Narodil se 26. července 1928 v Paříži do přistěhovalecké rodiny ruských Židů Eugenii a Borisi Erwitzovým, kteří se brzy přestěhovali do Itálie. V roce 1939, v jeho deseti letech, Erwittova rodina emigrovala do Spojených států.[2][3] Erwitt vystudoval fotografii a film na univerzitě Los Angeles City College a New School for Social Research, své vzdělání dokončil v roce 1950. V roce 1951 byl povolán do armády a propuštěn v roce 1953.
Jsem zároveň amatérský i profesionální fotograf.[4]
V 50. letech Erwitt sloužil jako asistent fotografa v United States Army při operacích dislokovaných ve Francii a v Německu. Erwitta velmi ovlivnilo setkání s významnými fotografy jako byli Edward Steichen, Robert Capa a Roy Stryker. Stryker, bývalý ředitel fotografického oddělení společnosti Farm Security Administration, zaměstnal Erwitta na fotografickém projektu pro firmu Standard Oil Company. Erwitt pak zahájil kariéru nezávislého fotografa, pracoval pro magazíny jako například Collier's, Look, Life a Holiday. Vstup do agentury Magnum Photos v roce 1953 mu umožnil realizovat fotografické projekty po celém světě.[5]
Jedním z mnoha subjektů, které ve své amatérské i profesionální tvorbě často fotografoval, byli psi: objevili se tematicky ve čtyřech jeho publikacích: Son of Bitch (1974), Dog Dogs (1998), Woof (2005) a Elliott Erwitt's Dogs (2008).[9]
Fotografuji psy rád, protože jim to nevadí a nechtějí ode mne fotografii.[4]
Elliot Erwitt, 2012
Erwitt vytvořil alter ego, baret oblékajícího a domýšlivého „André S. Solidor“ (což je zkratka ass = „zadek“) – „současného umělce z jedné z francouzských kolonií v Karibiku, zapomněl jsem z které“ – aby mohl „ satirizovat podivné excesy současné fotografie." Jeho dílo vyšlo knižně, The Art of André S. Solidor (2009), a bylo vystaveno v roce 2011 v Paul Smith Gallery v Londýně.[9][10]
Ani všechna technika na světě neodčiní neschopnost všímat si.[11]
Od 70. let věnoval hodně své energie filmu. Mezi jeho celovečerní filmy, televizní reklamy a dokumentární filmy patří například „Arthur Penn: the Director“ (1970), Beauty Knows No Pain (1971), Red, White and Bluegrass (1973) a oceněný film Glassmakers of Herat, Afghanistan (1977). Byl také oceněn jako kameraman „Gimme Shelter“ (1970), fotograf filmu Bob Dylan: No Direction Home (2005) a poskytl fotografie pro Get Yer Ya Ya's Out (2009).[15]
Kolekce Erwittových filmů byla promítnuta v roce 2011 jako speciální součást festivalu DocNYC s názvem An Evening with Elliott Erwitt. Erwitt působil také v dokumentárním filmu, který se objevil na témže festivalu s názvem Elliott Erwitt: I Bark at Dogs v režii Douglase Sloana.[16]
V říjnu 2020 se Erwitt spojil se společností Phil Ropy pro digitální sběratelské karty a vytvořil kartu ke zvýšení povědomí o reakci Project HOPE na COVID-19. Obrázek na kartě ukazuje pár lékařských gumových rukavic jako připomínku toho, jak jsou zdravotničtí pracovníci vystaveni nebezpečí, a jako narážku na logo projektu HOPE.[17] Výtěžek z prodeje karty je přerozdělován organizaci.[18][19]
USA, New York City, 1946 – Fotografie pořízená nízko nad zemí zobrazující ženské nohy a čivavu ve svetříku.[20]
USA, North Carolina, Segregované vodovodní kohoutky, 1950.
