Dobříkov | |
---|---|
Dřevěný podkarpatský kostelík v obci Dobříkov | |
znakvlajka | |
Lokalita | |
Status | obec |
Pověřená obec | Choceň |
Obec s rozšířenou působností | Vysoké Mýto (správní obvod) |
Okres | Ústí nad Orlicí |
Kraj | Pardubický |
Historická země | Čechy |
Stát | Česko |
Zeměpisné souřadnice | 50°0′9″ s. š., 16°8′2″ v. d. |
Základní informace | |
Počet obyvatel | 586 (2024)[1] |
Rozloha | 8,52 km²[2] |
Nadmořská výška | 264 m n. m. |
PSČ | 566 01 |
Počet domů | 224 (2021)[3] |
Počet částí obce | 2 |
Počet k. ú. | 2 |
Počet ZSJ | 2 |
Kontakt | |
Adresa obecního úřadu | Dobříkov čp. 29 566 01 Vysoké Mýto obec@dobrikov.cz |
Starostka | Ing. Nikola Kajsrlíková |
Oficiální web: www | |
Dobříkov | |
Další údaje | |
Kód obce | 580091 |
Geodata (OSM) | OSM, WMF |
multimediální obsah na Commons | |
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Dobříkov (německy Dobschikau) je obec v okrese Ústí nad Orlicí. Žije zde 586[1] obyvatel. Součástí obce je i vesnice Rzy.
První písemná zmínka pochází z roku 1356, kdy se uvádí Pysko z Dobříkova. Další majitel Jan Těchlovec (1415–1440) pak Dobříkov prodal známému husitskému hejtmanovi Janu Talafúsovi z Ostrova, když se oženil pravděpodobně s jeho dcerou Dorotou. V letech 1463–1493 je zde zmiňován Hynek z Malejova, prapředek rodu Dobříkovských z Malejova.
Rozsáhlá dobříkovská tvrz, ležící ve vsi mezi rybníčkem a kostelíkem jižně od silnice, bývá zmiňována až roku 1496 a spojována se jménem Hynkova syna Jana Dobříkovského z Malejova. Pravděpodobně však byla postavena již dříve ve 14. století. Za Viléma Dobříkovského, chrudimského hejtmana, byla na přelomu 16. a 17. století původní věžovitá tvrz přestavěna v pohodlnější renesanční sídlo. V některých dobových listinách pak dokonce označována jako zámek. Přesnou podobu nového sídla však bohužel neznáme.
Koncem 17. století se majitelé Dobříkova rychle střídali a po roce 1772 zkáza sídla vyvrcholila. Opuštěná budova již neměla střechu a stropy se propadly. Počátkem 19. století dal nový majitel Diviš Jan Jeník Zásadský z Gamsendorfu za použití části zřícenin někdejší tvrze postavit přízemní myslivnu s mansardovou střechou (nyní čp. 68).
Roku 1925 získal tvrziště i s pozemkem národně sociální politik první republiky Václav Klofáč. Naproti myslivně si postavil soukromé letní sídlo (čp. 93.) s altánem, nad jehož vchodem jsou zazděny renesanční kachle z původního zámku. Okrouhlé tvrziště je obehnáno dobře znatelným příkopem, místy až 10 metrů širokým, s třímetrovým valem. Příkopy se kdysi plnily vodou z nedalekého rybníka, nyní je suché. Z tvrze se dále zachovala část sklepů a šnekovité schodiště pod altánem.