Denham Fouts

Denham Fouts
Narození9. května 1914
Jacksonville
Úmrtí16. prosince 1948 (ve věku 34 let)
Řím
Místo pohřbeníProtestantský hřbitov, Řím
Alma materKalifornská univerzita v Los Angeles
Povoláníspolečenská celebrita a prostitut
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Denham „Denny“ Fouts (9. května 1914, Jacksonville – 16. prosince 1948, Řím[1]) byl americký prostitut a celebrita.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se ve floridském Jacksonville jako Louis Denham Fouts Edwinu Foutsovi, který absolvoval Yaleovu univerzitu a byl ředitelem továrny na košťata[2], a Mary E. Denhamové. Měl sestru Ellen (narozenou 1916) a bratra Frederica (1918–1994).[3]

V roce 1926 dvanáctiletý Fouts napsal časopisu Time dopis, ve kterém protestoval proti zneužívání zvířat při natáčení filmů.[4] Ve svých nácti letech pracoval jako prodavač v obchodě se zmrzlinou.[5] Později jeho otec požádal příbuzného, předsedu obchodního řetězce Safeway Inc. o pracovní místo pro syna, a tak byl mladý Louis poslán na sever do Washingtonu.[6] Odjel však do New Yorku, na Manhattan, kde nějakou dobu pracoval jako doplňovač zboží a začal přitahovat pozornost svým vzezřením: štíhlý jako hieroglyf, tmavé vlasy, světle hnědé oči, rozštěpená brada. Spisovatel Glenway Wescott ho popsal jako „naprosto okouzlujícího a šíleně krásného“.[6]

Získal řadu bohatých patronů a patronek.[7][8] Mezi jeho přátele, kteří mu říkali Denny, patřili Christopher Isherwood, Brion Gysin, Glenway Wescott, Truman Capote, George Platt Lynes, Jane a Paul Bowlesovi, Jean a Cyril Connollyovi a Michael Wishart. Isherwood ho označil za „mytickou figuru“ a „nejdražší prostitutku na světě“[9], Capote zase za „nejskvělejšího vydržovaného na světě“[6]. Fouts býval jednu dobu partnerem mecenáše Petera Watsona, rozešli se však kvůli Foutsově závislosti na opiu.[10]

V roce 1938 Fouts seznámil Briona Gysina s Paulem a Jane Bowlesovými a pak je šokoval „střílením planoucích šípů z hotelového okna na rušnou Avenue des Champs-Élysées“, poté co se naučil lukostřelbě během pobytu v Tibetu.[11] Foutsovo nezřídka výstředné chování mnohé přivádělo do rozpaků. Michael Shelden poznamenal: Foutsův jižanský šarm maskoval nestabilní a někdy i nepříjemnou povahu. Šířily se zvěsti o jeho minulosti a vyprávělo se o jeho nepředvídatelném a nebezpečném chování.[12]

Po vypuknutí druhé světové války nechal Watson Foutse kvůli jeho bezpečí vrátit se zpátky do Ameriky. V srpnu 1940 v Hollywoodu Fouts potkal Christophera Isherwooda. Isherwoodův guru, Swami Prabhavananda, odmítl přijmout Foutse jako žáka i přes jeho zájem o studium Védánty. Nicméně Isherwood cestoval spolu s Foutsem v létě roku 1941 a oba „vedli meditační život“.[7] Toto období je popsáno v Isherwoodově knize Down There on a Visit, kde Foutse reprezentuje postava Paula. Někdy během války byl Fouts, jenž patřil k odpíračům vojenské služby, zapojen do americké civilní služby. Později dokončil své středoškolské vzdělání, vystudoval medicínu na Kalifornské univerzitě v Los Angeles a pak se usadil v Evropě.[7] Když byl v Paříži, poslal Trumanu Capotemu nevyplněný šek s jediným slovem „přijeď“ poté, co ho nadchla Capoteho fotografie od Harolda Halmy na přebalu originálního vydání Jiné hlasy, jiné pokoje (Other Voices, Other Rooms). Capote šek odmítl, ale souhlasil s příjezdem a pak trávil hodiny posloucháním Foutsových příběhů v jeho temném bytě v Rue de Bac.[6]

Fouts byl údajně milencem mnoha významných osobností včetně budoucího krále Pavla I. Řeckého a francouzského herce Jeana Maraise.[13] Capote tvrdil s nadsázkou sobě vlastní, že kdyby Denham Fouts přistoupil na návrhy Hitlera, nebylo by druhé světové války.[14] Katherine Bucknellová, editorka Isherwoodových deníků, napsala: Denhama Foutse obklopuje mýtus.[15] Jeden z jeho přátel, John B. L. Goodwin, o Foutsovi řekl: On vynalezl sebe. Kdyby lidé neznali jeho původ, vymyslel by si ho.[6]