USA, New York City, 1953 – Snímek Erwittovy ženy hledící na jejich miminko na posteli při světle z okna.[21]
USA, NYC, Felix, Gladys a Rover, 1974 – Fotografie obutých dámských nohou mezi nohama německé dogy a malou čivavou.[22]
SSSR, Rusko, Moskva, Nikita Chruščov a Richard Nixon, 1959 – Působivý snímek z období studené války, na kterém se Nixon dotýká svým ukazováčkem klopy obleku Nikity Chruščova.[23]
USA, Kalifornie, 1955 – Fotografie bočního zrcátka automobilu zaparkovaného čelem k pláži v zapadajícím Slunci. Ve zpětném zrcátku je zaostřeno na líbající se milenecký pár.[24]
Elliott Erwitt: The Private Experience. (Ze série Masters of Contemporary Photography, text: Sean Callahan.) Los Angeles: Petersen, 1974. ISBN0-8227-0070-0 Sean Callahan popisuje a do jisté míry vysvětluje Erwittovo dílo.
Son of Bitch, 1974. Fotografie psů.
Recent Developments, 1978.
Personal Exposures, 1988.
On the Beach (Na pláži), 1991.
To The Dogs, 1992.
The Angel Tree, 1993.
Between the Sexes, 1994.
100+1 Elliott Erwitt, 1997.
Dog Dogs, 1998, sbírka černobílých fotografií psů, které Erwitt pořídil na svých cestách po světě.
Museum Watching, 1999.
Snaps. Londýn & New York: Phaidon, 2001. ISBN0-7148-4150-1 Velká antologie (více než 500 stran) Erwittova díla.
↑ abWOODWARD, Richard. Elliott Erwitt, Whose Photos Are Famous, and Often Funny, Dies at 95 [online]. 2023-11-30 [cit. 2023-11-30]. Dostupné online. (anglicky)Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Elliott Erwitt | Documentary Photographer & Filmmaker | Britannica [online]. July 22, 2023. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑O'MAHONY, John. Best in show [online]. December 27, 2003. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑MOAKLEY, Paul. Elliott Erwitt's Very Own Personal Best. Time. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Elliott Erwitt | Nikita Khrushchev & Richard Nixon, Moscow, USSR (1959) | Artsy [online]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Jacqueline Kennedy at John F. Kennedy's Funeral. Arlington, Virginia. November 25, 1963. [online]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑How photography changed with the Presidential race | photography | Agenda | Phaidon [online]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ abCRIPPS, Charlotte. A drastic change of image: Magnum photographer Elliott Erwitt has crafted a glorious alter ego. The Independent. 10 February 2011. Dostupné online [cit. 24 April 2011]. (anglicky)
↑ Who is André S. Solidor?. The Week. February 10, 2011. Dostupné online [cit. February 24, 2011].Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Scott Latta. Supporter Spotlight: Phil Ropy [online]. Project HOPE, 2020-10-13. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Nadja Sayej. Elliott Erwitt: 'Photography is pretty simple. You just react to what you see' [online]. 2020-11-09. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Rosemary Feitelberg. 'Works of Imagination' Sale Features Work of Prized Photographers [online]. WWD, 2020-10-19. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Elliott Erwitt at the Museo di Roma [online]. [cit. 2023-12-01]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑JOHNSON, Ken. Captured: A New York Minute, or One in Havana. The New York Times. 2011-06-09. Dostupné online [cit. 2023-12-01]. ISSN0362-4331. (anglicky)Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑New Orleans : Elliott Erwitt, Black & White and Kolor [online]. June 17, 2016. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Exhibition Presents Unprecedented Study of Renowned Photographer Elliott Erwitt's Life and Work [online]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Elliott Erwitt: Pittsburgh 1950 [online]. March 7, 2018 [cit. 2019-01-22]. Dostupné online. (anglicky)Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Official website of the Musée Maillol [online]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Elliott Erwitt Photography Collection [online]. [cit. 2020-02-21]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ The life and works of Elliott Erwitt – in pictures. The Guardian. August 14, 2016. Dostupné online [cit. February 21, 2020].Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Elliott Erwitt [online]. July 15, 2018 [cit. 2020-02-21]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Elliott Erwitt [online]. [cit. 2020-02-21]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Elliott Erwitt Collection [online]. [cit. 2020-02-21]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Elliott Erwitt [online]. [cit. 2020-02-21]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.