Chlorid promethitý

Chlorid promethitý
	Pm3+ Cl−
Obecné
Systematický název	chlorid promethitý
Anglický název	promethium(III) chloride
Německý název	Promethium(III)-chlorid
Sumární vzorec	PmCl3
Identifikace
Registrační číslo CAS	13779-10-7
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)	237-420-0
PubChem	14475784
SMILES	[Cl-].[Cl-].[Cl-].[Pm+3]
InChI	InChI=1S/3ClH.Pm/h3*1H;/q;;;+3/p-3 ; Key: KAKNBYVEBALXNX-UHFFFAOYSA-K
Vlastnosti
Molární hmotnost	251,35 g/mol
Teplota tání	737 °C (1010 K)
Teplota varu	1670 °C (1940 K)
Hustota	4,19 g/cm3
Rozpustnost ve vodě	rozpustný
Struktura
Krystalová struktura	hexagonální
Hrana krystalové mřížky	a = 739 pm, c = 421 pm
Bezpečnost
	; Radioaktivní
NFPA 704
	Není-li uvedeno jinak, jsou použity; jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chlorid promethitý je radioaktivní anorganická sloučenina složená z chloru a promethia.

Příprava

Chlorid promethitý lze připravit zahřátím oxidu promethitého na teplotu 580 °C v proudu suchého chlorovodíku.^[1]

Vlastnosti

Chlorid promethitý je radioaktivní fialová pevná látka, která ve tmě světle modře nebo zeleně září, kvůli radioaktivitě promethia.^[2] Chlorid promethitý krystalizuje v hexagonální soustavě typu chloridu neodymitého s prostorovou grupou P6₃/m (číslo 176) a mřížkovými parametry a = 739 pm, c = 421 pm a dvěma molekulami na elementární buňku.^[1]^[3] Při zahřátí chloridu promethitého v přítomnosti vody vzniká růžový chlorid-oxid promethitý.^[1]^[3]

Využití

Chlorid promethitý (s izotopem promethia ¹⁴⁷Pm) byl využit k přípravě dlouhozářících signálních světel a tlačítek. Promethium-147 emituje beta záření (elektrony) a má poločas rozpadu několik let. Elektrony jsou následně pohlceny luminoforem, čímž vzniká záře.^[4] Na rozdíl od jiných nuklidů promethia, promethium-147 nevyzařuje částice alfa, které by degenerovaly luminofor.^[5]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Promethium(III) chloride na anglické Wikipedii.

↑ ^a ^b ^c Gmelins Handbuch der anorganischen Chemie. [s.l.]: Springer-Verlag 292 s. Dostupné online. ISBN 978-0-387-93459-4. S. 31, 61–62, 181. (anglicky)
↑ HOLLEMAN, Arnold F.; WIBERG, Egon; WIBERG, Nils. Lehrbuch der anorganischen Chemie. [s.l.]: Walter de Gruyter 2149 s. Dostupné online. ISBN 978-3-11-017770-1. (německy)
↑ ^a ^b WEIGEL, F. Die Chemie des Promethiums. In: Radiochemie. Berlin, Heidelberg: Springer, 1969. Dostupné online. ISBN 978-3-540-35960-9. DOI 10.1007/BFb0051097. S. 588–589. (německy)
↑ HAYNES, William M. CRC Handbook of Chemistry and Physics, 92nd Edition. [s.l.]: Taylor & Francis 2656 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4398-5511-9. S. 4-28. (anglicky)
↑ LAVRUKHINA, Avgusta Konstantinovna. Аналитическая химия технеция, прометия, астатина и франция. [s.l.]: Наука 318 s. Dostupné online. OCLC 24709397 (rusky) Analytická chemie technecia, promethia, astatu a francia.

[:0-1] Gmelins Handbuch der anorganischen Chemie. [s.l.]: Springer-Verlag 292 s. Dostupné online. ISBN 978-0-387-93459-4. S. 31, 61–62, 181. (anglicky)

[2] HOLLEMAN, Arnold F.; WIBERG, Egon; WIBERG, Nils. Lehrbuch der anorganischen Chemie. [s.l.]: Walter de Gruyter 2149 s. Dostupné online. ISBN 978-3-11-017770-1. (německy)

[:1-3] WEIGEL, F. Die Chemie des Promethiums. In: Radiochemie. Berlin, Heidelberg: Springer, 1969. Dostupné online. ISBN 978-3-540-35960-9. DOI 10.1007/BFb0051097. S. 588–589. (německy)

[4] HAYNES, William M. CRC Handbook of Chemistry and Physics, 92nd Edition. [s.l.]: Taylor & Francis 2656 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4398-5511-9. S. 4-28. (anglicky)

[5] LAVRUKHINA, Avgusta Konstantinovna. Аналитическая химия технеция, прометия, астатина и франция. [s.l.]: Наука 318 s. Dostupné online. OCLC 24709397 (rusky) Analytická chemie technecia, promethia, astatu a francia.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

Anorganické soli promethité

Halogenidy a pseudohalogenidy	Fluorid promethitý (Pm F₃) • Chlorid promethitý (Pm Cl₃) • Bromid promethitý (Pm Br₃) • Jodid promethitý (Pm I₃) • Thiokyanatan promethitý (Pm(S C N)₃)

