Christoph Schönborn

Jeho Eminence
Christoph Schönborn
O.P.
Kardinál-kněz
Arcibiskup vídeňský
ordinář věřících východního ritu v Rakousku
Církevřímskokatolická
Arcidiecézevídeňská
Jmenování14. září 1995
PředchůdceHans Hermann Groër, O.S.B.
Titulární kostelGesù Divin Lavoratore
Heslo„Vos autem dixi amicos“
„Vás však nazval jsem přáteli“
ZnakZnak
Zasvěcený život
InstitutDominikáni
Svěcení
Kněžské svěcení27. prosince 1970
světitel Franz König
Biskupské svěcení29. září 1991
světitel Hans Hermann Groër, O.S.B.
1. spolusvětitel Franz König
2. spolusvětitel Vojtěch Cikrle
Kardinálská kreace21. února 1998
kreoval Jan Pavel II.
TitulKardinál-kněz
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
Zúčastnil se
Osobní údaje
ZeměRakouskoRakousko Rakousko
Datum narození22. ledna 1945 (79 let)
Místo narozeníSkalka, Německá říšeNěmecká říše Německá říše
RodičeHugo Damian von Schönborn a Eleonore, roz. von Doblhoff
Blízká osobabratr: Phlilipp Schönborn
sestra: Barbora Schönborn
bratr: Michael Schönborn
Svatá Ludmila
PříbuzníMichael Schönborn a Philipp Schönborn (sourozenci)
Povoláníkatolický kněz, teolog, spisovatel, vysokoškolský učitel a římskokatolický biskup
Alma materKatolický institut v Paříži
Vídeňská univerzita
Pařížská univerzita
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Christoph kardinál Schönborn OP (celým jménem Christoph Maria Michael Hugo Damian Peter Adalbert Schönborn; * 22. ledna 1945 na zámku Skalka u Vlastislavi, tehdy v Říšské župě Sudety) je rakouský katolický duchovní, dominikánský řeholník a teolog, 16. arcibiskup vídeňský (od roku 1995).

Život

[editovat | editovat zdroj]

Christoph Schönborn se narodil na zámku Skalka jako druhý syn hraběte Huga Damiana von Schönborn a baronesy Eleonory Ottilie Hildy Marie, rozené von Doblhoff. Měl dva bratry a jednu sestru. V září 1945 byla rodina v rámci odsunu Němců vysídlena z Československa a posléze žila převážně v Rakousku. V roce 1958[1] se jeho rodiče rozvedli.

Christoph po maturitě (1963) vstoupil do dominikánského řádu a studoval teologii, filozofii a psychologii v Bornheimu, ve Vídni a v Paříži. 27. prosince 1970 jej kardinál König vysvětil na kněze. Získal licenciát posvátné teologie (1971) a po dalších studiích teologie v Řezně (mimo jiné pod Josephem Ratzingerem) dokončil doktorát posvátné teologie v Paříži. Od roku 1975 byl profesorem na Universität Freiburg ve Švýcarsku, nejprve učil katolickou dogmatiku a později ještě teologii východních církví.

Biskupské svěcení přijal v září 1991, kdy byl jmenován pomocným biskupem vídeňské arcidiecéze. V roce 1998 byl jmenován kardinálem a krátce poté i zvolen předsedou Rakouské biskupské konference. Jeho biskupské heslo zní Vos autem dixi amicos (česky Nazval jsem vás přáteli). V roce 2005 byl novináři často uváděn mezi kardinály majícími šanci na zvolení papežem (tzv. papabile).

Zajímavosti

[editovat | editovat zdroj]

Je přímým potomkem české kněžny sv. Ludmily.[2]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]
  • Sophrone de Jérusalem. Vie monastique et confession dogmatique. Beauchesne, Paříž 1972, ISBN 2-7010-0054-8
  • Die charismatische Erneuerung und die Kirchen. Pustet, Regensburg 1977, ISBN 3-7917-0506-7
  • Die Christus-Ikone. Eine theologische Hinführung. Novalis, Schaffhausen 1984. ISBN 3-85351-157-0
  • Einheit im Glauben. Johannes, Einsiedeln 1984, ISBN 3-89411-215-8
  • Existenz im Übergang. Pilgerschaft, Reinkarnation, Vergöttlichung. Johannes, Einsiedeln u. a. 1987, ISBN 3-89411-216-6
  • Zur kirchlichen Erbsündenlehre. Stellungnahmen zu einer brennenden Frage. Freiburg im Brsg. u. a. 1991, ISBN 3-89411-303-0
  • Herzstücke unseres Glaubens. Das „Credo“ im Katechismus der Katholischen Kirche. Wiener Dom, Vídeň 1994, ISBN 3-85351-112-0 – Tato publikace vyšla v češtině pod názvem „Základy naší víry. Krédo v katechismu katolické církve“, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 1996, z němčiny přeložil Ondřej Bastl, ISBN 80-7192-142-4
  • Quellen unseres Glaubens. Liturgie und Sakramente im Katechismus der Katholischen Kirche. Wiener Dom, Vídeň 1996, ISBN 3-85351-116-3
  • Leben für die Kirche. Die Fastenexerzitien des Papstes. Freiburg im Brsg. u.a. 1997, ISBN 3-451-26258-4
  • Wähle das Leben. Die christliche Moral nach dem Katechismus der katholischen Kirche. Wiener Dom, Vídeň 1998, ISBN 3-85351-156-2
  • Gott sandte seinen Sohn. Christologie. (Amateca. Lehrbücher zur katholischen Theologie, Bd. 7) Bonifatius, Paderborn 2002, ISBN 3-89710-202-1
  • Mein Jesus. Gedanken zum Evangelium. Molden, Vídeň 2002. ISBN 3-85485-087-5
  • Seht, Gottes Sohn! Gedanken zum Evangelium im Markusjahr. Molden, Wien 2005, ISBN 3-85485-151-0
  • Wovon wir leben können. Das Geheimnis der Eucharistie. Herder, Freiburg im Brsg. u. a. 2005, ISBN 3-451-28602-5
  • Ziel oder Zufall? Schöpfung und Evolution aus der Sicht eines vernünftigen Glaubens. Herder, Freiburg im Brsg. 2007, ISBN 978-3-451-29389-4
  • spoluautor Barbara Stöckl: Wer braucht Gott?: Barbara Stöckl im Gespräch mit Kardinal Christoph Schönborn, Ecowin Verlag, Salzburg 2007, ISBN 978-3-902404-33-6

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ The Schonborn Site - Following the Life and Work of Christoph Cardinal Schonborn. web.archive.org [online]. 2010-03-16 [cit. 2022-06-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-03-16. 
  2. ↑ Na mši v Tetíně dorazil přímý potomek svaté Ludmily. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2021-09-18]. Dostupné online. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Arcibiskup vídeňský
Předchůdce:
Hans Hermann Groër 		od 1995
Christoph Schönborn 		Nástupce:
dosud ve funkci
Předseda Rakouské biskupské konference
Předchůdce:
Johann Weber 		od 1998 do 2020
Christoph Schönborn 		Nástupce:
Franz Lackner