Claudia Andujar
| Claudia Andujar | |
|---|---|
| Rodné jméno | Claudine Haas |
| Narození | 12. června 1931 (93 let) Neuchâtel |
| Alma mater | Hunter College (do 1953) |
| Povolání | fotoreportérka, fotografka a aktivistka |
| Ocenění | Lannan Cultural Freedom Prize (2000) Řád za kulturní zásluhy (2008) Goethova medaile (2018) Guggenheimovo stipendium |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Claudia Andujar (* 12. června 1931) je švýcarsko brazilská fotografka a aktivistka.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Narodila se jako Claudine Haas, dcera maďarského židovského otce a švýcarské matky v Neuchâtel[1] a vyrůstala v Rumunsku a Maďarsku. Během druhé světové války uprchla s matkou do Rakouska ; její otec a jeho rodina zemřeli v koncentračním táboře Dachau. Pokračovala studiem humanitních věd na Hunter College v New Yorku. Tam potkala španělského uprchlíka Julia Andujara, za kterého se provdala v roce 1949 a jehož příjmení si stále udržuje. Andujar se přestěhovala do Brazílie v roce 1956, aby zůstala se svou matkou Germaine Guye Haasovou.[2][3][4][5]
Projekt týkající se lidí z Karajá ve střední Brazílii ji přivedl ke kariéře ve fotožurnalistice. Její práce se objevila v různých časopisech, včetně Life, Look, Fortune, Aperture, Realidade nebo Claudia.[2]
Během let dokumentovala kulturu Janomamů, včetně knihy Yanomami: The House, The Forest, The Invisible vydané v roce 1998[2] Janomamové měli malý kontakt s vnějším světem. Když dálniční projekt přes jejich území vedl ke katastrofálnímu vypuknutí spalniček, pozastavila své fotografické práce, aby pomohla přinést Janomamům lékařskou pomoc. V 80. letech vedl příliv nelegálních těžařů zlata do této oblasti k dalším zdravotním problémům, včetně propuknutí malárie a otravy rtutí. Následkem toho zemřelo dvacet procent populace Janomamů.[3] Andujar hrála důležitou roli při zřizování Komise pro vytvoření Janomamského parku, což vedlo k tomu, že brazilská vláda pro Janomamy zřídila 96 000 km2 chráněné oblasti.[4]
Její práci podpořilo Guggenheimovo stipendium v letech 1971 a 1977.[4]
Fotografie umělkyně jsou součástí sbírek různých muzeí, včetně Muzea moderního umění v New Yorku a Eastman House v Rochesteru v New Yorku.[2] Byla postavena muzejní galerie Inhotim v Brumadinho, kde byly vystaveny její práce.[6]
Andujar získala v roce 2000 Cenu kulturní svobody za svou práci při zobrazování a pomoci Janomamům.[7] V roce 2008 byla jmenována do brazilského Ordem do Mérito Cultural.[8] V roce 2018 získala Goetheho medaili za průkopnickou práci s Janomamy.[9]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Claudia Andujar na anglické Wikipedii.
- ↑ Claudia Andujar: Visão Yanomami [online]. Arquivo Municipal de Lisboa. Dostupné online. (portugalsky)
- ↑ a b c d Claudia Andujar [online]. Lannan Foundation. Dostupné online.
- ↑ a b Claudia Andujar [online]. Dostupné online.
- ↑ a b c Claudia Andujar [online]. Dostupné online.
- ↑ O governo não tem interesse nenhum na vida dos Yanomami. Trip. Dostupné online [cit. 2018-11-23]. (portugalsky)
- ↑ Claudia Andujar Art Gallery / Arquitetos Associados [online]. Dostupné online.
- ↑ MARIEN, Mary Warner. Photography: A Cultural History. [s.l.]: [s.n.], 2006. Dostupné online. ISBN 1856694933. S. 315.
- ↑ Ordem do Mérito Cultural 2008 [online]. Associação Brasileira de Imprensa. Dostupné online. (portugalsky)
- ↑ SURVIVAL INTERNATIONAL. Groundbreaking photographer who fled Nazi persecution awarded top German honor. www.survivalinternational.org. Dostupné online [cit. 2018-11-23]. (anglicky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Rosenblum, Naomi (2014). A History of Women Photographers. Abbeville.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Claudia Andujar na Wikimedia Commons - Claudia Andujar v Muzeu moderního umění.
- Gerhard Bissell, Andujar, Claudia, in: Allgemeines Künstlerlexikon (Umělci světa), Suppl. I, Saur, Mnichov 2005, od str. 349 (v němčině).
