Endre Nemes

Endre Nemes
Narození10. listopadu 1909
Pécsvárad
Úmrtí22. září 1985 (ve věku 75 let)
Stockholm
Povolánímalíř, sochař, učitel, grafik, básník a karikaturista
ZaměstnavatelValand School of Fine Arts
Oceněnímedaile prince Evžena (1980)
čestný profesor
ChoťBritt-Louise Sundell
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Endre Nemes, narozen jako Endre Nágel (10. listopadu 1909 Pécsvárad, Maďarsko – 22. září 1985 Stockholm, Švédsko), byl malíř, grafik, scénograf a pedagog. V mládí žil na Slovensku, ve 30. letech studoval a žil v Praze a za války nalezl azyl ve Švédsku, kde pak strávil většinu života.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Endre Nágel se narodil v židovské rodině maďarského státního úředníka jako prostřední ze tří bratrů. Rodina se krátce nato přestěhovala do Levoče a později do Spišské Nové Vsi, kde Endre navštěvoval školu. Gymnázium dokončil v Budapešti a odešel do Vídně s úmyslem studovat filozofii. Po několika měsících se vrátil na Slovensko, přijal umělecké jméno Nemes, psal básně a pracoval jako novinář.

V letech 1928–1930 se v Praze živil jako karikaturista a 1930–1935 studoval na Akademii výtvarných umění v ateliéru Williho Nowaka a působil jako výtvarný kritik deníku Magyar Ujság. Na akademii byl přijat bez nutnosti absolvovat tři přípravné ročníky.

K jeho přátelům patřili členové Skupiny 42, F. Gross, F. Hudeček a V. Bartovský, malíř a dramatik Peter Weiss, slovenští malíři Cyprián Majerník a Koloman Sokol a fotograf Tibor Honty. S přítelem Jakubem Bauernfreundem navštěvoval sochaře Bernarda Redera a pomohl zprostředkovat jeho pražskou výstavu v Mánesu.

V roce 1933 dostal Nemes cenu Akademie, která zahrnovala stipendijní pobyt v Paříži, a strávil tam tři měsíce s Jakubem Bauernfreundem.[1]

V roce 1936 vystavoval poprvé samostatně v galerii Hugo Feigla a stal se členem Umělecké besedy. Vystavoval také s Prager Secession. Moderní galerie zakoupila jeho obraz Hodina hudby.

Roku 1938 emigroval do Finska, stal se učitelem na malířské škole v Helsinkách a zúčastnil se zde dvou kolektivních výstav. První samostatnou výstavu po emigraci měl v Oslu. Roku 1940, za první sovětsko-finské války, byl z Finska vypovězen, přechodně pobýval ve Švédsku a nakonec dostal azyl v Norsku těsně před německou invazí. Vstoupil do norské armády jako dobrovolník a po porážce Norů uprchl do Švédska.

V roce 1941 samostatně vystavoval ve Stockholmu a Malmö a sběratel Herman Gotthardt zakoupil asi patnáct jeho obrazů. Byl zakládajícím členem surrealistické skupiny Minotaur a iniciátorem sdružení Umělci v exilu, se kterým za války vystavoval.

Roku 1945 se oženil s Héléne Exemplaroff, se kterou má dceru Catherine (1947). Roku 1947 byl spoluzakladatelem časopisu Prisma a byl jmenován ředitelem a pedagogem Valands Konstskola – kreslířské a malířské školy muzea v Göteborgu, kterou modernizoval a reorganizoval. Krátce navštívil Prahu.

Roku 1948 získal švédské státní občanství, podnikl cestu do Paříže a Londýna, samostatně vystavoval v Göteborgu.

Valands Konstskola byla přizvána na Světovou výstavu akademií výtvarných umění v Miláně (1953). Absolventem Nemesovy školy byl např. malíř Acke Oldenburg (bratranec sochaře Claese Oldenburga). Nemes byl zakládajícím členem sdružení výtvarníků Skupina 54 v Göteborgu, vystavoval samostatně ve Filadelfii (1954).

Roku 1955 Nemes ukončil pedagogické působení ve Valandu, přestěhoval se do Stockholmu a věnoval se volné tvorbě. Roku 1959 byl pozván na Documenta II do Kasselu.

V roce 1960 zemřela jeho žena Héléne. V roce 1963 se oženil s keramičkou Britt-Louise Sundell a roku 1965 se jim narodila dcera Lena.

