David Riesman
| David Riesman | |
|---|---|
| Narození | 22. září 1909 Filadelfie |
| Úmrtí | 10. května 2002 (ve věku 92 let) Binghamton |
| Alma mater | Harvard Law School Harvardova kolej |
| Povolání | sociolog, advokát, vysokoškolský učitel, spisovatel a právník |
| Zaměstnavatelé | Chicagská univerzita Univerzita v Buffalu Harvardova univerzita |
| Ocenění | Prix Alexis de Tocqueville (1980) Nevitt Sanford Award for Outstanding Professional Contributions to Political Psychology (1980) |
| Rodiče | David Riesman |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
David Riesman (22. září 1909, Philadelphia – 10. května 2002, Binghamton) byl americký právník a sociolog. Celosvětovou proslulost získal díky své knize Osamělý dav (The Lonely Crowd) z roku 1950.
Osamělý dav
[editovat | editovat zdroj]V knize Osamělý dav se Riesman pokusil analyzovat moderní společnost. Kriticky nahlíží především společnost konzumní. Riesman v knize rozlišuje tři typy osobnosti, které jsou charakteristické pro různé epochy dějin:
- Tradičně řízený člověk – podléhá především svému bezprostřednímu okolí, které mu zprostředkovává hlavní ideologii společnosti
- Niterně řízený člověk – byl obvyklým typem osobnosti v raných fázích modernity, svou hodnotovou orientaci zvnitřní v dětství, a tou se pak řídí po celý život, do značné míry nezávisle na vnějších vlivech
- Vnějškově řízený člověk – je typickým v konzumní fázi moderní společnosti, je podobně jako tradičně řízený člověk silně ovlivnitelný svým okolím, nikoli však tím bezprostředním, naopak je atomizován a osamělý, a ovlivňují ho hlavně masová média, reklama a autority moderních mocenských systémů.
Koncept má blízko k teoriím Ferdinanda Tönniese (Gemeinschaft a Gesellschaft) či Émila Durkheima (mechanická solidarita versus organická solidarita), Riesman však přidává kritiku nejaktuálnější fáze moderní společnosti, čímž předjímá kritiku Marcuseho či Baudrillardovu.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Jirák, Jan, Köpplová, Barbara: Média a společnost, Praha, Portál 2003.
- Reifová, Irena a kol.: Slovník mediální komunikace, Praha, Portál 2004.
