Chromalveolata

Jak číst taxoboxChromalveolata
alternativní popis obrázku chybí
Různí chromalveoláti
Vědecká klasifikace
DoménaEukaryota
(nezařazeno)Chromalveolata
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chromalveolata je v současnosti již překonaný taxon eukaryotických organismů, který byl zaveden jako spojení bývalé skupiny Chromista (v užším slova smyslu) a skupiny Alveolata. Mnozí zástupci jsou jednobuněční (obrněnky, skrytěnky), u jiných se vyvinula i mnohobuněčnost (hnědé řasy, v podstatě i oomycety).

Vývoj názoru na přirozenost a složení chromalveolát

[editovat | editovat zdroj]

V systému protistů z r. 2005 byla Chromalveolata považována za jednu ze šesti hlavních větví eukaryot.[1] Chromalveolata zahrnovala čtyři hlavní skupiny:

První tři (Heterokontophyta, Haptophyta a Cryptophyta) byly v některých systémech řazeny do společné skupiny Chromista (v užším slova smyslu), která se však ve fylogenetických analýzách ukázala jako nepřirozená.

Dlouho existovaly pochybnosti, zda jsou Chromalveolata monofyletická a představují tak přirozenou větev fylogenetického stromu eukaryot. Ukázalo se totiž, že Rhizaria, další ze šesti hlavních větví eukaryot, fylogeneticky nejsou sesterskou skupinou chromalveolát, ale odvětvují se uvnitř nich.[2][3][4][5]

Označení Chromalveolata se začalo používat v širším slova smyslu, se zahrnutými rhizarii, jako synonymum pro eukaryotickou říši Chromista (v širším slova smyslu), rehabilitovanou v systému Cavaliera-Smithe. V jejich rámci pak fylogenetické analýzy prokázaly se silnou podporu monofyletičnost superskupiny "SAR".[6][7] Fylogenetické analýzy také podpořily zařazení zbylých skupin, tedy skrytěnek a haptofyt do druhé superskupiny Chromalveolát (tehdy považované za potenciálně přirozenou) nazvané Hacrobia[8], s nadějí, že by mohla zahrnout i některé další "problematické" skupiny eukaryot jako centrohelidní slunivky, Kathablepharidae, Picobiliphyta a Telonema.

"Říše" Chromalveolata tedy zahrnovala následující hlavní skupiny:

Přirozenost takto rozšířené "říše" Chromalveolata resp. Chromista (v širším slova smyslu) byla zdůvodňována hypotézou o společném fotosyntetizujícím předku, který získal plastid sekundární endosymbiózou ruduchy. I tato tzv. chromalveolátní hypotéza byla však s největší pravděpodobností vyvrácena, když se ukázalo, že plastidy různých podskupin chromalveolát byly získány v sérii několika endosymbiotických událostí.[9] Také přirozenost skupiny Hacrobia se ukázala jako sporná.[pozn. 1]

