Chlorid promethitý

Chlorid promethitý
      Pm3+       Cl−
      Pm3+       Cl
Obecné
Systematický názevchlorid promethitý
Anglický názevpromethium(III) chloride
Německý názevPromethium(III)-chlorid
Sumární vzorecPmCl3
Identifikace
Registrační číslo CAS13779-10-7
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)237-420-0
PubChem14475784
SMILES[Cl-].[Cl-].[Cl-].[Pm+3]
InChIInChI=1S/3ClH.Pm/h3*1H;/q;;;+3/p-3
Key: KAKNBYVEBALXNX-UHFFFAOYSA-K
Vlastnosti
Molární hmotnost251,35 g/mol
Teplota tání737 °C (1010 K)
Teplota varu1670 °C (1940 K)
Hustota4,19 g/cm3
Rozpustnost ve voděrozpustný
Struktura
Krystalová strukturahexagonální
Hrana krystalové mřížkya = 739 pm, c = 421 pm
Bezpečnost
Radioaktivní
Radioaktivní
NFPA 704
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chlorid promethitý je radioaktivní anorganická sloučenina složená z chloru a promethia.

Příprava

[editovat | editovat zdroj]

Chlorid promethitý lze připravit zahřátím oxidu promethitého na teplotu 580 °C v proudu suchého chlorovodíku.[1]

Vlastnosti

[editovat | editovat zdroj]

Chlorid promethitý je radioaktivní fialová pevná látka, která ve tmě světle modře nebo zeleně září, kvůli radioaktivitě promethia.[2] Chlorid promethitý krystalizuje v hexagonální soustavě typu chloridu neodymitého s prostorovou grupou P63/m (číslo 176) a mřížkovými parametry a = 739 pm, c = 421 pm a dvěma molekulami na elementární buňku.[1][3] Při zahřátí chloridu promethitého v přítomnosti vody vzniká růžový chlorid-oxid promethitý.[1][3]

Chlorid promethitý (s izotopem promethia 147Pm) byl využit k přípravě dlouhozářících signálních světel a tlačítek. Promethium-147 emituje beta záření (elektrony) a má poločas rozpadu několik let. Elektrony jsou následně pohlceny luminoforem, čímž vzniká záře.[4] Na rozdíl od jiných nuklidů promethia, promethium-147 nevyzařuje částice alfa, které by degenerovaly luminofor.[5]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Promethium(III) chloride na anglické Wikipedii.

  1. a b c Gmelins Handbuch der anorganischen Chemie. [s.l.]: Springer-Verlag 292 s. Dostupné online. ISBN 978-0-387-93459-4. S. 31, 61–62, 181. (anglicky) 
  2. HOLLEMAN, Arnold F.; WIBERG, Egon; WIBERG, Nils. Lehrbuch der anorganischen Chemie. [s.l.]: Walter de Gruyter 2149 s. Dostupné online. ISBN 978-3-11-017770-1. (německy) 
  3. a b WEIGEL, F. Die Chemie des Promethiums. In: Radiochemie. Berlin, Heidelberg: Springer, 1969. Dostupné online. ISBN 978-3-540-35960-9. DOI 10.1007/BFb0051097. S. 588–589. (německy)
  4. HAYNES, William M. CRC Handbook of Chemistry and Physics, 92nd Edition. [s.l.]: Taylor & Francis 2656 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4398-5511-9. S. 4-28. (anglicky) 
  5. LAVRUKHINA, Avgusta Konstantinovna. Аналитическая химия технеция, прометия, астатина и франция. [s.l.]: Наука 318 s. Dostupné online. OCLC 24709397 (rusky) Analytická chemie technecia, promethia, astatu a francia.