Darko Kovačević | |||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|
Datum narození | 18. listopadu 1973 (51 let) | ||||||
Místo narození | Kovin, Jugoslávie | ||||||
Výška | 1,88 m | ||||||
Klubové informace | |||||||
Konec hráčské kariéry | |||||||
Pozice | útočník | ||||||
Profesionální kluby* | |||||||
| |||||||
Reprezentace** | |||||||
| |||||||
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu. * Starty a góly v domácí lize za klub aktuální k 10. 11. 2019 ** Starty a góly za reprezentaci aktuální k 10. 11. 2019 | |||||||
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Darko Kovačević (* 18. listopadu 1973) je bývalý srbský/jugoslávský fotbalový útočník, který si v kariéře zahrál za Real Sociedad nebo Juventus FC. Reprezentoval nejprve Jugoslávii a posléze národní tým Srbska a Černé Hory. Zúčastnil se MS 1998 a ME 2000.
Ze Srbska zamířil do Anglie, kde jej zaměstnal prvoligový Sheffield Wednesday, ale toto angažmá nepatřilo mezi úspěšné.[1] Ještě ve stejném roce odešel do Realu Sociedad za částku 2,5 milionu britských liber.[2]
Ve své třetí sezóně se stal nejlepším střelcem v Poháru UEFA, byť o toto prvenství se dělil s Enricem Chiesou a Tomaszem Kulawikem. Jeho osm gólů dopomohlo postoupit do třetího kola (de facto osmifinále). Sociedad se ve španělské lize umístil na 10. pozici. V létě roku 1999 pak přestoupil do italského Juventusu za 12 milionů britských liber.[1]
Během dvou sezón v Juventusu se neúspěšně snažil vybojoval pozici v základní sestavě. Trenér Carlo Ancelotti měl k dispozici hvězdy v podobě Alessandra del Piera a Filippa Inzaghiho.[1] Dostával tak příležitost spíše v Poháru UEFA.[1] Tam se v sezóně 1999/00 se gólově prosadil na hřišti Omonie Nikósie a přispěl k výhře 5:2.[3] V letním přestupovém období roku 2000 se dostal do hledáčku skotských Rangers, ale zůstal v Itálii.[1]
V ročníku 2000/01 zaznamenal gól v Lize mistrů, když na hřišti Hamburku snížil na 1:2. Domácí Hamburk přesto nakonec zvítězil 3:1, Juventus hrál totiž celou druhou půli bez dvou vyloučených, Zidaneho a Davidse.[4] Italský celek nakonec ze skupiny nepostoupil. Kovačević byl během dalšího léta součástí transferu mezi Juventusem a Laziem; chilský forvard Marcelo Salas putoval z Říma do Turína, Kovačević a navíc další peníze naopak do Říma. Pro oba útočníky šlo později o nepovedené angažmá.
Kovačević patřil spolu s Kahvecim, Westerveldem a Kvarmem mezi několik příchozích posil trenéra Toshacka v průběhu sezony 2001/02.[5] Toshack ale dostal v březnu 2002 výpověď, tým převzal sportovní ředitel Roberto Olabe, který se s týmem umístil třináctý, stejně jako minulou a i předminulou sezónu.[5]
V létě se stal novým trenérem Raynald Denoueix, který učinil z dvojice Kovačić-Kahveci nebezpečný útok, který v sezóně 2002/03 dohromady nastřílel 43 branek. Kovačević se trefil už v úvodním derby proti Bilbau (vedené Juppem Heynckesem), který Real Sociedad opanoval 4:2.[5] Ve druhém zápase na Espanyolu dvěma góly rozhodl o další výhře, tentokráte 3:1.[6] Ve třetím dalšími dvěma góly zachránil domácí remízu 3:3 s Betisem.[7] V polovině listopadu baskický klub odcestoval na Santiago Bernabéu, stadion Realu Madrid. Kovačević se dostal do několika příležitostí a dokonce trefil brankovou konstrukci, ale zápas skončil remízou 0:0.[5] V domácím zápase proti Barceloně sice otevřel skóre Kluivert, Kovačević ale dvěma góly otočil zápas na 2:1.[5] V dubnu před domácím zápasem proti Realu Madrid nebylo baskické mužstvo v optimální formě. Kovačević po dvou minutách otevřel skóre, ve 20. minutě pak navýšil na 2:0 ve vítězném zápase, jenž Baskové i díky dalším gólům Kahveciho a Xabi Alonsa vyhráli 4:2.[5] Madridský velkoklub nakonec mistrovský titul vybojoval s dvoubodovým náskokem na Real Sociedad.
V dalším ročníku se Baskové v La Lize umístili až patnáctí, předvedli však dobré výkony v rámci Ligy mistrů.[5] V pozdějších letech se duo Kovačević-Kahveci soustředilo na odvrácení sestupu.
Mezi roky 2007 až 2009 působil v řeckém Olympiakosu, kde jej trénoval Španěl Ernesto Valverde.[8]
V přátelském zápase Jugoslávie a Mexika 16. listopadu 1995 v Monterrey zaznamenal hattrick a hlavně díky němu Jugoslávie zvítězila 4:1.[9]
Roku 1998 si zahrál na mistrovství světa. V prvním zápase proti Íránu přišel na hřiště v 68. minutě, o několik minut později vstřelil vítězný gól Jugoslávie Mihajlović.[10] Ve druhém zápase proti Německu jej trenér Santrač nasadil do základu. Kovačević se odměnil tím, že asistoval gólu Stojkoviće na 2:0, následně byl však vystřídán. Německo do konce zápasu stihlo vyrovnat na 2:2.[11] Do dalších dvou zápasů už nezasáhl, Jugoslávie skončila šampionát v osmifinále.
Kovačević byl koučem Boškovem nominován na EURO 2000, kde se Jugoslávie ve skupině „C“ střetla se Španělskem, Norskem a Slovinskem. V prvním zápase se Slovinskem Jugoslávie prohrávala o poločase 0:1 a v 57. minutě to bylo už 0:3.[12] Kovačević šel ze hřiště ještě za stavu 0:2, a to v 52. minutě a jeho náhrada Milošević dvěma góly pomohl zachránit alespoň remízu 3:3.[12] Kovačević byl pouze na lavičce během dalších dvou zápasů, jako náhradník pak vstoupil na hřiště do čtvrtfinále proti Nizozemsku. To ale vyhrálo vysoko 6:1.[13]