V roce 1965 obdržel státní tvůrčí stipendium a výroční státní cenu za uměleckou tvorbu a byl jmenován členem Švédské Královské akademie pro svobodná umění. Profesorem byl jmenován roku 1968.

V 60. letech 20. stol. měl retrospektivní výstavy v pražském Mánesu, brněnském Domě umění a Slovenské národní galerii, v Helsinkách, Oslu, Lyngby, Kodani, Lundu a Stockholmu, roku 1971 v Brně a Ostravě, 1972 ve Stockholmu. Navštívil Prahu a Bratislavu (1966), roku 1968 USA a Kanadu a roku 1972 Izrael. Roku 1973 cestoval do Maďarska a 1974 do SRN a Nizozemska, 1978 do Jugoslávie, Maďarska a Československa.

Životopisné dokumenty o Endre Nemesovi natočila švédská (1972, 1980) a maďarská televize (1982). Fyzik František Janouch s ním v roce 1982 natočil celkem 24 devadesátiminutových rozhovorů, které ještě za svého života Endre Nemes pomohl přepsat a opravit. Kniha nazvaná Pod příkrovem času vyšla s podporou Nadace Charty 77 v Praze roku 2003.

Roku 1981 spolupracoval Nemes v Budapešti a Pécsi na jednání a přípravě velké výstavy maďarského umění 1905–1980, která pak byla představena v Göteborgu a Malmö. Roku 1984 bylo otevřeno muzeum Endre Nemese v Pécsi. Národní galerii v Praze odkázal patnáct svých děl.

Endre Nemes zemřel ve Stockholmu 22. září 1985 ve věku 75 let.

V roce 2012 byla vydražena díla z pozůstalosti Endre Nemese ze 30. a 40. let na aukci ve Stockholmu za více než 50 milionů českých korun. Nejdražším dílem bylo Zátiší s býčí hlavou a bustou, 1936, olej na plátně (75 × 100 cm) za 2 mil. českých korun.[2]

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]
  • 1933 Cena Akademie, pařížské stipendium
  • 1965 Státní cena za uměleckou tvorbu
  • 1965 jmenován členem švédské Královské akademie pro svobodná umění
  • 1967 Vyznamenání Za zásluhy, město Göteborg
  • 1968 čestná cena, 6. mezinárodní bienále grafiky, Tokyo, jmenován profesorem
  • 1970 rytíř Královského řádu Vasa (Riddare av Kungliga Vasaorden)
  • 1972 zlatá medaile, norské bienále grafiky, Fredrikstad
  • 1980 Medaile Prince Eugena za mimořádnou uměleckou tvorbu
  • 1982 cena Henrika Steffena, Univerzita v Kielu
  • 1984 čestný doktorát, Univerzita v Göteborgu
  • 1984 medaile Janus Pannonia, otevřeno muzeum Endre Nemese v Pécsi

Nemesovi žáci

[editovat | editovat zdroj]

Erland Brand, Knut Yngve Dahlbäck, Leif Ericson, Valter Gibson, Acke Oldenburg, Bengt Olson, Hardy Strid, Ulf Trotzig, Denice Zetterquist, Jörgen Zetterquist, Olle Zetterquist

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Malba

[editovat | editovat zdroj]
Endre Nemes, Malíř v ateliéru, 1938, NG Praha

Endre Nemes byl zpočátku ovlivněn expresionismem Kokoschky, Soutina, Rouaulta a Muncha. V letech 1933–38 se pokoušel o vlastní parafráze kubismu a strukturální malbu (Láhev, olej s pískem, 1935, Šašek, 1935). Zajímaly ho kresby schizofreniků, které shromáždil Hans Prinzhorn (Bildnerei der Geisteskranken, 1922) a dětské kresby a pokoušel se o automatické kresby se zavázanýma očima (Svádění, tužka, kvaš, 1936).[3]

Po překonání kubistického období se vrátil k figurálnímu malířství. V Nemesově malbě i technice tempery lze nalézt vliv Giorgia de Chirica. Námětem obrazů byly figury a jejich fragmenty kombinované s různými objekty, umístěné do iluzívního prostoru a malované staromistrovskou technikou. Jak sám přiznává, pokoušel se Chiricův vliv obměnit a zahrnout pražskou skutečnost a umělecké prostředí i tíživou situaci v době bezprostředního ohrožení válkou.[4]

