Emily Warren Roebling | |
---|---|
Portrét Emily Warren Roebling – Carolus-Duran (1896), výřez | |
Narození | 23. září 1843 Cold Spring, New York USA |
Úmrtí | 28. února 1903 (ve věku 59 let) Trenton, New Jersey USA |
Příčina úmrtí | rakovina žaludku |
Místo pohřbení | Cold Spring Cemetery |
Alma mater | Newyorská univerzita Georgetown Visitation Preparatory School |
Povolání | stavební inženýrka a inženýrka |
Choť | Washington Roebling (od 1865)[1] |
Děti | John August Roebling II |
Rodiče | Captain Sylvanus Warren[2] |
Příbuzní | Gouverneur Kemble Warren[1] (bratr) Donald Roebling[3] a Siegfried Roebling[3] (vnoučata) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Emily Warren Roebling (23. září 1843 Cold Spring – 28. únor 1903 Trenton) byla americká stavební inženýrka, která se podílela na dostavbě Brooklynského mostu. Do vedení stavby se zapojila poté, co tehdejší vedoucí projektu a její manžel Washington Roebling onemocněl dekompresní (kesonovou) nemocí.
Narodila se Sylnasovi a Phebe Warrenovým v Cold Spring ve státě New York. Byla druhou nejmladší z dvanácti dětí.[4] Její zájem o vzdělání podporoval starší bratr Gouverneur Kemble Warren. Oba sourozenci spolu měli blízký vztah.[5] Emily navštěvovala školu Georgetown Visitation Academy ve Washingtonu, D.C. nyní známou jako Georgetown Visitation Preparatory School.
V roce 1864, během americké občanské války, Emily navštívila svého bratra, který velel 5. armádnímu sboru. Během vojenského plesu se seznámila s Washingtonem Roeblingem, synem stavebního inženýra Brooklynského mostu Johna A. Roeblinga, který byl podřízeným jejího bratra.[6] Emily a Washington se vzali během dvojité svatby (společně s dalším ze sourozenců Warrenových) v Cold Spring 18. ledna 1865.[7] Když John A. Roebling začal s přípravou plánů na stavbu Brooklynského mostu, novomanželé jeli do Evropy nastudovat použití kesonů pro stavbu mostu.[6] V listopadu 1867 v Německu porodila Emily jediného syna Johna A. Roeblinga II.[7]
Její manžel Washington byl rovnocenným partnerem svého otce v životním projektu do té doby nevídaném – stavbě Brooklynského mostu. Washington byl stejně zapáleným perfekcionistou jako jeho otec, takže poté co dostali od Kongresu svolení k zahájení stavby, ihned se pustili do práce. John utrpěl na stavbě úraz nohy, byly mu amputovány prsty a 22. července 1869 zemřel na tetanus. Po smrti otce celý projekt zůstal na Washingtonovi. Začal s nejtěžším úkolem – postavit na dno řeky kesony pro stavbu základů pilířů mostu. Jednalo se o extrémně nebezpečnou a úmornou práci. Jedno z tehdy ještě neznámých nebezpečí představovala kesonová nemoc, tedy nemoc z dekomprese způsobená opakovaným spouštěním do přetlakové komory pod vodní hladinu. Washington pocítil první příznaky nemoci již v září 1869. Následně na stavbě zkolaboval, aby se znovu vrátil do práce, hnaný pocitem viny a odpovědnosti za dělníky, které stejně jako jeho postihovala záhadná nemoc a někteří z nich i umírali. Ve své snaze co nejdříve dokončit práce se spouštěl do kesonů stále častěji, čímž si poškodil zdraví natolik, že zůstal upoután na lůžku doma v Trentonu a nemohl docházet na stavbu.[8]
Novou stavbyvedoucí se stala právě Emily, která převzala stavbu podle manželových plánů a instrukcí. Deset let, od roku 1873 až do roku 1883, vedla veškerou korespondenci a vypracovávala technické návrhy a náčrty. Naučila se matematické propočty i fyzikální zákony. Také jednala s dodavateli a s finančními partnery a předávala vzkazy a úkoly inženýrům. Po stavbě chodila v sukních po dřevěných lávkách. Stala se prostředníkem a umožnila Washingtonovi na dálku na stavbu dohlížet. Emily s Washingtonem se vrátili do Brooklynu, až když se začala napínat první lana mostu v roce 1876. Nastěhovali se do domu půl míle od mostu. Washington vše pozoroval dalekohledem z okna svého pokoje.[9]
Stavbě se nevyhnuly také právní spory. Například když Brooklyn žaloval Manhattan za to, že dluží za stavbu mostu. Emily tak ke svým povinnostem musela přibrat roli diplomatky a snažit se urovnávat spory. Mimo jiné se začaly objevovat zvěsti, že Washington propadl šílenství, a proto za něj všechno dělá jeho žena.
Když byla v květnu 1883 vozovka mostu hotová, Emily Roebling byla vybrána jako první, kdo most přejede. Emily most přejela v otevřeném kočáře, zatímco před ní dělníci smekali klobouky a shromážděný dav jásal. Na klíně při tom držela kohouta – symbol vítězství.[10][11]
Poté co byl 24. května 1883 most slavnostně otevřen, Emily ve svém projevu pochválil starosta New Yorku Abram Stevens Hewitt, který řekl, že most je „věčným monumentem obětavé oddanosti ženy a jejího vysokého vzdělání, z něhož byla příliš dlouho vyloučena”. Emily pozvala odpoledne význačné hosty na recepci do brooklynského domu. Pozvání přijalo na tisíc hostů a byl mezi nimi i prezident Chester Arthur. Poté její manžel Washington na post hlavního inženýra rezignoval. Manželé se pak odstěhovali zpět do Trentonu v New Jersey.
Po dokončení mostu byla Emily aktivní v několika ženských hnutích a organizacích. Začala také studovat práva na Newyorské univerzitě.[12] Zemřela 28. února 1903, kdy podlehla rakovině.[12]
Portrét Emily Warren Roebling namaloval malíř Charles-Émile-Auguste Carolus-Duran (1838–1917). Šaty, ve kterých byla portrétována jsou uloženy v Metropolitním muzeu umění v New Yorku, kam byly anonymně darovány v roce 2009. Jedná se o róbu určenou ke dvoru, jejíž formální vzhled diktoval protokol.[13]
Na Brooklynském mostě je umístěna plaketa věnovaná Emily, jejímu manželovi Washingtonovi a jejímu tchánovi Johnu A. Roeblingovi.[14][15]
V roce 2018 The New York Times pro Emily vydal opožděný nekrolog.[16]
Emily Warren Roebling ztvárnila herečka Liz Wisan v 5. epizodě 2. série TV seriálu Pozlacený věk.[17]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Emily Warren Roebling na anglické Wikipedii.