Ernesto Cardenal | |
---|---|
Rodné jméno | Ernesto Cardenal Martínez |
Narození | 20. ledna 1925 Granada nebo Argentina |
Úmrtí | 1. března 2020 (ve věku 95 let) Managua |
Příčina úmrtí | chronické renální selhání a srdeční zástava |
Povolání | básník, katolický kněz, sochař, malíř, teolog, překladatel, politik, spisovatel a výtvarník |
Alma mater | Faculty of Philosophy and Literature, UNAM (1942–1946) Kolumbijská univerzita (1946–1947) Colegio Centro América |
Žánr | lyrika a poezie |
Témata | Teologie osvobození, nikaragujská literatura, teologie, marxismus, malířství, sochařství a nikaragujská poezie |
Ocenění | Mírová cena německého knižního obchodu (1980) čestný doktor Valencijské univerzity (1987) honorary doctorate of the University of Granada (1987) Pablo Neruda Ibero-American Poetry Award (2009) Čestný odznak Za vědu a umění (2010) … více na Wikidatech |
Politická příslušnost | Sandinovská fronta národního osvobození (do 1994) Unión Democrática Renovadora |
Příbuzní | Fernando Cardenal (sourozenec) Pedro Joaquín Chamorro Cardenal (bratranec) |
Vlivy | Thomas Merton |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
citáty na Wikicitátech | |
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ernesto Cardenal (* 20. ledna 1925 Granada – 1. března 2020 Managua[1]) byl nikaragujský básník, římskokatolický kněz, teolog osvobození a aktivista. Ve své tvorbě propojoval osobní a společenskou tematiku, využíváním epigramatické formy navazoval na styl Ezry Pounda.[2]
Pocházel ze zámožné rodiny, jeho příbuzným byl spisovatel Pablo Antonio Cuadra. Měl mladšího bratra Fernanda (1934–2016), který byl politikem a knězem.
Vystudoval literaturu na Mexické národní autonomní univerzitě, cestoval po USA a Evropě, roku 1950 se vrátil do vlasti. Po potlačení povstání proti prezidentovi Anastasiovi Somozovi v dubnu 1954 emigroval do USA a vstoupil do trapistického kláštera Gethsemani, který vedl Thomas Merton. Roku 1957 vydal první básnickou sbírku Hora 0. Vystudoval teologii a v roce 1965 byl v rodné Granadě vysvěcen na kněze. Patřil k příznivcům teologie osvobození a podporoval sandinisty. Založil komunitu na ostrovech Solentiname na jezeře Nikaragua, zaměřenou na rozvoj umělecké tvorby místních obyvatel a řízenou na základě křesťanských zásad.
Po svržení somozovského režimu v roce 1979 ho Daniel Ortega jmenoval nikaragujským ministrem kultury.[3] Pro svou účast v prosovětské vládě se dostal do sporu s papežem Janem Pavlem II. při jeho návštěvě Nikaraguy v roce 1983 a o rok později byl laicizován; církevního trestu ho zprostil až papež František roku 2019. Funkci ministra Cardenal zastával do roku 1987, kdy bylo ministerstvo kultury v rámci úsporných opatření zrušeno. Byl zastáncem koncepce „revolución desprovista de venganza“ (revoluce, která se nemstí) a kritizoval stále represivnější povahu Ortegova režimu, v roce 1995 patřil k zakladatelům umírněně levicové strany Movimiento Renovador Sandinista (Hnutí sandinistické obnovy). Angažoval se také v nadnárodním projektu společenských reforem Stock Exchange of Visions, založil kulturní nadaci Casa de los tres mundos (Dům tří světů). Zemřel ve věku 95 let v Managui na následky selhání srdce a ledvin.
Výbor z Cardenalovy poezie v českých překladech Jana Hlouška vydalo v roce 1987 nakladatelství Odeon pod názvem Nultá hodina.