Endre Nemes, Muž a žena (interiér), 1937, NG Praha

V letech 1936–1937 maloval Nemes závažná díla, která jsou záznamem jeho tvůrčího hledání a pokusem předat své halucinace a vize prostřednictvím stále složitějších znaků a kódů. Objevují se v nich figury bez kůže, postavy podobné automatům, symboly ubíhajícího času, matematické přístroje, strojky, astrologické mapy, fragmenty soch, figur, zvířat a architektur. Tvarové rozpojení přirozených celků a jejich nové fantaskní uspořádání je metaforickým zpodobením ztráty jistot a symptomem rozpadu hodnot [5](Sedící malíř před malířským stojanem, 1936, Pomník básníka, 1937).[6]

V období před vypuknutím války (1937–38) vytvořil sérii metafyzických obrazů Madon jako ochránkyň Prahy.[4] Na obrazech jsou šerosvitné interiéry se surrealistickými soubory předmětů a mechanismů (Pražská pieta, 1937, Pražská nevěsta, 1938). Během války namaloval obrazy, které svou poetikou znovu odkazují k inspiraci G. de Chiricem (Barokní architekt, 1941, Barokní křeslo, 1941). Později jsou častým námětem jeho obrazů harlekýni (Před goblénem, 1943, Melancholický harlekýn, 1944–45). Nemes opouští dosavadní výrazné linie, kontrastní stíny a perspektivní zobrazení a přiklání se k modelaci pomocí barevných ploch.[7][8]

Endre Nemes, Setkání s barokem, 1968-1979, olej, akryl a tempera na plátně, 220 × 180 cm
Endre Nemes, Kardiogram, 1971, litografie
Endre Nemes, Pohlednice z Deauville, 1970

Kromě malířství se Nemes věnoval také scénografii (Gala performance, balet A. Tudora na hudbu Prokofjeva, 1949). V roce 1949 začal experimentovat s průmyslovým smaltem v továrně Gustavsberg a stal se průkopníkem jeho využití pro architekturu. V 50. letech se jeho malířská tvorba pohybuje mezi figurací a lyrickou abstrakcí. Malíř používá různé rastry a kontrast čistých barevných tónů (Figura, 1957, Postava, 1957)[9] Ve veřejném prostoru je nejvýraznějším dílem z tohoto období smaltová stěna ve městě Örebro (210 × 1365 cm), 1961.

Nemesův rozměrný olej Hmyz a vegetativní formy (250 × 675 cm, 1956) pro Göteborský studentský spolek je od roku 1985 umístěn na Univerzitě v Göteborgu. V roce 1967 vytvořil pro jídelnu spolku monumentální akryl na plátně Metafyzické karyatidy (543 × 859 cm). V malbě se vrací k předmětnému zobrazení, ale lidská figura z jeho obrazů přechodně mizí (Zahradní architekt, 1973/74). Obrazy z konce 70. let se Nemes vrací k dědictví renesance a kombinuje prvky klasických architektur a lidské figury s motivy převzatými z různých etap vlastní malby, počínaje kubismem (Dědictví renesance, 1977, Setkání u schodů, 1979/80).

Od roku 1975 až do roku 1984 dělal návrhy gobelínů pro veřejné budovy a firmy a spolupracoval s gobelínovými dílnami v Jindřichově Hradci. Poslední realizace je zobrazením dějin vědy a techniky (Gramatika technologie I a II, 1984–85) pro zasedací síň firmy Volvo.[10].

Scénografie

[editovat | editovat zdroj]
  • 1949 scéna a kostýmy pro Prokofjevův balet, Královská opera ve Stockholmu
  • 1960 scéna a kostýmy k operetě A. Adama, Velké divadlo v Göteborgu

