Filipp Isajevič Gološčokin
| Filipp Isajevič Gološčokin | |
|---|---|
 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Komunistická strana Sovětského svazu |
| Narození | 26. února 1876 nebo 16. února 1876 Něvel |
| Úmrtí | 28. října 1941 (ve věku 65 let) Samarská oblast |
| Příčina úmrtí | střelná rána |
| Profese | politik |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Filipp Isajevič Gološčokin (pravým jménem Isaj Isaakovič[1] – Исай Исаакович, narozen 26. února 1876, Něvel, Vitebská gubernie – popraven 28. října 1941, Varboš, Kujbyševská oblast) byl ruský revolucionář a sovětský státní a partajní činovník, předseda Výkonného výboru v Samarské gubernii (губернский исполнительный комитет) a sekretář Kazašského oblastního výboru (РКП). Účastník boje za ustanovení Sovětské vlády na Urale a na Sibiři. Aktivně se podílel na kolektivizaci v Kazachstánu a také na obnově hospodářství Samarské oblasti zničené v důsledku občanské války. Byl jedním z organizátorů zavraždění ruské carské rodiny.
Původ
[editovat | editovat zdroj]Pocházel z rodiny židovského podnikatele. V dokumentech bývá uváděn též pod jmény Isaj a Isaak, jménem po otci Isajevič, Isaakovič nebo Ickovič. jeho stranická přezdívka byla Filipp.
Manželka, Berta Josifovna Perelman(ová) se narodila v roce 1867 v rodině řemeslníka. Byla uvězněna a poslána do vyhnanství v Namyrském okresu, kde se provdala za Filippa Gološčokina. Zemřela v roce 1918.[2][3].
Předrevoluční činnost
[editovat | editovat zdroj]Po skončení zubařské školy pracoval jako zubní technik. V roce 1903 vstoupil do Ruské sociálně demokratické strany (RSDRP – РСДРП). Řídil revoluční agitaci v Petrohradu, Kronštadtu, Sestrorecku, Moskvě a v dalších městech. Účastnil se Revoluce 1905–1907. Od roku 1906 člen Petrohradského výboru RSDRP, od 1907 odpovědný organizátor a člen Petrohradského výkonného výboru RSDRP. Od roku 1909 pracoval v Moskevském výboru RSDRP. V roce 1909 uvězněn a poslán do vyhnanství v Narymském okresu, odkud v roce 1910 utekl. V roce 1912 na 6. (pražské) konferenci RSDRP byl zvolen členem Ústředního výboru a jeho Ruské kanceláře. Byl podruhé uvězněn a poslán do města Turinsk v Tobolské gubernii. Odtud byl přemístěn do vesnice Děmjanskoje v Tobolském újezdu. V prosinci 1912 utekl. V roce 1913 opět uvězněn a poslán do Turuchanského okresu na Sibiři, odkud byl propuštěn až po Únorové revoluci.
Činnost po Únorové revoluci roku 1917
[editovat | editovat zdroj]Po Únorové revoluci v roce 1917 byl předsedou ÚV Petrohradského výboru bolševiků, delegát 7. (Aprelské) konference RSDRP. V květnu Jakov Sverdlov, který poslal Gološčokina na Ural, sdělil místním bolševikům: „Přijel k vám na Ural soudruh Filipp… člověk energický, uvědomělý“ (Leninova Uralská garda, Sverdlovsk, 1967, s. 196). Člen a sekretář Permského výboru RSDRP, potom člen i sekretář oblastního výboru. Delegát 6-ho sjezdu RSDRP (2. července – 3. srpna). Byl členem Permského a potom Jekatěrinburského sovětu, členem výkonného výboru Sovětu Uralské oblasti. Formoval a vedl Rudou gardu.
V polovině října přijel coby delegát II. Všeruského sjezdu Sovětů) II Всероссийский съезд Советов рабочих и солдатских депутатов) do Petrohradu. Vstoupil do Vojensko-revolučního výboru (Военно-революционный комитеть) a účastnil se Říjnového ozbrojeného povstání (dříve VŘSR). Na II. sjezdu Sovětů RSD zvolen členem Celoruského ústředního výkonného výboru (CÚVV). Účastnil se rozhovorů CÚVV s Vikželem. Gološčokin vzpomínal, že před jeho odjezdem na Ural se V. I. Lenin soustředil na oddálení svolání a následné rozehnání Ústavodárného shromáždění (viz Od února do října, Leninzdat, 1957, s.112–114).
Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Revoluce a občanská válka v Rusku v letech 1917–1923, ve 4 svazcích. Революция и гражданская война в России: 1917–1923 гг. Энциклопедия в 4 томах. Vyd. Terra, Москва 2088. S. 447 – 560. Isbn 978-5-273-00561-7.
- ↑ Rodina Perelmanů z Lužkova. mishpoha.org [online]. [cit. 2013-03-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-08-14.
- ↑ Занимательный научный коммунизм Бутырин И. Д.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Buzunov V., Moiseeva E., Талантливый организатор, в кн.: Ленинская гвардия Урала, Sverdlovsk, 1967;
- Plotnikov I.F., Во главе рев. борьбы в тылу колчаковских войск. Си6.(Урало-Сиб.) бюро ЦК РКП(б) в 1918-20 гг., Sverdlovsk. 1989.
- Šišanov V., Фамилия с открытки // Витебский проспект. 2006. № 51. 21 дек. С.3.[1]
