Emil Hlobil | |
---|---|
Busta Emila Hlobila na náhrobku na Vyšehradském hřbitově | |
Základní informace | |
Narození | 11. října 1901 Veselí nad Lužnicí, Čechy Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 25. ledna 1987 (ve věku 85 let) Praha Československo |
Místo pohřbení | Vyšehradský hřbitov |
Žánry | opera a klasická hudba |
Povolání | hudební skladatel, hudební pedagog, vysokoškolský učitel, učitel a hudební publicista |
Ocenění | národní umělec (1981) |
Manžel(ka) | Marie Hlobilová - Mrkvičková |
Děti | Dana Hlobilová |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Emil Hlobil (11. října 1901 ve Veselí nad Lužnicí – 25. ledna 1987 v Praze) byl český hudební skladatel a pedagog.
Studoval na Pražské konzervatoři u profesorů Jaroslava Křičky (1920–1923) a Josefa Suka (1923–1930). Jeho práce zahrnují opery Anna Kareninová (1963), Měšťák šlechticem (1967), Král Václav (1981),[1] dále pak symfonie, koncerty, komorní skladby a smyčcové kvartety. V letech 1930–1941 vyučoval na učitelském ústavu v Praze, 1941–1957 na pražské konzervatoři a 1957–1971 vyučoval na pražské AMU. S manželkou českou malířkou Marií Hlobilovou-Mrkvičkovou měl dcery Danu Hlobilovou a Marii Luisu Hlobilovou.
V roce 1946 podepsal prokomunistické „Májové poselství kulturních pracovníků českému lidu!“ publikované před parlamentními volbami do Národního shromáždění.[2] Tento předvolební manifest podepsalo celkem 843 kulturních pracovníků a komunisté volby vyhráli.[3] V roce 1948 podepsal výzvu prokomunistické inteligence Kupředu, zpátky ni krok!, jež byla vydána dne 25. února 1948 na podporu komunistického převratu.[4] V roce 1977 podepsal „Antichartu“.