Realizace v architektuře

[editovat | editovat zdroj]
Endre Nemes Zodiakklocka03
  • 1949 Hodiny se zodiakem, 4 × 4 m, Västertorp)
  • 1951–1952 nástropní stucco lustro na ploše 170 m² v Lysekilu
  • 1953–1955 skládaná mramorová intarzie (850 × 840 cm) na náměstí Axel Dahlströmstorg v Göteborgu (Högbotorp).
  • 1955 Smaltovaný vlys (150 × 1 400 cm) pro průčelí školy Eriksdal, Skövde
  • 1957–1958 Nástěnná malba (stucco lustro), škola Härryda (140 × 750 cm), šest smaltových obrazů pro věznici v Skogome
  • 1960 Smalt, průčelí Obecního domu, Starrkärr u Göteborgu (590 × 290 cm)
  • 1961 Kovová mříž 600 × 300 cm, soukr. vila, Göteborg
  • Smaltový vlys (210 × 1400 cm), sídliště Örebro
  • Smalt (250 × 500 cm), spořitelna v Hötorgscity, Stockholm
  • Smalt (120 × 360 cm), restaurace Aniara, Stockholm
  • 1964 Smalt (260 × 360 cm) hlavní budova firmy Kjessler/Mannerstrale, Stockholm
  • 1965 stucco lustro, Dům bytového podniku Göteborg (250 × 350 cm)
  • 1966 stucco lustro, Psychiatrická klinika Nörrköping (246 × 485 cm)
  • 1971 sedm maleb pro švédskou Sněmovnu
  • 1975 goblén Setkání epoch (320 × 300 cm), Konsum ve Stockholmu
  • 1976 triptych goblénů Okna v Norrbottenu, Lulea (200 × 700, 330 × 275, 330 × 275 cm)
  • 1977 goblén List z obrázkové knihy, nemocnice Göteborg (290 × 1435 cm)
  • 1982 goblén Stockholmské elegie, Muzeum Bochum (440 × 450 cm)
  • 1984 dvě skleněná okna (230 × 130 cm), Muzeum Endre Nemese, Pécs
  • 1982–1984 triptych goblénů, První spořitelna ve Stockholmu (330 × 690, 330 × 540, 330 × 540 cm)
  • 1985 goblény Gramatika technologie I a II, ředitelství Volvo, Göteborg-Torsland (240 × 320, 240 × 384 cm)
Endre Nemes, mramorová intarzie, Göteborg

Výstavy

[editovat | editovat zdroj]

Autorské (výběr)

[editovat | editovat zdroj]
  • 1936 Galerie Hugo Feigl, Praha (s Jakubem Bauernfreundem)
  • 1941 Stockholm, Malmö
  • 1945 galerie Tókanten, Kodaň
  • 1947 galerie Barva a tvar, Stockholm
  • 1948 Dům umění, Göteborg
  • 1950 Göteborg, Stockholm
  • 1954 Printed Art Club, Filadelfie
  • 1958 Akademie výtvarných umění, Stockholm, Dům umění, Göteborg
  • 1959 Documenta II, Kassel, Galerie Charles Lienhard, Curych, Spolek umělců, Freiburg
  • 1962 Dům umělců, Stockholm
  • 1963 Retrospektivní výstava Jakub Bauernfreund-Endre Nemes, Národní galerie v Praze
  • Retrospektivní výstava, Dům umění Lund, Dům umění Göteborg, Muzeum Norrköping
  • 1965 Dům umělců, Stockholm, Muzeum kraje Jönköping, Drian Galleries, Londýn
  • 1966 Retrospektivní výstava Mánes, Praha, Dům umění, brno, Slovenská národní galerie, Bratislava
  • 1967 Galerie Aronowitsch, Stockholm, Hallandské muzeum, Halmstad, Dům umění, Uppsala, Galerie Scandinavia, Stockholm
  • 1969 Muzeum výtvarných umění Amose Andersona, Helsinki, Dům umělců, Oslo, radnice v Lyngby, galerie Prisma, Kodaň, Dům umění, Lund
  • 1971 Valdštejnská jízdárna NG, Praha (s Erikem Gratem), Slovenská národní galerie, Bratislava
  • Retrospektivní výstava Nemes, Brno, Galerie výtvarného umění v Ostravě
  • 1972 Rubinsteinův pavilon, Muzeum Tel Aviv
  • 1973 Retrospektivní výstava Nemes, Muzeum výtvarných umění Göteborg, Västeras
  • Szépmüvészeti mźeum, Budapešť
  • 1974 Retrospektivní výstava Nemes, Muzeum Bochum
  • 1975 Muzeum výtvarných umění v Borasu
  • 1978 Galerie Art 9 ˇ78, Basilej, pavilon Cvijeta Zuzorič, Bělehrad
  • 1979–1980 Retrospektivní putovní výstava Akademie výtvarných umění, Stockholm, Muzeum výtvarných umění Göteborg, Dům umění Malmö, Norsko: Bergen, Stavanger, Trondheim, Galerie F15, Moss, Dánsko: Alborg, Island: Reykjavík, galerie Astley, Uttersberg
  • 1982 Retrospektivní putovní výstava, Nemzeti galéria, Budapešť, Galéria v Pécsi, Valdštejnská jízdárna NG v Praze
  • 1983 Spolek přátel umění Bollnäs, Hälsingland muzeum, Hudiksvall
  • 1984 Muzeum výtvarného umění Västeras
  • 2007–2008 Pálffyho palác, Bratislava[11]

