Europasaurus

Jak číst taxoboxEuropasaurus
Stratigrafický výskyt: Svrchní jura, asi před 154 miliony let
alternativní popis obrázku chybí
Europasaurus - paleoekologická rekonstrukce
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaplazi (Sauropsida)
Nadřáddinosauři (Dinosauria)
Řádplazopánví (Saurischia)
PodřádSauropodomorpha
InfrařádMacronaria
RodEuropasaurus
Binomické jméno
Europasaurus holgeri
Mateus, Laven a Knötschke vide Sander et al., 2006
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Europasaurus („Evropský ještěr“) byl rod velmi malého sauropodního dinosaura, který žil v období svrchní jury (asi před 154 miliony let) na území dnešního severního Německa.[1] Europasauři patřili k nejmenším známým sauropodním dinosaurům vůbec, a to i přesto, že v dospělosti vážili kolem 1 tuny a měřili na délku přes 6 metrů.[2] I když byli tzv. trpasličími sauropody, v současném světě by patřili naopak k největším suchozemským živočichům.[3]

Tento dinosaurus byl na poměry sauropodů pouhým "trpaslíkem" – dosahoval délky jen kolem 6 metrů (objevené exempláře včetně mláďat měří jen 1,7–6,2 m[4]) a byl kolem 750[5] přes rovných 1000[6] až po 1050[7] kilogramů těžký. Je tak příkladem ostrovního nanismu, tedy malých rozměrů coby přizpůsobení se omezeným zdrojům potravy a prostoru.

Výzkum stavby mozku a vnitřního ucha tohoto sauropoda prokázal, že se jednalo o nekrmivý (prekociální) druh. S výjimkou mnohem menších tělesných rozměrů tedy tento druh sauropoda téměř nic neodlišovalo od jeho mnohem větších příbuzných.[8][9]

Podle odborné práce, publikované v srpnu roku 2024, mohly být konce čelistí tohoto sauropoda opatřeny jakýmsi pevným keratinovým pokryvem, podobným (nebo dokonce homologickým k) "ramfotéce" u ptáků a některých neptačích teropodů.[10]

Systematické zařazení

[editovat | editovat zdroj]

Europasaurus byl pravděpodobně blízce příbuzný obřím brachiosauridním sauropodům, jako byl Brachiosaurus nebo Giraffatitan, vývojem se však postupně zmenšil. Žil zřejmě na jakémsi pásu ostrovů, nacházejících se na severu dnešní Evropy v období pozdní jury.[11]

  1. Socha, V. (2020). Pravěcí vládci Evropy. Kazda, Brno. ISBN 978-80-88316-75-6. (str. 5)
  2. Oliver Wings & Joschua Knüppe (2020). EUROPASAURUS. Urzeitinseln voller Leben (Life on Jurassic Islands). Verlag Dr. Friedrich Pfeil. Munich. 184 pp.
  3. SOCHA, Vladimír (2021). Dinosauři – rekordy a zajímavosti. Nakladatelství Kazda, str. 54.
  4. Holtz, Thomas R., Jr.; Rey, Luis V. (2007). Dinosaurs: The Most Complete, Up-to-Date Encyclopedia for Dinosaur Lovers of All Ages (Aktualizovaný internetový dodatek). New York: Random House. ISBN 978-0-375-82419-7.
  5. Paul, G. S. (2010). The Princeton Field Guide to Dinosaurs. Princeton University Press, str. 200-201 (anglicky)
  6. Benson, R. B. J., Campione, N. E., Carrano, M. T., Mannion, P. D., Sullivan, C., Upchurch, P., & Evans, D. C. (2014). Rates of Dinosaur Body Mass Evolution Indicate 170 Million Years of Sustained Ecological Innovation on the Avian Stem Lineage. PLoS Biology. 12(5): e1001853. http://doi.org/10.1371/journal.pbio.1001853
  7. Benson, R. B., Hunt, G. , Carrano, M. T., Campione, N. and Mannion, P. (2018). Cope's rule and the adaptive landscape of dinosaur body size evolution. Palaeontology, 61: 13-48. doi: 10.1111/pala.12329
  8. Marco Schade, Nils Knötschke, Marie Hörnig, Carina Paetzel & Sebastian Stumpf (2022). They call me the wanderer - Neurovascular anatomy of dwarfed dinosaur implies precociality in sauropods. bioRxiv 2022.08.01.502289 (preprint). doi: https://doi.org/10.1101/2022.08.01.502289
  9. Schade, M.; et al. (2022). Neurovascular anatomy of dwarf dinosaur implies precociality in sauropods. eLife. 11: e82190. doi: https://doi.org/10.7554/eLife.82190
  10. Régent, V.; et al. (2024). The dentition of the Late Jurassic dwarf sauropod Europasaurus holgeri from northern Germany: ontogeny, function, and implications for a rhamphotheca-like structure in Sauropoda. PeerJ. 12: e1776. doi: https://doi.org/10.7717/peerj.17764
  11. Socha, V. (2015). Neznámí dinosauři. Nakl. Mladá fronta, Praha. ISBN 978-80-204-3595-8. (str. 38-39)

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]