Dieric Bouts

Dieric Bouts
Narození1415 nebo 1410
Haarlem
Úmrtí6. května 1475
Lovaň
NárodnostNizozemci
Povolánímalíř
DětiDieric Bouts Mladší
Albert Bouts
Významná dílaHet laatste avondmaal
Kristus v domě Šimona
The Entombment (Bouts)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dieric Bouts, někdy též psáno Dirk, Dierick, Dirck nebo Thierry (asi 1410, Haarlem – 6. května 1475, Lovaň) byl nizozemský malíř, řazený mezi tzv. Vlámské primitivy. Toto označení pochází z francouzštiny a neznamená nedostatek kultivovanosti, ale vztahuje na zakladatele nového stylu malby Severské renesance.

Život

[editovat | editovat zdroj]
Poslední večeře, 1464-1467
Triptych s mučením sv. Erasma

Dieric Bouts pochází ze severního Nizozemska. Kunsthistorici předpokládají, že studoval v Bruselu u Rogiera Van der Weydena, neboť rozpoznávají na Boutsových malbách jeho vliv. Po studiích kolem roku 1440 Bouts odešel do belgické Lovaně[1], kde pak žil až do konce svého života. Maloval zde zakázky pro vlámskou šlechtu. 12. července 1476 mu bylo v Lovani vydáno potvrzení, že je přijatým cizincem (nativi ex patriam) a v roce 1468 byl jmenován lovaňským městským malířem.

O Boutsově životě není mnoho známo. Jeho manželkou byla Katharina van der Bruggenová, se kterou měl čtyři děti. Synové Dieric Bouts mladší a Albert (někdy psáno též Aelbrecht) se vyučili v malířské dílně svého otce. Dieric Bouts mladší, který zdědil dílnu, pokračoval ve stejném malířském stylu. U některých děl proto nelze s jistotou rozhodnout, zda jsou dílem Dierica Boutse staršího nebo jeho syna. U Alberta Boutse, který si zřídil vlastní dílnu v Lovani, se malba odlišuje užitím výrazných barev, bohatostí struktur a jemnými detaily.

Dieric Bouts byl významným a bohatým měšťanem Lovaně a krátce před smrtí (1473) se podruhé oženil s Elizabeth Van Voshem. Zemřel 6. května 1475 a byl pohřben ve františkánském kostele Minderbroerderkerk, který stojí jen kousek od domu, v němž v Lovani žil.

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Většinou maloval obrazy s náboženskou tematikou a jeho raná díla jsou silně ovlivněna malířským stylem Rogiera Van der Weydena. Ač by měl časově náležet k renesanci, mají Boutsovy obrazy tak gotický ráz, že je označován za iniciátora "návratu ke gotice" v Severské renesanci (kolem roku 1450), případně je přímo ke gotice řazen. Vertikalita je zdůrazněna výškovým formátem obrazů a množstvím svislých prvků rámujících centrální scénu, velká pozornost je věnována podlaze. Ve srovnání s mistry z počátku 15. století má prostor v jeho obrazech velkou hloubku, ale vyvolává dojem prázdnoty. Postavy v zadním plánu mají silně redukovaný objem a působí plošně. Pro Boutse je typická přísně symetrická kompozice s uměle zdůrazněnou centrální osou.[2] Jako jeden z prvních malířů používal perspektivu s mizejícím úběžníkem. Za mistrovské dílo portrétního umění je považován Boutsův Portrét mladého muže (National Gallery, Londýn).[3]

Oltář s Poslední večeří (1468) vytvořil v době, kdy byl jmenován městským malířem v Lovani. Jeho interpretace svatého výjevu je pozoruhodně věcná a podává ho s nekompromisním realismem, téměř jako žánrový obrázek. Učedníci by mohli být Boutsovými současníky a sluha v pozadí je téměř jistě malířovým autoportrétem. Prostředím je středostavovský salon 15. století v Lovani. Bouts byl obeznámen s malbou van Eycka a užívá podobnou perspektivu i zobrazení účinků světla.[1]

Roku 1468 dostal zakázku na výzdobu soudní síně v Lovani. Mělo jít o čtyři velké desky, ale nakonec dokončil pouze jednu z nich – Císařovnin Boží soud před císařem Ottou III. (dnes v Musées royaux des Beaux-Arts v Bruselu). Obraz byl inspirován příběhem o falešném obvinění hraběte císařovnou, jakožto msty za to, že nepodlehl jejím svodům. Na obraze je zachycen boží soud s císařovnou, který prokazuje nevinu hraběte. Odborníci soudí, že se Bouts inspiroval obrazy Rogiera Van der Weydena, který maloval podobná témata na zakázku bruselské radnice v roce 1436 (tyto obrazy se však nedochovaly, byly zničeny roku 1695). Císařovnin Boží soud patří k jeho nejoceňovanějším dílům. K dalším patří Oplakávání Krista (1460) nebo Poslední večeře (1464–67), kterou objednalo bratrstvo Nejsvětější svátosti a na provedení dohlíželi dva profesoři teologie.

