Dolní Zimoř | |
---|---|
obecní úřad | |
znakvlajka | |
Lokalita | |
Status | obec |
Pověřená obec | Mělník |
Obec s rozšířenou působností | Mělník (správní obvod) |
Okres | Mělník |
Kraj | Středočeský |
Historická země | Čechy |
Stát | Česko |
Zeměpisné souřadnice | 50°25′36″ s. š., 14°30′5″ v. d. |
Základní informace | |
Počet obyvatel | 102 (2024)[1] |
Rozloha | 1,61 km²[2] |
Katastrální území | Dolní Zimoř |
Nadmořská výška | 200 m n. m. |
PSČ | 277 21 |
Počet domů | 39 (2021)[3] |
Počet částí obce | 1 |
Počet k. ú. | 1 |
Počet ZSJ | 1 |
Kontakt | |
Adresa obecního úřadu | Dolní Zimoř 38 277 21 Liběchov obec.dolnizimor@seznam.cz |
Starosta | Ivan Reif |
Oficiální web: www | |
Dolní Zimoř | |
Další údaje | |
Kód obce | 531987 |
Kód části obce | 196347 |
Geodata (OSM) | OSM, WMF |
multimediální obsah na Commons | |
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Obec Dolní Zimoř se nachází v okrese Mělník, kraj Středočeský. Rozkládá se asi deset kilometrů severně od Mělníka. Žije zde 102[1] obyvatel. V obci se nacházejí osady Dolní Zimoř a Horní Zimoř, oficiálně však obec není rozdělena na místní části. Obecní úřad je v Dolní Zimoři.
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1640.[zdroj?] Podle dávné pověsti strašíval v 15. století v Chodči zimořský panský pastýř ovcí Zachata a přítrž tomu chodečští učinili až uposlechnutím rad zimořského poustevníka Fríduše.[4]
Po vyhlášení tolerančního patentu docházelo v oblasti k hromadnému přihlašování se k evangelické církvi, zejména v roce 1782. Na evangelickou modlitebnu ve Vysoké v roce 1787 přispěli Zimořští více než 74 zlatými.[4] Vysocká evangelická církev v roce 1839 čítala 268 rodin, z toho ze Zimoře 19.[4] Roku 1786 za faráře Jiřího Nechyby byl zrušen katolický filiální kostel sv. Martina v Chodči, patřící zřejmě k vysocké farnosti (ta byla zřejmě už od švédských válek neobsazena a spravována z Liblic). Přitom byly z liblické farnosti k vysocké připojeny Dolní i Hoření Zimoř, Chodeč, Truskavna a Březinka a ve Vysoké bylo zřízeno kaplanství.[4][5]
Na přelomu 30. a 40. let 19. století bylo severní okolí Mělníka působištěm 24členné bandy lupičů, jejímž vůdcem byl Domin ze Zimoře, který se skrýval v lesích a roklích. Tato skupina měla rozsáhlou vyzvědačskou síť a dobré informace o majetkových poměrech obyvatelstva a využívala toho, že vrchnost nedostatečně chránila bezpečnost lidí a jejich majetku. Po přepadení mlýna ve Vrbici u Litoměřic však bylo povoláno vojsko, které lupiče pochytalo. Vrchnostenský soud v Pšovce všechny odsoudil ke 20 letům těžkého žaláře, jen vůdce Domin měl o něco nižší trest za to, že zabránil useknutí prstu mlynářky, které nešel svléci zlatý prsten. V Chodči se po něm jmenují Dominův sklep a Dominova rokle.[4]
Dolní a Horní Zimoř společně s Chodčí tvořily v roce 1880 katastrální obec Chodeč.[4][5] Čísla popisná 3, 13, 14, 16, 17 a 20 v Dolení Zimoři náležela ke Strážnici.[4] Místní obce Chodeč byla rozdělena až výnosem ministerstva vnitra ze dne 24. 11. 1919 čís. 55/O9 ai 1919 na dvě samostatné obce Chodeč a Dolní Zimoř.[4] V roce 1890 patřila Dolení i Hoření Zimoř do dodávacího obvodu poštovního úřadu ve Vysoké[4][5] (dnes patří pod poštu Liběchov).
Roku 1907 vystavěla Ústřední matice školská novou školní budovu pro zimořskou exposituru vysocké obecné školy. 1. ledna 1911 byla zimořská expositura proměněna v samostatnou školu.[4] V roce 1890 patřila Dolní i Horní Zimoř pod lékařský obvod Vysoká.[4][5] Lékař M. Rada, který v oblasti působil kolem 30. let 20. století, uvádí Zimoř jako místo zvýšeného výskytu rodové tuberkulózy.[4]
Po odstoupení Sudet Německé říši zůstala Zimoř v Československou, hranice vedla zimořským údolím a pod Sitnou, Chodeč zůstala v Československu.[4] Koncem roku 1939 byly vytvořeny pracovní tábory, které postavily silnici Chodeč–Zimoř.[4]
Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:
Dolní Zimoř leží v údolí Želízské svodnice, jímž přes ni vede silnice III/2739 ze Želíz. Tato silnice je na východním okraji Zimoře napojena na silnici III/2738, která vede na jih na Chodeč a Strážnici a na sever přes Horní Zimoř k silnici III/27310 Želízy – Sitné – Šemanovice, na niž vyúsťuje mezi Želízy a Sitným v blízkosti Nových Tupadel. Od Želíz je Dolní Zimoř vzdálena východním směrem asi 2,5 km, Horní Zimoř je od Dolní Zimoře oklikou přes křižovatku vzdálena asi 1 km (vzdušnou čarou je odděluje skalní stěna), Chodeč je po silnici od Dolní Zimoře vzdálena asi 3 km, Sitné asi 4 km. Od křižovatky u Zimoře vede rovněž asfaltovaná lesní cesta Zimořským dolem, kterou se dá dojít k Sitnému anebo odbočkou přes Truskavenský důl na Kokořín. Ve směru Zimořského dolu prochází přes Dolní Zimoř žlutě značená pěší turistická trasa 6091 od Želíz a současně i cyklotrasa 0010, po silnici od Chodeč se na ni napojuje cyklotrasa 8169. Část skalního úseku na severní straně Zimořského dolu, ležící v katastrálním území obce, je chráněna jako přírodní památka Želízky. Stráně dolů jsou vesměs skalnaté a lesnaté, na údolních nivách se rozkládají i louky, výše položené části na severu katastrálního území jsou rovněž bezlesé. V Zimoři se nachází prameniště, které je zdrojem vody místního významu.[4]
Dolní Zimoř sousedí na západě s katastrálním územím Želízy (asi 0,5 km západně od Dolní Zimoře se nachází malá chatová osada, jejíž osa je hranicí mezi Želízy a Dolní Zimoří: 5 chat patří do Želíz a 3 chaty do Dolní Zimoře), na severu s katastrálním územím Sitné, které patří rovněž k obci Želízy, na jihu sousedí se třemi katastrálními územími obce Vysoká: Strážnice u Mělníka, Chodeč u Mělníka a kratičkým úsekem na nejvýchodnějším výběžku území Zimoře i Vysoká u Mělníka.
Dopravní síť
Veřejná doprava 2012