Soli kyslíkatých kyselin (neuvedeny soli se záměnou kyslíku za jiný prvek, složené a „zásadité“)	Chlorečnan promethitý (Pm(ClO₃)₃) • Chloristan promethitý (Pm(ClO₄)₃) • Bromičnan promethitý (Pm(BrO₃)₃) • Jodičnan promethitý (Pm(IO₃)₃) • Orthojodistan promethitý (Pm₅(IO₆)₃) • Metajodistan promethitý (Pm₆I₄O₂₃) • Siřičitan promethitý (Pm₂(SO₃)₃) • Síran promethitý (Pm₂(SO₄)₃) • Dithionan promethitý (Pm₂(S₂O₃)₃) • Seleničitan promethitý (Pm₂(SeO₃)₃) • Selenan promethitý (Pm₂(SeO₄)₃) • Dusičnan promethitý (Pm(NO₃)₃) • Fosforečnan promethitý (Pm PO₄) • Hydrogenfosforečnan promethitý (Pm₂(HPO₄)₃) • Metafosforečnan promethitý (Pm(PO₃)₃) • Hydrogendifosforečnan promethitý (PmHP₂O₇) • Uhličitan promethitý (Pm₂(CO₃)₃) • Wolframan promethitý (Pm₂(WO₄)₃) • Vanadičnan promethitý (Pm VO₄) • Orthoboritan promethitý (Pm BO₃)

Soli tvořené záměnou vodíku ze sloučenin typu prvek_x – vodík_y	Hydrid promethitý (PmH₃) • Hydroxid promethitý (Pm(OH)₃) • Oxid promethitý (Pm₂O₃) • Sulfid promethitý (Pm₂S₃) • Tellurid promethitý (Pm₂Te₃) • Nitrid promethitý (Pm N) • Fosfid promethitý (Pm P) • Arsenid promethitý (Pm As) • Antimonid promethitý (Pm Sb)

Protože je promethium radioaktivní a velmi nestálý prvek, jsou velmi nestálé i jeho sloučeniny

Chlorid promethitý
Pm³⁺ Cl⁻
Obecné
Systematický název	chlorid promethitý
Anglický název	promethium(III) chloride
Německý název	Promethium(III)-chlorid
Sumární vzorec	PmCl₃
Identifikace
Registrační číslo CAS	13779-10-7
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)	237-420-0
PubChem	14475784
SMILES	[Cl-].[Cl-].[Cl-].[Pm+3]
InChI	InChI=1S/3ClH.Pm/h3*1H;/q;;;+3/p-3 Key: KAKNBYVEBALXNX-UHFFFAOYSA-K
Vlastnosti
Molární hmotnost	251,35 g/mol
Teplota tání	737 °C (1010 K)
Teplota varu	1670 °C (1940 K)
Hustota	4,19 g/cm³
Rozpustnost ve vodě	rozpustný
Struktura
Krystalová struktura	hexagonální
Hrana krystalové mřížky	a = 739 pm, c = 421 pm
Bezpečnost
Radioaktivní
NFPA 704
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chloridy s prvkem v oxidačním čísle III.

Chlorid aktinitý (Ac Cl₃) • Chlorid hlinitý (Al Cl₃) • Chlorid americitý (Am Cl₃) • Chlorid arsenitý (As Cl₃) • Chlorid zlatitý (Au Cl₃) • Chlorid boritý (B Cl₃) • Chlorid bismutitý (Bi Cl₃) • Chlorid berkelitý (Bk Cl₃) • Chlorid ceritý (Ce Cl₃) • Chlorid kalifornitý (Cf Cl₃) • Chlorid curitý (Cm Cl₃) • Chlorid kobaltitý (Co Cl₃) • Chlorid chromitý (Cr Cl₃) • Chlorid dysprositý (Dy Cl₃) • Chlorid erbitý (Er Cl₃) • Chlorid einsteinitý (Es Cl₃) • Chlorid europitý (Eu Cl₃) • Chlorid železitý (Fe Cl₃) • Chlorid gallitý (Ga Cl₃) • Chlorid gadolinitý (Gd Cl₃) • Chlorid holmitý (Ho Cl₃) • Chlorid joditý (I₂Cl₆) • Chlorid inditý (In Cl₃) • Chlorid iriditý (Ir Cl₃) • Chlorid lanthanitý (La Cl₃) • Chlorid lawrencitý (Lr Cl₃) • Chlorid lutecitý (Lu Cl₃) • Chlorid manganitý (Mn Cl₃) • Chlorid molybdenitý (Mo Cl₃) • Chlorid dusitý (N Cl₃) • Chlorid niobitý (Nb Cl₃) • Chlorid neodymitý (Nd Cl₃) • Chlorid niklitý (Ni Cl₃) • Chlorid neptunitý (Np Cl₃) • Chlorid osmitý (Os Cl₃) • Chlorid fosforitý (P Cl₃) • Chlorid promethitý (Pm Cl₃) • Chlorid praseodymitý (Pr Cl₃) • Chlorid plutonitý (Pu Cl₃) • Chlorid rhenitý (Re Cl₃) • Chlorid rhoditý (Rh Cl₃) • Chlorid ruthenitý (Ru Cl₃) • Chlorid antimonitý (Sb Cl₃) • Chlorid skanditý (Sc Cl₃) • Chlorid samaritý (Sm Cl₃) • Chlorid tantalitý (Ta Cl₃) • Chlorid terbitý (Tb Cl₃) • Chlorid technecitý (Tc Cl₃) • Chlorid thoritý (Th Cl₃) • Chlorid titanitý (Ti Cl₃) • Chlorid thallitý (Tl Cl₃) • Chlorid thulitý (Tm Cl₃) • Chlorid uranitý (U Cl₃) • Chlorid vanaditý (V Cl₃) • Chlorid wolframitý (W Cl₃) • Chlorid yttritý (Y Cl₃) • Chlorid ytterbitý (Yb Cl₃) • Chlorid zirkonitý (Zr Cl₃)

viz též Hexachlorethan (C₂Cl₆) • Hexachlordisilan (Si₂Cl₆)