Diaochie
Diaochie
| |||||||||||
Geografie
| |||||||||||
Zua, Utu, nebo Sasilu
| |||||||||||
| Obyvatelstvo | |||||||||||
různorodé
| |||||||||||
| Státní útvar | |||||||||||
Vznik
|
sjednocení několika kmenů za účelem odvrácení asyrské invaze.
| ||||||||||
Zánik
|
následkem válek s Urartu bylo království oslabeno a anektováno Kolchidou.
| ||||||||||
| Státní útvary a území | |||||||||||
| |||||||||||
.jpg)
Království Diaochie (gruzínsky: დიაოხის სამეფო, diaochis samepo; česky doslova „Země synů Dia“) bylo starověké království, jež se rozkládalo v západní části dnešní Gruzie a severovýchodního Turecka. Jednalo se pravděpodobně o rozsáhlý kmenový svaz, který zřídili starověcí Gruzínci.
Původ a historie
[editovat | editovat zdroj]Diaochie vznikla kolem 12. století př. n. l. po rozpadu říše Chetitů a zaplnila mocenské vakuum v oblasti. Její existence je doložena v písemnostech sousední říše Urartu[1] a zmíněna byla i v asyrských tabulkách z roku 1118 př. n. l., kdy vládl asyrský král Tiglatpilesar I. Přesné umístění Diaochie je však neznámé, ale všeobecně se má za to, že se nacházela na hranicích dnešní Gruzie a Turecka u pobřeží Černého moře.
Jednalo se pravděpodobně o federaci několika kmenů, jež však byla dostatečně mocná, aby dokázala odolat nájezdům Asyřanů. Přesto však byl jediný známý diaochský král té doby Sien poražen v bitvě a uvězněn asyrským králem Tiglatpilesarem I. Svou nezávislost království uhájilo až do doby asyrského krále Salmanassara III., kterému se musel vládce Diaochie Asia v roce 845 př. n. l. podvolit a stát se jeho vazalem.
Na počátku 8. století př. n. l. zažilo sousední království Urartu rozkvět a králové Menua (vládl 810–785 př. n. l.) a Argišti I. (785–763 př. n. l.) vedli četné války s posledním diaochejským králem Utupuršim a anektovali rozsáhlá území na jihu země. Kromě této územní ztráty musel Utupurši platit urartuským Arménům pravidelný tribut ve formě mědi, stříbra a zlata, čímž hospodářství značně upadalo. Zanedlouho království Diaochie padlo, když ze severu náhle zaútočila a využila situace Kolchida, která tak rozšířila své území na jižní část černomořského pobřeží. Pravděpodobně se to stalo ještě v 60. letech 8. století př. n. l., jelikož neexistují žádné písemnosti, které by dosvědčovaly existenci Diaochie v pozdější době.
Města
[editovat | editovat zdroj]Dle údajů dostupných z urartuských písemností měla Diaochie tři nejdůležitější města:
- Zua
- Utu
- Sasilu
Zua je častokrát ztotožňována se Zivin Kale, Utu je pravděpodobně dnešní východoturecké městečko Oltu a za Sasilu je považováno městečko Tortum.[2]
Seznam známých králů Diaochie
[editovat | editovat zdroj]- Sien z Diaochie (1120–1100 př. n. l.)
- Asia z Diaochie (850–825 př. n. l.)
- Utupurši z Diaochie (810–770 př. n. l.)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Ronald Grigor Suny, The Making of the Georgian Nation: 2. vydání, Indiana University Press, 1994 ISBN 0-253-20915-3
- Antonio Sagona, Claudia Sagona, Archaeology At The North-east Anatolian Frontier, I: An Historical Geography And A Field Survey of the Bayburt Province (Ancient Near Eastern Studies), Peeters, 2005, ISBN 90-429-1390-8
- Georgia. (2006). Encyclopædia Britannica. cit. 14.2.2006, dostupné na: Encyclopædia Britannica Premium Service
- Kavtaradze, G. L., An Attempt to Interpret Some Anatolian and Caucasian Ethnonyms of the Classical Sources, Sprache und Kultur, 3. vydání, (Staatliche Ilia Tschawtschawadse Universitaet Tbilisi für Sprache und Kultur Institut zur Erforschung des westlichen Denkens). Tbilisi, 2002. [1]
- Melikišvili, G. A., Diauehi. The Bulletin of Ancient History, 4. vydání, 1950.
- (rusky) С. Д. Гоготидзе, Локализация «стран» Даиаэн-Диаоха.