší pluk). V letech 1757 a 1758 se aktivně účastnil sedmileté války v bojích proti Prusku. Ve válce o bavorské dědictví získal hodnost polního podmaršálka. Roku 1772 mu byl udělen řád zlatého rouna. V letech 1788 až 1789 bojoval na straně Ruska a Rakouska v Rusko-turecké válce. Za dobytí Bělehradu získal roku 1789 komandérský kříž Vojenského řádu Marie Terezie.
Byl oblíbeným a vyhledávaným společníkem evropské aristokracie. Navštěvoval Giacoma Casanovu, s nímž se spřátelil, také Wielanda, paní Germaine de Staël a dopisoval si s Jeanem Jacquesem Rousseauem, Voltairem, Johannem Wolfgangem Goethem, pruským císařem Fridrichem II. i ruskou carevnou Kateřinou II.
Princ de Ligne byl přijat za člena bruselské lóže svobodných zednářů L'Heureuse Rencontre. Když byla v roce 1785 založena nová zednářská lóže regimentu Ligne, byl jejím ctihodným mistrem.
V roce 1755 se ve Valticích oženil s princeznou Marií Františkou z Lichtenštejna (1739–1821), dcerou Emanuela z Lichtenštejna. Z jejich manželství pocházelo osm dětí.[4]
V dopise svému příteli, princi Charlesi z Talleyrandu, v říjnu roku 1814 předpověděl svou vlastní smrt slovy: "Vídeňskému kongresu ještě chybí jedna událost: pohřeb polního maršála, postarám se o to." Slavný pohřeb za účasti všech politiků Vídeňského kongresu se konal v kostele Skotů ve Vídni, kde byl princ de Ligne také pohřben.