Dionysios Solomos
| Dionysios Solomos | |
|---|---|
 | |
| Narození | 8. dubna 1798 Zakynthos |
| Úmrtí | 9. února 1857 (ve věku 58 let) Korfu |
| Příčina úmrtí | mrtvice |
| Místo pohřbení | Muzeum Dionýsia Solomose |
| Národnost | řecká |
| Alma mater | Univerzita v Pavii (do 1817) |
| Povolání | básník a spisovatel |
| Ocenění | rytíř zlatého kříže Řádu Spasitele (1849) Cena Athénské akademie |
| Rod | Solomosové |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Dionysios Solomos, řecky Διονύσιος Σολωμός (8. dubna 1798 Zakynthos – 9. února 1857 Kerkyra) byl řecký básník ze Zakynthosu, který je považován za řeckého národního básníka. Nejvíce se proslavil napsáním Hymnu na svobodu (řecky: Ὕμνος εἰς τὴν Ἐλευθερίαν, Ymnos is tin eleftherian), kterou zhudebnil Nikolaos Mantzaros a stala se řeckou a kyperskou národní hymnou v letech 1865 a 1966. Byl ústřední postavou heptánské školy poezie. Je považován za národního básníka Řecka nejen proto, že napsal národní hymnu, ale také proto, že přispěl k zachování starší básnické tradice a zdůraznil její užitečnost pro moderní literaturu.
Charakteristickým rysem jeho děl je, že žádná báseň kromě Hymnu na svobodu nebyla dokončena a během jeho života nebylo publikováno téměř nic.
Život
[editovat | editovat zdroj]Narodil se na ostrově Zakynthos, které patří k jónským ostrovům, jediné oblasti dnešního Řecka, kterou nikdy neobsadili Osmané. Díky tomu sem snadněji pronikaly evropské vlivy (zejména ideje Francouzské revoluce) a oblast se tak stala kolébkou moderní řecké literatury a národního uvědomění.
Byl nemanželským dítětem bohatého hraběte Nikolaose Solomose a jeho hospodyně Angeliki Nikli. Nikolaos Solomos byl krétského původu; jeho rodina byli krétští uprchlíci, kteří se usadili na Zakynthosu v roce 1670 po dobytí Kréty Osmanskou říší v roce 1669. Angelika zprostředkovala malému Dionysiovi tradici řeckého folklóru, na níž později vystavěl svou poezii. Nebyl to však jediný inspirační zdroj, silně ho formovala též vlna byronovského romantismu (zejména v dílech Lambros z roku 1834 a Kritikos, v překladu Kréťan, rovněž z roku 1834).
Zvláštností je, že všechna jeho básnická díla byla nedokončena, patrně úmyslně. Týká se to i jeho velmi ceněné básně Svobodní obléhaní (Eleftheri poliorkumeni)
Jeho zřejmě nejznámějším dílem je však Imnos is tin eleftherian (Hymnus na svobodu) z roku 1824. Jeho první dvě sloky jsou od roku 1865 textem řecké státní hymny (hudba je Mantzarova).
Psal též satiricky orientovanou prózu (zejm. román Gyneka tis Zakynthos, v překladu Žena ze Zakynthu z roku 1844).[1]
V roce 1851 se objevily vážné zdravotní problémy a Solomosova postava se stala ještě temperamentnější. Odcizil se přátelům a po třetí mrtvici neopustil svůj dům. Solomos zemřel v únoru 1857 na mrtvici na ostrově Korfu, odkud byly jeho ostatky převezeny do rodného města Zakynthos, kde je pochován v muzeu Dionýsia Solomose.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Dionysios Solomos na Wikimedia Commons
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ B. Borecký, R. Dostálová a kol.: Slovník řeckých spisovatelů, Praha 2006