Známá díla

[editovat | editovat zdroj]
  • 1445 Mariánský oltář, Prado, Madrid
  • 1455 Pašijový oltář (centrální scéna Snímání z kříže, křídla: Ukřižování, Zmrtvýchvstání), Museo de la Capilla Real, Granada
  • 1455 Narození Ježíška, Metropolitan Museum of Art, New York
  • 1450-60 Oltář s Ukřižováním, části v Musées Royaux des Beaux-Arts, Brusel, J. Paul Getty Museum, Malibu, National Gallery, Londýn, Norton Simon Museum, Pasadena
  • 1462 Portrét mladého muže, National Gallery, Londýn
  • 1462-64 Ecce Agnus Dei, Alte Pinakotek, Mnichov
  • po 1460 Brabantská perla (autorství nejisté, někdy uváděn neznámý vlámský mistr "Meister der Perle von Brabant", Alte Pinakothek, Mnichov
  • 1465 Madona s dítětem, National gallery, Londýn
  • 1450-60 Triptych s Mučením sv. Erasma, Sint-Pieterskerk, Museum voor Kerkelijke Kunst, Lovaň
  • 1464-67 Setkání Abraháma a Melchisedeka, chrám sv. Petra, Lovaň
  • 1464-68 Oltář s Poslední večeří, chrám sv. Petra (Sint-Pieterskerk), Museum voor Kerkelijke Kunst, Lovaň
  • 1468 Cesta do ráje, Pád hříšníků (dvě části původního triptychu), Palais des beaux-arts, Lille
  • 1470 Ráj a peklo, Louvre, Paříž
  • 1471 Soud císaře Otty III.(2 deskové obrazy), Musées royaux des beaux-arts de Belgique, Bruxelles[4]
  • 1473-75 Cyklus obrazů na téma Posledního soudu (nedokončeno), Musées Royaux des Beaux-Arts, Brusel[5]
  • Oplakávání Krista, okolo 1460
    Oplakávání Krista, okolo 1460
  • Setkání Abraháma a Melchisedeka, 1464-67
    Setkání Abraháma a Melchisedeka, 1464-67
  • Pád hříšníků, 1468
    Pád hříšníků, 1468
  • Cesta do Ráje, 1468
    Cesta do Ráje, 1468

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b Smart A, 1972, s. 55
  2. ↑ Suckale R, et al., Slovart 2007, s. 82
  3. ↑ Web Gallery of Art: BOUTS, Dieric the Elder
  4. ↑ La justice de l'empereur Otton, Musées royaux des beaux-arts de Belgique
  5. ↑ Brittanica: Dieric Bouts

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Robert Suckale, Matthias Weniger, Manfred Wundram, Gotika (přel. z něm. originálu), Taschen 2007, Slovart 2007, ISBN 978-80-7209-908-5
  • Catheline Périer-D'Ieteren: (en) Dieric Bouts. The complete works. Mercatorfonds, Antwerpen 2005, ISBN 90-6153-611-1, Thierry Bouts : l’œuvre complète, Bruxelles, Fonds Mercator, 2005
  • (en) Bert Cardon et al. (éd.), Bouts studies : proceedings of the international colloquium (Leuven, 26-28 November 1998), Louvain, Peeters, 2001.
  • Flämische Meister: Jan van Eyck, Rogier van der Weyden, Hans Memling, Dirk de Vos. DuMont, Köln, ISBN 3-8321-7201-7. s. 143–156.
  • (nl) Maurits Smeyers (éd.), Dirk Bouts (ca 1410-1475), een Vlaams primitief te Leuven, Leuven, Peeters, 1998
  • Alastair Smart, The Renaissance and Mannerism Outside Italy, Thames and Hudson, London 1972
  • (en) Max Jakob Friedländer (éd. Nicole Veronee-Verhaegen), Early Netherlandish Painting, III : Dieric Bouts and Joos van Gent, New York, Praeger, 1968
  • (fr) Arnold Goffin, Thiéry Bouts, Bruxelles, Van Oest, 1907

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]