Dani Karavan | |
---|---|
Narození | 7. prosince 1930 Tel Aviv |
Úmrtí | 29. května 2021 (ve věku 90 let) Tel Aviv |
Alma mater | Académie de la Grande Chaumière Akademie krásných umění |
Povolání | sochař, architekt, malíř a výtvarník |
Rodiče | Avraham Karavan |
Děti | Yael Karavan |
Významná díla | Kikar levanah Way of Human Rights Memorial to the Sinti and Roma victims of National Socialism Tzaphon Památník Negevské brigády … více na Wikidatech |
Ocenění | Izraelská cena (1977) komandér Řádu umění a literatury (1993) Praemium Imperiale (1998) čestný doktorát Hebrejské univerzity v Jeruzalémě (1999) Goethova medaile (1999) čestný doktor Ben Gurionovy univerzity (2008) Národní cena za kulturu (2016) … více na Wikidatech |
Webová stránka | www |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Dani Karavan (hebrejsky דני קרוון; 7. prosince 1930 Tel Aviv – 29. května 2021 Tel Aviv) byl izraelský sochař, představitel land artu.[1]
Byl synem krajinného architekta Abrahama Karavana. Vystudoval uměleckou školu v Jeruzalémě a v letech 1948 až 1955 žil v kibucu Har'el. Pak odešel studovat do zahraničí na Akademii krásných umění ve Florencii a na pařížské Académie de la Grande Chaumière. Jeho první významnou zakázkou byl roku 1966 reliéf Modlete se za mír v Jeruzalémě v budově Knesetu.
Patřil k prvním sochařům, kteří svá díla komponovali podle okolní krajiny.[2] Výrazným příkladem je Památník Negevské brigády v poušti u Beer Ševy. Je také autorem sochy Tzaphon před zemským parlamentem v Düsseldorfu, Cesty lidských práv v norimberském Germanisches Nationalmuseum nebo památníku v Portbou, kde zahynul Walter Benjamin. Své pojetí architektury propojené s přírodou uplatnil v monumentálním projektu Axe majeur, hlavní tepny francouzského města Cergy, která se postupně buduje od roku 1980. V roce 2012 byl otevřen v berlínském parku Tiergarten Karavanův pomník obětem Porajmos.[3] Vytvářel také scénické návrhy pro taneční skupinu Marthy Grahamové. Zúčastnil se Biennale di Venezia a documenty v Kasselu. Byl hostujícím pedagogem na École nationale supérieure des beaux-arts v Paříži.
Byla mu udělena Izraelská cena (1977) a Praemium Imperiale (1998), v roce 2008 se stal členem Berlínské akademie umění. Byl porotcem Mezinárodní norimberské ceny za lidská práva a v izraelské politice podporoval stranu Merec.