Etničtí Němci

Rozšíření němčiny:
     Němčina je (spolu)úředním jazykem (de iure nebo de facto) a prvním jazykem většiny populace
     Němčina je spoluúředním jazykem, ale není prvním jazykem většiny populace
     Čtverce: Němčina (nebo řada němčiny) je právně uznaným menšinovým jazykem; Vyplněný prostor: Statutární národní nebo kulturní jazyk
     Němčinou (nebo nářečím němčiny) mluví značná menšina (> 50 000), ale nemá žádné právní uznání

Za etnické Němce (německy zvuk Deutschstämmige) jsou v tradičním označení považovány osoby, jejichž předkové jsou nebo byli Němci, a kteří nemají německé občanství, respektive kteří se ho vzdali, či je ztratili. Užití přídomku deutschstämmig na německé občany je v běžné řeči relativně nové a je spíše zřídka k slyšení.

Užití slova

[editovat | editovat zdroj]

Mnoho etnických Němců je ve Spojených státech[1], Rusku[2], Kanadě[3], Austrálie[4] a Jižní Americe[5]. Mnoho z nich již nehovoří německy (coby svým mateřským jazykem). Často jsou Deutschstämmige lidé, kteří sami, či jejich předkové emigrovali (vycestovali) z Německa nebo některého jiného německojazyčného území v Evropě.

Problematika identity

[editovat | editovat zdroj]

Změnu ve vnímání vlastního obrazu lidí, kteří se stali „německými“ oběťmi deportací za stalinské éry v SSSR, exemplárně popisuje Goethe-Institut v Tbilisi (Gruzie):[6] „Elsa Gilbertová se cítí být Němkou, ačkoli ví, že nikdy se do Německa již nikdy nepodívá. […] Diana Kessnersová svůj pocit sounáležitosti k němectví znovu objevila teprve poté, co se stala členkou ‚Einung‘ [organizace založené roku 1991]. […] Pro Mageritu Henningovou pocit německé identity neexistuje, neboť se za Němku nepovažuje.“

V některých zemích jako například v Polsku jsou Němci pod ochranou státu jako „národnostní menšina“ ve smyslu „základního usnesení pro ochranu národnostních menšin“ Evropské rady z 1. února 1995[7]. O „německé výuce německojazyčných školáků“ píše Hornoslezské zemské muzeum v Ratingenu, „že 35 456 školáků německé menšiny je vyučováno ve 350 vzdělávacích zařízeních německy“.[8]

Podle publikací Spolkového střediska pro politické vzdělávání je změna jazyka v Německu exemplárně rozpoznatelná: ještě v roce 2000 se hovořilo o „osudu Němců v Polsku, Rumunsku, ale především v Sovětském svazu“.[9] Nicméně již v roce 2005 Spolkové středisko vyjádřilo pochybnost, zda v nástupnických státech SSSR ještě existuje významnější počet Němců.[10] Správně jsou jako Deutschstämmige označováni dosud tam žijící potomci příslušníků německé národnosti.

Česko a Slovensko

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Německá menšina v Česku.

Před druhou světovou válkou asi 30% osídlení českých zemí bylo tvořeno etnickými Němci.[11] V České republice je asi 40 000 Němců (počet Čechů, kteří mají alespoň částečně německý původ se odhaduje na stovky tisíc).[12] Jejich počet soustavně od konce války klesá. Podle sčítání lidu z roku 2001 zbylo v Česku 13 měst a obcí s více než 10% podílem Němců.

Situace na Slovensku se od té české liší v tom, že původní počet německých občanů byl významně nižší a že Němci ze Slovenska byli téměř úplně evakuováni na německá území, jak Rudá armáda postupovala od východu přes Slovensko na západ, a pouze zlomek z nich se po skončení války vrátil zpět na Slovensko poté, co byli deportováni společně s Němci z Čech, Moravy a Slezska.

Mnoho představitelů různých spolků vyhnaných podporuje vztyčení dvojjazyčných návěstí na původně německojazyčných územích jako viditelný znak společného kulturní dědictví regionu. Vztyčení dvojjazyčných návěstí se připouští, pokud menšina tvoří alespoň 10% osídlení.[13]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ US demographic census [online]. [cit. 2007-04-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-04-03. .
  2. ↑ Němci v Rusku a ostatních státech SNS.
  3. ↑ Im Blickpunkt: Deutsche in Kanada Archivováno 30. 9. 2008 na Wayback Machine.. V: Globus 2/2006.
  4. ↑ Německy mluvící v Austrálii Archivováno 2. 10. 2009 na Wayback Machine..
  5. ↑ Ulrike Ziebur: Die soziolinguistische Situation von Chilenen deutscher Abstammung Archivováno 2. 12. 2008 na Wayback Machine.. In: Linguistik online Ausgabe 7 (3/2000).
  6. ↑ Goethe-Institut Tbilissi: Deutsche in Georgien
  7. ↑ Evropská rada: rámcové dohody pro ochranu národnostních menšin
  8. ↑ Hornoslezské zemské muzeum: Situace německé menšiny v Polsku
  9. ↑ Úvod ke svazku 267 Informationen zur politischen Bildung
  10. ↑ Aussiedlermigration in Deutschland
  11. ↑ Liberation - Post War Changes
  12. ↑ Etnické německé menšiny v České republice, Polsku a na Slovensku
  13. ↑ http://www.bruntal.net/2008090012-dvoujazycne-nazvy-obci[nedostupný zdroj] Dvoujazyčné názvy obcí – jak naplňuje Česká republika Evropskou chartu regionálních či menšinových jazyků?

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • GAUß, Karl-Markus. Die versprengten Deutschen. Unterwegs in Litauen, durch die Zips und am Schwarzen Meer. Zsolnay 2005, ISBN 3-552-05354-9.
  • KLEINEBERG, A.; MARX, Ch.; KNOBLOCH, E.; LELGEMANN, D. Germania und die Insel Thule. Die Entschlüsselung von Ptolemaios. "Atlas der Oikumene" WbG, 2010. ISBN 978-3-534-23757-9.
  • KOKAISL, Petr; KREISSLOVÁ, Sandra; ŠTOLFOVÁ, Andrea; ZYCHOVÁ, Jana; FAJFRLÍKOVÁ, Pavla. Po stopách Němců ve východní Evropě. Česká republika, Slovensko, Maďarsko, Polsko, Rumunsko, bývalá Jugoslávie a Ukrajina. Praha: Nostalgie, 2015. (Pestrá Evropa). Dostupné online. ISBN 978-80-906207-1-1. DOI 10.13140/RG.2.1.3610.2168. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]