V současnosti (od r. 2010) se taxon Chromalveolata (v širším smyslu) používá spíše pod původnějším synonymem Chromista[12] s vědomím o jeho nepřirozenosti (možné polyfyletičnosti) pouze v systémech nerespektujících plně fylogenetické vztahy, např. z důvodů jednodušší a přehlednější klasifikace, pro pedagogické účely apod.[13]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Novější analýzy ukazují nepřirozenost hacrobií jako celku a umístění skrytěnek, katablefarid a pikobilifyt na bázi archaeplastid a haptofyt, centrohelidních slunivek a telonemid na bázi holofyletických SAR.[10] I toto postavení centrohelidních slunivek je však sporné[11]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Sina M. Adl, Alastair G. B. Simpson, Mark A. Farmer, Robert A. Andersen, O. Roger Anderson, John A. Barta, Samual S. Bowser, Guy Bragerolle, Robert A. Fensome, Suzanne Fredericq, Timothy Y. James, Sergei Karpov, Paul Kugrens, John Krug, Christopher E. Lane, Louise A. Lewis, Jean Lodge, Denis H. Lynn, David G. Mann, Richard M. McCourt, Leonel Mendoza, Øjvind Moestrup, Sharon E. Mozley-Standridge, Thoams A. Nerad, Carol A. Shearer, Alexey V. Smirnov, Frederick W. Spiegel, Max F. J. R. Taylor. The New Higher Level Classification of Eukaryotes with Emphasis on the Taxonomy of Protists. Journal of Eukaryotic Microbiology. 2005, roč. 52, čís. 5, s. 399–451. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-09-14.  Archivováno 14. 9. 2017 na Wayback Machine.
  2. ↑ PARFREY, Laura Wegener; BARBERO, Erika; LASSER, Elyse; DUNTHORN, Micah; BHATTACHARYA, Debashish; PATTERSON, David J.; KATZ, Laura A. Evaluating Support for the Current Classification of Eukaryotic Diversity. S. e220. PLoS Genetics [online]. 2006. Roč. 2, čís. 12, s. e220. Dostupné online. DOI 10.1371/journal.pgen.0020220. PMID 17194223. (anglicky) 
  3. ↑ The Tree of Life Loses a Branch. www.scientificblogging.com [online]. [cit. 2008-08-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-05-01. 
  4. ↑ Burki F, Shalchian-Tabrizi K, Minge M, Skjæveland Å, Nikolaev SI, et al.(2007): "Phylogenomics Reshuffles the Eukaryotic Supergroups". PLoS ONE 2 (8: e790)
  5. ↑ BURKI, Fabien, Kamran Shalchian-Tabrizi, Jan Pawlowski. Phylogenomics reveals a new 'megagroup' including most photosynthetic eukaryotes. Biology Letters. 2008-08-23, roč. 4, čís. 4, s. 366–9. Dostupné online [cit. 2008-09-16]. Dostupné také na: [1]. ISSN 1744-9561. DOI J355M22278421402. 
  6. ↑ BURKI, Fabien; SHALCHIAN-TABRIZI, Kamran, Marianne Minge, Åsmund Skjæveland, Sergey I. Nikolaev, Kjetill S. Jakobsen, Jan Pawlowski. Phylogenomics Reshuffles the Eukaryotic Supergroups. S. 1–6, e790. PLoS ONE [online]. 29. srpen 2007 [cit. 2009-10-08]. Svazek 2, čís. 8, s. 1–6. Dostupné online. PDF [2]. DOI 10.1371/journal.pone.0000790. (anglicky) 
  7. ↑ KIM, Eunsoo; GRAHAM, Linda E. EEF2 Analysis Challenges the Monophyly of Archaeplastida and Chromalveolata. S. 1–10, e2621. PLoS ONE [online]. 9. červenec 2008 [cit. 2009-10-08]. Svazek 3, čís. 7, s. 1–10. Dostupné online. PDF [3]. DOI 10.1371/journal.pone.0002621. (anglicky) 
  8. ↑ OKAMOTO, Noriko, Chitchai Chantangsi, Aleš Horák, Brian S. Leander, Patrick J. Keeling. Molecular Phylogeny and Description of the Novel Katablepharid Roombia truncata gen. et sp. nov., and Establishment of the Hacrobia Taxon nov. S. 1–11, e7080. PLoS ONE [online]. 17. září 2009 [cit. 2009-10-05]. Svazek 4, čís. 9, s. 1–11. Dostupné online. PDF [4]. DOI 10.1371/journal.pone.0007080. (anglicky) 
  9. ↑ BAURAIN, Denis; BRINKMANN, Henner; PETERSEN, Jörn, Naiara Rodríguez-Ezpeleta, Alexandra Stechmann, Vincent Demoulin, Andrew J. Roger, Gertraud Burger, B. Franz Lang, Hervé Philippe. Phylogenomic Evidence for Separate Acquisition of Plastids in Cryptophytes, Haptophytes, and Stramenopiles. Molecular Biology and Evolution. 1. březen 2010, svazek 27, čís. 7, s. 1698–1709. Dostupné online [cit. 2010-06-14]. ISSN 0737-4038. DOI 10.1093/molbev/msq059. (anglicky) 
  10. ↑ BURKI, Fabien; OKAMOTO, Noriko; POMBERT, Jean-François, KEELING, Patrick J. The evolutionary history of haptophytes and cryptophytes: phylogenomic evidence for separate origins. S. 2246–2254. Proceedings of the Royal Society B [online]. 7. červen 2012 [cit. 2012-05-29]. Svazek 279, čís. 1736, s. 2246–2254. Dostupné online. ISSN 1471-2954. DOI 10.1098/rspb.2011.2301. (anglicky) 
  11. ↑ WEGENER PARFREY, Laura; GRANT, Jessica; TEKLE, Yonas I., Lasek Nesselquist, Erica; Morrison, Hilary G.; Sogin, Mitchell L.; Patterson, David J.; Katz, Laura A. Broadly Sampled Multigene Analyses Yield a Well Resolved Eukaryotic Tree of Life. S. 518–533. Systematic biology [online]. 23. červenec 2010. Svazek 59, čís. 5, s. 518–533. Dostupné online. PDF [5]. ISSN 1076-836X. DOI 10.1093/sysbio/syq037. PMID 20656852. (anglicky) 
  12. ↑ ČEPIČKA, Ivan; ELIÁŠ, Marek; HAMPL, Vladimír. Řád z chaosu. Vesmír. 7. 2010, roč. 89, čís. 464. Dostupné online. ISSN 1214-4029. 
  13. ↑ ČEPIČKA, Ivan: Protistologie. 1. Úvod, pojmy, historie oboru. Přednáška VŠ kursu PřF UK, 2012. Dostupné online[nedostupný zdroj] (audio[nedostupný zdroj])

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]