Diksmuide

Diksmuide
Radnice a kostel sv. Mikuláše
Radnice a kostel sv. Mikuláše
Diksmuide – znak
znak
Diksmuide – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Časové pásmoUTC+01:00
StátBelgieBelgie Belgie
Jazyk. společenstvíVlámské
RegionVlámsko
ProvincieZápadní Flandry
ArrondissementDiksmuide
Diksmuide
Diksmuide
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha149,40 km²
Počet obyvatel16 466 (2015)
Hustota zalidnění110,2 obyv./km²
Správa
StarostaLies Laridon
Oficiální webwww.diksmuide.be
E-mailonthaal@diksmuide.be
Telefonní předvolba051
PSČ8600
Počet zastupitelů25
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Diksmuide (francouzsky Dixmude) je město v Belgii. Je správním centrem jednoho z okresů (arrondissementů) ve vlámské provincii Západní Flandry. Má 16 466 obyvatel (1. leden 2015) a rozkládá se na ploše 149,40 km².

Diksmuide leží na řece Yser blízko jejího ústí do Severního moře. Jeho západní část je z převážné části tvořena polderem, protkaným odvodňovacími kanály. Hlavní ekonomickou činností je zemědělství a vyrábí se zde známé diksmuidské máslo.

Středověké počátky

[editovat | editovat zdroj]

V 9. století existovala franská osada Dicasmutha u ústí jednoho potoka blízko řeky Yser. V 10. století zde již byla kaple a tržiště. O dvě století později získalo Diksmuide městskou listinu a roku 1270 byly vybudovány hradby. Z hlediska hospodářství bylo nejdůležitější zemědělství a produkce mléčných výrobků a lněných tkanin. Historie města od 15. století do Velké francouzské revoluce byla ovlivněna válkami, které spolu sváděly Nizozemsko, Francie, Španělsko a Rakousko, což mělo na jeho rozvoj nepříznivý dopad. 19. století bylo klidnější a ekonomicky úspěšnější.

První světová válka

[editovat | editovat zdroj]

Na začátku první světové války německá vojska překročila belgickou hranici blízko Arlonu a spěchala k Severnímu moři zajistit francouzské přístavy Calais a Dunkerque. Když v říjnu 1914 německá armáda dorazila do blízkosti Diksmuide, Belgičané otevřeli hráze na řece Yser a zaplavili oblast. Řeka tak až do konce války vytvořila frontovou linii. Prvnímu útoku muselo město čelit 16. října 1914 a touto událostí začala bitva na Yseru. Na konci války bylo město v troskách a ve 20. letech 20. století bylo celé přestavěno.

Zajímavosti

[editovat | editovat zdroj]
  • Diksmuidská zvonice má zvonkohru s 30 zvonky a spolu s dalšími zvonicemi v Belgii a ve Francii figuruje na Seznamu světového dědictví UNESCO.
  • Městská radnice a sousední kostel sv. Mikuláše byly zcela přestavěny po první světové válce v gotickém stylu 14. a 15. století.
  • „Zákop smrti“ (nizozemsky Dodengang), nacházející se přibližně 1,5 km od centra města v bývalé obci Kaaskerke, je pozůstatkem fronty z první světové války.
  • Věž IJzertoren byla vztyčena jako mírový památník po skončení první světové války a přebudována po druhé světové válce. Ve věži sídlí muzeum první světové války, které vlastní OSN a ve kterém lze mimo jiné ucítit pach yperitu. V IJzertoren se každoročně koná IJzerbedevaart, oslava míru a vlámské politické autonomie. Od druhé světové války je tato akce spojená se setkáními neonacistů. Radikálnější vlámští nacionalisté jsou nyní sdruženi v organizaci IJzerwake.
  • Kolem Diksmuide se nachází několik vojenských hřbitovů, jako např. německý hřbitov v bývalé obci Vladslo, na kterém bylo pochováno více než 25 000 německých vojáků.

Administrativní uspořádání

[editovat | editovat zdroj]

Diksmuide je obec s největší rozlohou (149,40 km²) v provincii Západní Flandry. Obec dnes kromě vlastního Diksmuide zahrnuje dalších 14 bývalých obcí, které k němu byly postupně připojovány:

  • roku 1924 byla k Diksmuide připojena část bývalé obce Esen;
  • roku 1965 došlo k připojení bývalých obcí Esen a Kaaskerke;
  • roku 1971 bylo provedeno slučování okolních obcí – Keiem byl připojen k Beerstu; Lampernisse, Oostkerke a Stuivekenskerke se staly součástí Pervijze; Oudekapelle, Nieuwkapelle a Sint-Jacobskapelle utvořily novou obec s názvem Driekapellen; farnost Jonkershove, která do té doby patřila k obci Woumes, byla připojena k obci Houthulst;
  • roku 1977 byly obce Beerst, Driekapellen, Leke, Vladslo, Woumen a Pervijze připojeny k Diksmuide.
# Přehled bývalých obcí Rozloha (km²) Počet obyv. (2001)
I Diksmuide 2,12 4.962
II Esen 17,53 1.941
III Kaaskerke 8,73 433
IV Beerst 11,66 1.036
V Vladslo 17,33 1.259
VI Leke 10,73 1.078
VII Keiem 12,92 1.242
VIII Stuivekenskerke 7,34 157
IX Pervijze 12,23 883
X Lampernisse 13,62 182
XI Oostkerke 3,77 311
XII Oudekapelle 6,51 152
XIII Sint-Jacobskapelle 3,25 96
XIV Nieuwkapelle 7,85 390
XV Woumen 13,83 1.341

Obec Diksmuide sousedí s následujícími obcemi nebo jejich částmi:

  • a. Zande (obec Koekelare)
  • b. Koekelare (obec Koekelare)
  • c. Bovekerke (obec Koekelare)
  • d. Werken (obec Kortemark)
  • e. Zarren (obec Kortemark)
  • f. Klerken (obec Houthulst)
  • g. Jonkershove (obec Houthulst)
  • h. Merkem (obec Houthulst)
  • i. Reninge (město Lo-Reninge)
  • j. Lo (město Lo-Reninge)
  • k. Alveringem (obec Alveringem)
  • l. Zoutenaaie (město Veurne)
  • m. Eggewaartskapelle (město Veurne)
  • n. Avekapelle (město Veurne)
  • o. Veurne (město Veurne)
  • p. Ramskapelle (obec Nieuwpoort)
  • q. Schore (obec Middelkerke)
  • r. Sint-Pieters-Kapelle (obec Middelkerke)
Mapa Diksmuide: římskými číslicemi jsou značeny části obce Diksmuide a písmeny části sousedních obcí.

Demografický vývoj

[editovat | editovat zdroj]

Zdroj: NIS – Poznámka: údaje z let 1806 až 1970 včetně jsou výsledky sčítání lidu z 31. prosince; od roku 1977 se uvedený počet obyvatel vztahuje k 1. lednu

  • 1924: připojení části obce Esen (+300 obyvatel)
  • Slučování roku 1965: připojení obcí Esen a Kaaskerke (+2.423 obyvatel)
  • Slučování roku 1977: připojení obcí Beerst, Driekapellen, Leke, Pervijze, Vladslo a Woumen; část obce Woumen připojena k obci Houthulst (+8.625 obyvatel)

Partnerská města

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Diksmuide na anglické Wikipedii a Diksmuide na nizozemské Wikipedii.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]