Constantin Isopescu-Grecul

Dr. Constantin Isopescu-Grecul
Constantin Isopescu-Grecul, 1933.
Constantin Isopescu-Grecul, 1933.
Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1907 – 1918
Poslanec Bukovinského zemského sněmu
Ve funkci:
1911 – ???
Poslanec rumunského parlamentu
Ve funkci:
??? – ???
Senátor rumunského parlamentu
Ve funkci:
??? – ???
Stranická příslušnost
ČlenstvíRumunský klub
Narození2. února 1871
Černovice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí29. března 1938 (ve věku 67 let)
Černovice
RumunskoRumunsko Rumunsko
RodičeDimitrie Isopescul
Alma materČernovická univerzita (???)
Vídeňská univerzita
Lipská univerzita
Berlínská univerzita
Profesesoudce, diplomat, akademik, básník, politik a právník
OceněníŘád Františka Josefa
Řád Pia IX.
Řád rumunské hvězdy
CommonsConstantin Isopescu-Grecul
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Constantin Isopescu-Grecul, někdy též Isopescul-Grecul (2. února 1871 Černovice[1][2][3] – 29. března 1938 Černovice[2][3]), byl rakouský právník a politik rumunské národnosti z Bukoviny, na počátku 20. století poslanec Říšské rady.

Biografie

[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z rodiny školního rady[1] a ředitele učitelského ústavu Dimitrie Isopescula.[4]

Byl univerzitním profesorem v Černovicích.[2] Vystudoval gymnázium v Černovicích a studoval na Vídeňské univerzitě, Lipské univerzitě a Berlínské univerzitě.[1] Podle jiného zdroje byl absolventem Černovické univerzity.[5][4] Titul doktora práv získal roku 1897,[3] 17. července 1897 byl promován.[5]

Po studiích sloužil u 41. pěšího regimentu. Byl poručíkem v záloze.[1]

Od roku 1893 je evidován jako kandidát notářství. 11. října 1894 nastoupil do soudní služby. 29. dubna 1896 byl jmenován auskultantem v Černovicích. 16. listopadu 1897 složil soudcovské zkoušky a 14. prosince 1897 byl jmenován soudním adjunktem v Gura Humorului, později se stal soudním adjunktem v Černovicích. 9. října 1900 byl ustanoven zástupcem státního návladního v Černovicích a 24. listopadu 1905 se stal zemským soudním radou v Černovicích.[5]

Bohatá byla i jeho akademická dráha. Od roku 1906[5] byl privátním docentem na Černovické univerzitě.[1] Docenturu získal díky spisu Wucherstrafrecht.[5] Roku 1909 ho císař jmenoval řádným profesorem.[5] V letech 1909–1938 byl profesorem na katedře trestního práva Černovické univerzity.[3] Působil i jako advokát a obecní radní.[6] V Černovicích zastával post ředitele vydavatelství Unirea naţională.[3] V září 1912 získal Řád Františka Josefa a v roce 1913 ho císař povýšil na rytíře.[4]

Působil také coby poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam usedl ve volbách do Říšské rady roku 1907. Byl zvolen za obvod Bukovina 11.[7] V závěru roku 1909 se v tisku uvádělo, že hodlá v únoru 1910 rezignovat na mandát.[5] V databázi poslanců ale nakonec rezignace není uvedena. Mandát obhájil ve volbách do Říšské rady roku 1911.[7] Po roce 1911 byl místopředsedou sněmovny. Ve Vídni zastával funkci předsedy Rumunské národní rady a byl rovněž úředníkem ministerstva zahraničních věcí Rakouska-Uherska.[3]

Constantin Isopescu-Grecul, foto z Wiener Bilder z r. 1907

Do parlamentu usedl jako konzervativní rumunský kandidát.[1] Po volbách roku 1907 i 1911 byl uváděn coby člen poslaneckého Rumunského klubu.[7] Byl předsedou Rumunského klubu na Říšské radě.[8]

Uvádí se i jako poslanec Bukovinského zemského sněmu.[8] Byl do něj zvolen roku 1911,[4] kdy v dubnu toho roku uspěl v rumunském volební obvodu Storožynec, Stănești.[9]

V roce 1916 spolupodepsal prohlášení rumunských poslanců Říšské rady, ve kterém se vyjadřovala loajalita k Rakousku-Uhersku.[8] V roce 1918 se podílel na debatách o státoprávní budoucnosti Bukoviny. Podporoval začlenění této země do rumunského státu. V letech 1919–1921 byl členem likvidační komise v Bukovině, která řešila přechod státní správy do Rumunska.[3]

Významně se politicky angažoval i v meziválečném období. Zasedal jako poslanec a senátor Parlamentu Rumunska. V letech 1930–1933 zastával funkci rektora Černovické univerzity.[6] Po roce 1934 zastával post zástupce děkana právnické fakulty.[3]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d e f Die österreichische Abgeordnetenhaus: ein biographisch-statistisches Handbuch, 1907-1913, XI. Legislaturperiode (XVIII. session). [s.l.]: R. Wiener, 1907. 638 s. Dostupné online. S. 620. (německy) 
  2. ↑ a b c KNAUER, Oswald. Das österreichische Parlament von 1848–1966, Österreich-Reihe, 358–361. [s.l.]: Bergland Verlag, 1969. 316 s. Dostupné online. S. 108. (německy) 
  3. ↑ a b c d e f g h ІСОПЕ́СКУ-ҐРЕ́КУЛ Константин [online]. esu.com.ua [cit. 2016-01-24]. Dostupné online. (ukrajinsky) 
  4. ↑ a b c d Abg. Ritter von Isopescul-Grecul. Czernowitzer Allgemeine Zeitung. Červen 1913, čís. 3038, s. 3. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d e f g Von der Universität. Czernowitzer Allgemeine Zeitung. Prosinec 1909, čís. 1769, s. 5. Dostupné online. 
  6. ↑ a b HUDIȚĂ, Ioan; BERINDEI, Dan. Jurnal politic 1938: 1 ianuarie-15 septembrie. [s.l.]: Editura Fundației PRO, 2002. 410 s. Dostupné online. ISBN 9789738434073. S. 372. (rumunsky) 
  7. ↑ a b c Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  8. ↑ a b c WAGNER, Rudolf. Der Parlamentarismus und nationale Ausgleich in der ehemals österreichischen Bukowina. [s.l.]: Verlag "Der Südostdeutsche", 1984. 272 s. Dostupné online. S. 251. (německy) 
  9. ↑ Czernowitzer Allgemeine Zeitung, 30. 4. 1911, s. 4.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]