Skupinové (výběr)

[editovat | editovat zdroj]
  • 1943 Skupina Minotaur, radnice Malmö
  • 1945 Mladé mezinárodní umění, Uppsala
  • 1954 Skupina 54, Göteborg
  • 1959 Skupina Nový Valand, Dům umělců, Oslo
  • 1970 Müczarnok, Budapešť
  • 1976 Vilém Nowak a jeho škola, Národní galerie v Praze

Zastoupení ve sbírkách (výběr)

[editovat | editovat zdroj]
  • Národní galerie v Praze
  • Moravská galerie Brno
  • Slovenská národná galéria, Bratislava
  • Ateneumin Taidemuseo, Helsinki
  • Nasjonalgalleriet Oslo
  • Nationalmuseum Stockholm
  • Moderna Museet Stockholm[12]
  • Göteborg Konstmuseum
  • Gallerie degli Uffizi, Florencie
  • Tel Aviv Museum
  • Israel Museum, Jerusalem
  • Endre Nemes Múzeum, Pécs
  • Narodni muzej, Bělehrad
  • Museum Bochum
  • The Brooklyn Museum, New York
  • Philadelphia Museum of Art
  • University of Liverpool

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Endre Nemes, Pod příkrovem času, nakl. Akropolis, Praha 2003, s. 75
  2. ↑ E. Nemes, Zátiší s býčí hlavou a bustou
  3. ↑ Endre Nemes, Pod příkrovem času, nakl. Akropolis, Praha 2003, s. 60-61, 125
  4. ↑ a b Endre Nemes, Pod příkrovem času, nakl. Akropolis, Praha 2003, s. 61
  5. ↑ Mašín J, Endre Nemes: Grafická tvorba (Švédsko), 1971, OGVU Olomouc
  6. ↑ Jiří Mašín, Endre Nemes, Odeon, Praha 1987, s. 20-21
  7. ↑ Endre Nemes, Günghästen
  8. ↑ Endre Nemes, Pod příkrovem času, nakl. Akropolis, Praha 2003, s. 132
  9. ↑ Endre Nemes, Pod příkrovem času, nakl. Akropolis, Praha 2003, s. 136
  10. ↑ Endre Nemes, Pod příkrovem času, nakl. Akropolis, Praha 2003, s. 138
  11. ↑ Archivovaná kopie. www.gmb.sk [online]. [cit. 2014-12-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-08. 
  12. ↑ Endre Nemes, Anxiety and craving

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Acke Oldenburg (editor): Endre Nemes, Göteborg 1955
  • Endre Nemes: Grafická tvorba (Švédsko), 1971, Mašín J, Nemes E, kat. výstavy, Oblastní galerie výtvarného umění v Olomouci
  • Endre Nemes: Výběr z tvorby 1926–1981, Lindegren E, Mašín J, Nemes E, Weiss P, kat. 71 s., Národní galerie v Praze 1982
  • Peter Weiss, Fluchtpunkt, Frankfurt am Main: Suhrkamp 1983
  • Millroth Thomas, Endre Nemes, LiberFörlag Stockholm, 1985, ISBN 9138904748
  • Jiří Mašín, Endre Nemes, Odeon, Praha 1987
  • Endre Nemes, Pod příkrovem času, 324 s., z rozhovorů sestavil František Janouch, vydalo nakl. Akropolis, Praha 2003, s podporou Nadace Charty 77, ISBN 80-7304-035-2
  • Ivan Jančár, Endre Nemes, Obrazové básne / Visual Poems, 96 s., Galéria Nedbalka, 2013, ISBN 978-80-971269-2-6


Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]