Dusičnan vápenatý | |
---|---|
Obecné | |
Systematický název | dusičnan vápenatý |
Triviální název | vápenatý ledek norský ledek |
Anglický název | calcium nitrate |
Německý název | Calciumnitrat |
Sumární vzorec | Ca(NO3)2 |
Vzhled | bílé krystalky nebo prášek |
Identifikace | |
Registrační číslo CAS | 10124-37-5 13477-34-4 (tetrahydrát) |
PubChem | 24963 |
UN kód | 1454 |
Číslo RTECS | EW2985000 |
Vlastnosti | |
Molární hmotnost | 164,09 g/mol 236,15 g/mol (tetrahydrát) |
Teplota tání | 561 °C (rozklad) 42,7 °C (tetrahydrát) |
Teplota dehydratace | 132 °C (-4 H2O) |
Hustota | 2,504 g/cm3 (18 °C) 2,36 g/cm3 (25 °C) 1,860 g/cm3 (tetrahydrát) |
Index lomu | tetrahydrát nDa=1,460 33 nDb=1,471 80 nDc=1,478 38 |
Rozpustnost ve vodě | 102 g/100 ml (0 °C) 114,6 g/100 ml (10 °C) 128,8 g/100 ml (20 °C) 138,1 g/100 ml (25 °C) 149,4 g/100 ml (30 °C) 189 g/100 ml (40 °C) 359 g/100 ml (60 °C) 363 g/100 ml (100 °C) 376 g/100 ml (150 °C) 413 g/100 ml (200 °C) tetrahydrát 258,2 g/100 ml (0 °C) 444,3 g/100 ml (20 °C) |
Rozpustnost v polárních rozpouštědlech | methanol 134 g/100 ml (10 °C) 144 g/100 ml (40 °C) ethanol 51,4 g/100 ml (20 °C) 62,9 g/100 ml (40 °C) aceton 16,8 g/100 ml (20 °C) glycerol |
Relativní permitivita εr | 6,5 |
Měrná magnetická susceptibilita | −3,61·10−6 cm3g−1 |
Struktura | |
Krystalová struktura | krychlová jednoklonná (tetrahydrát) |
Hrana krystalové mřížky | a= 759,8 pm tetrahydrát a : b : c = 1,583 9 : 1 : 0,687 6 β= 98°06´ |
Termodynamické vlastnosti | |
Standardní slučovací entalpie ΔHf° | −938,1 kJ/mol −2 132 kJ/mol (tetrahydrát) |
Entalpie tání ΔHt | 130 J/g |
Entalpie rozpouštění ΔHrozp | −104,2 J/g (18 °C) 207,2 J/g (18 °C, tetrahydrát) |
Standardní molární entropie S° | 913,3 JK−1mol−1 339 JK−1mol−1 (tetrahydrát) |
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° | −742,6 kJ/mol −1 700,8 kJ/mol (tetrahydrát) |
Izochorické měrné teplo cV | 0,910 JK−1g−1 |
Bezpečnost | |
[1] Nebezpečí[1] | |
R-věty | R8, R36 |
S-věty | žádné nejsou |
NFPA 704 | 0
1
3
OX
|
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Dusičnan vápenatý, zvaný též norský ledek (norsky Norgessalpeter) či vápenatý ledek, je anorganická sloučenina se vzorcem Ca(NO3)2. Tato bezbarvá sůl pohlcuje vlhkost ze vzduchu a běžně se vyskytuje jako tetrahydrát. Existuje též v podobě komplexních solí, například dusičnanu amonno-vápenatého (dekahydrát) nebo dusičnanu draselno-vápenatého (též dekahydrát). Používá se hlavně jako hnojivo, má ale i technické aplikace. V přírodě se vyskytuje jako minerál nitrokalcit, který tvoří výkvěty (eflorescence) v místech, kde je hnůj v kontaktu s betonem nebo vápencem v suchém prostředí, například v chlévech nebo v jeskyních.[2]
Dříve byl dusičnan vápenatý důležitý pro výrobu střelného prachu. Takzvaní sanytrníci ho získávali seškrabáváním výkvětů ze zdí v maštalích. Reakcí s uhličitanem draselným (potaší) z dřevěného popela se převáděl na dusičnan draselný, neboli sanytr:
Dusičnan draselný slouží v černém střelném prachu jako oxidační činidlo (dodává kyslík). Používal se proto, že není na rozdíl od dusičnanu vápenatého hygroskopický.
Dusičnan vápenatý byl prvním syntetickým dusíkatým hnojivem, které bylo vyrobeno. Výroba započala v Notoddenu (Norsko) v roce 1905 Birkeland–Eydeho procesem. Většina dusičnanu vápenatého na světě se nyní vyrábí v Porsgrunnu.
Vyrábí se reakcí kyseliny dusičné s uhličitanem vápenatým (vápencem), s následnou neutralizací amoniakem:
Je též vedlejším produktem nitrofosfátového procesu (Odda procesu) extrakce fosforečnanu vápenatého, což je právě případ výroby v Porsgrunnu:
Může být připraven také z vodného roztoku dusičnanu amonného a hydroxidu vápenatého:
Podobně jako příbuzné dusičnany (např. LiNO3) se dusičnan vápenatý při zahřívání rozkládá za uvolňování oxidu dusičitého:[2]
Hnojivo s dusičnanem vápenatým (15,5-0-0 + 19 % Ca) je populární pro použití ve sklenících a v hydroponii. Obsahuje také dusičnan amonný a vodu, a to v podobě „podvojné soli“ 5Ca(NO3)2.NH4NO3.10H2O. Existují také hnojivé přípravky bez obsahu amoniaku: Ca(NO3)2.4H2O (11.9-0-0 + 16.9%Ca) nebo tekuté hnojivo (9-0-0 + 11% Ca). Bezvodý, na vzduchu stabilní, je komplex s močovinou Ca(NO3)2.4[OC(NH2)2].
Dusičnan vápenatý se používá v různých technických aplikacích. Nejdůležitějšími z nich jsou přípravné ošetření odpadních vod (pro prevenci uvolňování zápachu) a urychlovače tvrdnutí betonu.
Ošetření odpadních vod je založeno na vytvoření vhodného biologického prostředí. Za přítomnosti dusičnanů se metabolismus síranů zastavuje. Výsledkem je, že se netvoří páchnoucí a toxický sulfan.[3] Navíc se spotřebuje snadno odbouratelná organická hmota, která by jinak způsobovala v dalším toku anaerobní podmínky a uvolňování zápachu.[4][5][6] Koncept je aplikovatelný také pro ošetření kalu.[7]
Použití dusičnanu vápenatého do betonu nebo malty využívá dvou účinků. Vápenatý iont vede k rychlejší tvorbě hydroxidu vápenatého a proto tuhnutí a tvrdnutí probíhá rychleji.[8] To se využívá také v činidlech používaných za chladného počasí a v některých kombinovaných plastifikátorech[9][10][11] Dusičnanový iont navíc vyvolává tvorbu hydroxidu železnatého. Tyto ochranné vrstvy snižují korozi ocelového armování v železobetonu.[12][13][14]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Calcium nitrate na anglické Wikipedii.