Ernst Detlof von Krassow

baron Ernst Detlof von Krassow
Narození1660
Herrenhaus Pansevitz
Úmrtí23. ledna 1714 (ve věku 53–54 let)
Harburg
ChoťAugusta Vilemína von Wolffrath
DětiAugusta Vilemína von Krassow, Ulrike Eleonora von Krassow, Anna Margaretha von Krassow, Carl Wilhelm von Krassow
RodičeChristianu Krassow, Elisabeth von Berglasen
PříbuzníAdam Philipp von Krassow (sourozenec)
Vojenská kariéra
HodnostGenerálporučík
VálkyDevítiletá válka, Severní válka
BitvyBitva u Fraustadtu, Bitva u Kalisze
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Ernst Detlof von Krassov (1660 Pansevitz – 23. ledna 1714 Harburg) byl švédským generálporučíkem během Severní války.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Ernst Detlof Krassow se narodil ve Švédském Pomořansku otci Christianu Krassow (1620–1671) a jeho druhé manželce Margaretha von Holstein.[1] V raném věku vstoupil do švédské armády. V roce 1677 byl přijat jako praporčík pěchoty, která byla během války proti Dánsku nasazena ve švédské provincii Skåne. Zúčastnil se bitvy u Landskrony, kde se vyznamenal svou odvahou. Následující rok byl povýšen na poručíka. V roce 1688 se stal majorem pluku: Eskirne, který patřil samotnému švédskému králi Karlu XI. Byl vyslán podpořit Nizozemsko v Devítileté válce. V bitvě u Fleuru v roce 1690 byl nucen převzít velení, když padl velitel Carl Gustav Erskine a byl zajat jeho zástupce Jöran Johan Knorring. Následně bojoval jeho pluk až do chvíle, kdy zbylo pouhých 30 mužů a následně se vzdal. Jiří Friedrich von Waldeck mu jako velitel spojeneckých vojsk poděkoval za jeho odhodlání. Nizozemský král Vilém III. ho jmenoval podplukovníkem. Ernst von Krassow byl zajat Francouzi a poslán do Paříže. Následně se vrátil zpět do Nizozemí, zúčastnil se oblehání Namuru, který dobyl a za své služby byl nizozemským králem povýšen na plukovníka. V roce 1697 byl v Rijswijku podepsán mír a on se mohl vrátit do Pomořanska. V roce 1702 byl jeho pluk vyslán k posílení armády švédského krále Karla XII. v Polsku. Během útoku na Lvov v roce 1704 byl raněn. Následně se léčil ve Švédsku. V roce 1706 patřil se svým plukem k jednotkám generála Carla Gustava Rehnskiölda a měl velký podíl na vítězství v bitvě u Fraustadtu. Byl povýšen na generálmajora. Jeho jednotky se účastnily obrany Velkopolska, v bitvě u Kalisze byli Švédové poraženy sasko-ruskými jednotkami. Byl povýšen švédským králem do šlechtického stavu s titulem baron. V roce 1708 velel pomocnému sboru, který zůstal v Polsku na ochranu polského krále Stanislava I. Leszczyńského. Po porážce Švédska v bitvě u Poltavy byla jeho pozice oslabena a musel se stáhnout z Polska. Na podzim roku 1710 získal křeslo ve švédské vládě v Pomořansku, byl také vojenský velitelem Pomořanska. V roce 1713 byl povýšen na generálporučíka. V roce 1714 zemřel. Po smrti bylo jeho tělo na přání švédského krále převezeno do Rujány, kde bylo pohřbeno.

Rodina

[editovat | editovat zdroj]

Jeho bratrem byl generál Adam Philipp von Krassow z Mecklenburska. Ernst Detlof von Krassow byl ženatý s Augustou Vilemínou von Wolffrath († 1721), dcerou císařské rady. Měli spolu tři dcery a jednoho syna:

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ernst Detlof von Krassow na německé Wikipedii.

  1. ↑ a b von Krassow. freepages.rootsweb.com [online]. [cit. 2020-11-07]. Dostupné online. 
  2. ↑ HOLBEK, Finn. Skeel, Schaffalitzky og Ahlefeldt. Stamtavler over danske adelsslægter, samt familierne Holbek, Bruun og Santasilia.. finnholbek.dk [online]. [cit. 2020-11-07]. Dostupné online. (dánsky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Julius von Bohlen: Geschichte des adlichen, freiherrlichen und gräflichen Geschlechts von Krassow. 1. Teil: Genealogie, Grundbesitz etc. Schneider, 1853, S. 40–82 (/books.google.de).
  • . In: Herman Hofberg, Frithiof Heurlin, Viktor Millqvist, Olof Rubenson (Hrsg.): . 2. Auflage. Band 1: A–K. Albert Bonniers Verlag, Stockholm 1906, S. 612 (schwedisch, runeberg.org).
  • Sven Grauers: E Detlof Krassow, von. In: Svenskt biografiskt lexikon. Band 21 (1975–1977), S. 530 f.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]