Poslední léta života Fouts strávil v marasmu, v posteli jako mrtvola, deku až k bradě, v ústech cigareta sama se spalující na popel. Jeho milenec (Anthony Watson-Gandy) mu vytahoval cigaretu těsně před tím, než mu popálila rty.[13] Našli ho mrtvého v roce 1948 v římském penzionu Fogetti. Zemřel v 34 letech na následky hypoplastické aorty a hypertrofie levé srdeční komory[1]. Podle Johna B. L. Goodwina byl nalezen v koupelně.[7] Je pohřben na Protestantském hřbitově v Římě, první zóna, 11. řada.[1]

Ohlas v literatuře

[editovat | editovat zdroj]
  • Klíčový román Gavina Lamberta Norman's Letter pojednává o Foutsovi.[16]
  • Kapitola Unspoiled Monsters obsažena v nedokončeném románu Trumana Capoteho Answered Prayers se zakládá na Capoteho pojetí Foutsova života.[13]
  • Povídka Gore Vidala Pages from an Abandoned Journal z vydaného v roce 1956 souboru A Thirsty Evil: Seven Short Stories se opírá o život o Denhama Foutse.[13]
  • Down There on a Visit od Christophera Isherwooda obsahuje novelu Paul, jejíž titulní postava je ve skutečnosti Fouts.[13]
  • Románek s Foutsem měl malíř Michael Wishart, což podrobně popisuje jeho autobiografie High Diver.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Denham Fouts na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c Datum, příčina a okolnosti smrti podle informací ze Zprávy o smrti amerického občana (Report of the Death of an American Citizen) zveřejněné American Foreign Service, dostupné na stránkách www.ancestry.com.
  2. ↑ Informace o povolání otce podle amerického sčítání lidu 1920, uvedeno na stránkách www.ancestry.com. V roce 1930 pracoval jako vedoucí oddělení v mlékárenské firmě v Atlantic Beach.
  3. ↑ Údaje o sourozencích podle amerického sčítání lidu 1920, uvedeno na stránkách www.ancestry.com. Datum bratrovy smrti podle jeho hrobu na Floridském národním hřbitově (Florida National Cemetery), sekce 308, místo 387.
  4. ↑ Time, Dopisy: pondělí, 21. června 1926. content.time.com [online]. [cit. 2019-05-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-05-03. 
  5. ↑ Zaměstnání v Sherks Ice Cream Co. uvedeno v Jacksonville City Directory (1930–1931), dostupné na stránkách www.ancestry.com.
  6. ↑ a b c d e CLARKE, Gerald. Capote: A Biography. New York: Carroll & Graf Publishers, 2005. Dostupné online. S. 171–174. (anglicky) 
  7. ↑ a b c d BUCKNELL, Katherine (edice). Christopher Isherwood: Lost Years, A Memoir 1945–1951. New York: HarperCollins, 2000. S. 311–312. (anglicky) 
  8. ↑ HASLAM, Nicholas. Redeeming Features: A Memoir. New York: Random House, 2009. S. 124. (anglicky) 
  9. ↑ DIRDA, Michal. Bound To Please: Essays on Great Writers and Their Books. New York: W. W. Norton & Company, 2004. Dostupné online. S. 481. (anglicky) 
  10. ↑ FORD, Charles Henri. Water from a Bucket: a Diary, 1948–1957. New York: Turtle Point Press, 2001. Dostupné online. S. 4. (anglicky) 
  11. ↑ SAWYER-LAUÇANNO, Christopher. An Invisible Spectator: A Biography of Paul Bowles. New York: Grove Press, 2000. S. 200. (anglicky) 
  12. ↑ SHELDEN, Michael. Friends of Promise: Cyril Connolly and the World of "Horizon". London: Hamish Hamilton, 1989. Dostupné online. S. 33. (anglicky) 
  13. ↑ a b c d e LEDDICK, David. Intimate Companions: A Triography of George Platt Lynes, Paul Cadmus, Lincoln Kirstein, and Their Circle. New York: St. Martin's Press, 2000. Dostupné online. S. 206–207. (anglicky) 
  14. ↑ ROREM, Ned. A Ned Rorem Reader. New Haven: Yale University Press, 2001. Dostupné online. S. 275. (anglicky) 
  15. ↑ BUCKNELL, Katherine. Christopher Isherwood Diaries: Volume One 1939–1960. London: Methuen, 1996. S. 941. (anglicky) 
  16. ↑ GUNN, Drewey Wayne. Gay American Novels, 1870–1970. Jefferson: McFarland, 2016. S. 94. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]