Fiat 1100 (1937) (původně Fiat 508 C) | |
---|---|
Fiat 1100 (1937), provedení sedan | |
Výrobce | Fiat |
Koncern | Fiat |
Další jména | Fiat 508 C „Balilla 1100“ Fiat 508 C Balilla 1100 Nuova Balilla 1100 |
Roky produkce | 1937–1953 |
Místa výroby | Itálie, Německo (NSU-Fiat 1100) |
Předchůdce | Fiat 508 |
Nástupce | Fiat 1100/103 |
Karoserie | čtyřdveřový sedan čtyřdveřový sedan s odnímatelnou střechou dvoudveřový kabriolet dvoudveřový roadster a další karosářské verze |
Koncepce pohonu | motor vpředu, pohon zadních kol |
Třída | nižší střední třída |
Technické údaje | |
Rozvor | 2420 mm 2700 mm (verze L) |
Motor | |
Motor | řadový čtyřválecc 1089 cm³ 24 kW |
Převodovky | |
Převodovka | čtyřstupňová manuální |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Fiat 1100 je vůz nižší střední třídy (segment C) vyráběný (v několika modifikacích) od roku 1937 do roku 1953 italskou automobilkou Fiat. Pro vůz se postupně používalo několik oficiálních a neoficiálních názvů. Na trh byl uveden v roce 1937 jako Fiat 508 C nebo Balilla 1100, protože šlo o náhradu modelu Fiat 508 Balilla z roku 1932. Proto další používané označení bylo Nuova Balilla 1100 (Nová Balilla). Po další modernizaci v roce 1939 dostal i nové a jednodušší jméno Fiat 1100.
Verze z roku 1937 na původní Fiat 508 z roku 1932 skutečně částečně konstrukčně navazovala, ale model 508 C má řadu modernizovaných částí, včetně nezávislého zavěšení přední nápravy a modernější motor o větším objemu, s rozvodem OHV.
Při uvedení Fiatu 508 C na trh v roce 1937 byl automobil vybaven řadovým čtyřválcem o objemu 1089 cm³ a výkonu 32 koní (24 kW) při 4000 ot./min, zatímco Fiat 508 B měl motor 995 cm³ a podstatně nižší výkon 20 koní (15 kW).[1]
Přenos výkonu na zadní kola zajišťuje čtyřstupňová převodovka. Maximální rychlost dle výrobce je 110 km/h.[2] Na vůz té doby a cenové kategorie je neobvyklé nezávislé zavěšení přední nápravy a celkově byl jízdní komfort, ovládání i výkon hodnoceny velmi vysoko.[3][1]
Automobil byl k dispozici ve velkém počtu karosářských verzi, které se ještě rozšířily v roce 1938, po uvedení prodloužené verze 508 L:
Verze 508 L má rozvor prodloužen o 280 mm na 2700 mm, širší kola a jiné pneumatiky. Vzhledem k vyšší hmotnosti jsou použity kratší převody, což vedlo ke snížení maximální rychlosti na 95 km/h.[2] Základní verze (čtyřdveřový sedan) se zase vyznačuje tím, že karoserie nemá obvyklý středový sloupek a zadní dveře se otevírají opačně.
Vzhledem k dlouhé době, po kterou byl automobil vyráběn (i když zhruba třetina doby byla 2. světová válka, kdy Fiat osobní auta téměř nevyráběl a vývoj byl zcela zastaven), došlo k celé řadě změn v interiéru, exteriéru, motorech a dalších mechanických částech. Zjednodušeně můžeme rozlišit čtyři hlavní vývojové etapy:
Fiat 508 C Mille Miglia | |
---|---|
Fiat 508 C Mille Miglia, verze 1939 | |
Výrobce | Fiat |
Koncern | Fiat |
Roky produkce | 1938–1939 |
Místa výroby | Itálie |
Karoserie | dvoudveřové dvoumístné kupé s aerodynamickou karosérií |
Designér | Dante Giacosa |
Koncepce pohonu | motor vpředu, pohon zadních kol |
Třída | sportovní vůz |
Technické údaje | |
Délka | 4185 mm |
Šířka | 1480 mm |
Výška | 1340 mm |
Rozvor | 2420 mm |
Hmotnost | 820 kg (parametr potřebuje upřesnit) |
Motor | |
Motor | řadový čtyřválecc 1089 cm³ 31 kW |
Převodovky | |
Převodovka | čtyřstupňová manuální |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Fiat 508 C Mille Miglia je dvoudveřový dvoumístný sportovní vůz typu kupé s aerodynamickou karosérií, založený na šasi a motoru původního modelu Fiat 508 C, vyráběný ve velmi omezeném počtu v letech 1938 až 1939. Krátce po výrobě prvních kusů se vůz zúčastnil v roce 1938 slavného závodu Mille Miglia (Tisíc mil), který vedl z Brescie v Lombardii do Říma a zpět po trase ve tvaru osmičky, která měla přibližně 1600 kilometrů, tedy cca 1000 mil. Hned při své první účasti vůz zvítězil ve své třídě a byl šestnáctý v absolutní klasifikaci při průměrné rychlosti přes 112 km.[5]
Pro srovnání, absolutní vítěz s vozem Alfa Romeo, s motorem o objemu 3 litry (téměř trojnásobek objemu motoru Fiatu) a výkonem 220 kW (téměř 300 koní, více než sedminásobek výkonu Fiatu!), dosáhl průměrné rychlosti 135 km/h. Rok předtím (v roce 1937) dosáhl absolutní vítěz, opět s vozem Alfa Romeo a motorem o objemu 3 litry (ale o výkonu „jen“ 160 kW, více než pětinásobek výkonu Fiatu) jen nepatrně vyšší průměrnou rychlost 114,7 km/h, vůz na druhém místě měl prakticky stejnou průměrnou rychlost 112,4 km a vůz na třetím místě měl nižší průměrnou rychlost 109,9 km/h (při objemu motoru dokonce 3,6 litru). V roce 1939 se závod nekonal.
Novátorská karoserie kupé měla zvláštní, ale vysoce aerodynamický tvar. Protože model Mille Miglia byl vyvinut hlavně s cílem reklamně podpořit nový model 508 C účastí na automobilových závodech, šasi a další komponenty musely být převzaty ze sériového sedanu beze změny. Aby se výrazně zvýšila maximální rychlost vozu, vývojářský tým, který vedl Dante Giacosa, musel optimalizovat tvar karosérie a snížit tak koeficient aerodynamického odporu, i za cenu zmenšení vnitřního prostoru a horší viditelnosti směrem dozadu.[5][6] Tvar karoserie byl optimalizován vytvořením řady modelů v měřítku 1:5, které byly testovány v aerodynamickém tunelu na Polytechnické univerzitě v Turíně.[7]
Vůz měl motor o stejném objemu jako běžný sériový Fiat 508 C, tedy 1089 cm³, pouze měl větší speciální karburátor značky Zenith, upravený kompresní poměr a další vylepšení, takže dosahoval výkonu 42 koní (31 kW) při 4400 ot./min ve srovnání s 32 k (24 kW) sériového motoru. Díky výborné aerodynamice, nižší váze a výkonnějšímu motoru byla maximální rychlost 140 km/h, což tehdy byla pozoruhodná hodnota na vůz dané velikosti, váhy a s motorem o objemu menším než 1,1 litru.[5] Pro rok 1939 byl tvar vozu dále upraven, změnila se zejména přední část vozu.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fiat 1100 (1937) na anglické Wikipedii.