Formule 1 v roce 1979

30. sezóna mistrovství světa vozů Formule 1 (1979)
Mistr světa Jody Scheckter
Obecné informace
Počet závodů	15
Počet pilotů	36
Počet týmů	18
Pohár jezdců
První	Jody Scheckter (Ferrari)
Druhý	Gilles Villeneuve (Gilles Villeneuve)
Třetí	Alan Jones (Williams–Ford)
Pohár konstruktérů
První	Ferrari
Druhý	Williams–Ford
Třetí	Ligier–Ford
Formule 1
◄ 1978 1980 ►

Sezóna Formule 1 1979 byla 30. sezónou Mistrovství světa Formule 1, závodní série pořádané pod hlavičkou Mezinárodní automobilové federace (FIA). Sezóna zahrnovala 15. mistrovských a 3 nemistrovské závody. Mistrovství světa se konalo mezi 21. lednem a 7. říjnem.

Jody Scheckter vyhrál šampionát jezdců s týmovým kolegou Gillesem Villeneuvem na druhém místě. Ferrari vyhrálo mistrovství konstruktérů. Byl to čtvrtý zisk poháru mezi konstruktéry týmu za pět let a další následovaly, ale bylo to jejich poslední mistrovství jezdců na dalších 21 let.

Byla to poslední sezóna pro mistra světa Formule 1 z roku 1976 Jamese Hunta.

Týmy a jezdci

Účastník	Konstruktér	Šasi	Motor	Pneumatiky	Číslo	Jezdci	Závody
Martini Racing Team Lotus	Lotus-Ford	79 80	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	1	Mario Andretti	Vše
					2	Carlos Reutemann	Vše
Team Tyrrell Candy Tyrrell Team	Tyrrell-Ford	009	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	3	Didier Pironi	Vše
					4	Jean-Pierre Jarier	1–9, 12–15
						Geoff Lees	10
						Derek Daly	11
					33		14–15
Parmalat Racing Team	Brabham-Alfa Romeo	BT46 BT48	Alfa Romeo 115-12 3,0 F12 Alfa Romeo 1260 3,0 V12	G	5	Niki Lauda	1–13
					6	Nelson Piquet	1–13
	Brabham-Ford	BT49	Ford Cosworth DFV 3,0 V8		5	Ricardo Zunino	14–15
					6	Nelson Piquet	14–15
Marlboro Team McLaren Löwenbräu Team McLaren	McLaren-Ford	M26 M28 M28B M28C M29	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	7	John Watson	Vše
					8	Patrick Tambay	Vše
ATS Wheels	ATS-Ford	D2 D3	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	9	Hans-Joachim Stuck	Vše
Scuderia Ferrari SpA SEFAC	Ferrari	312T3 312T4 312T4B	Ferrari 015 3,0 F12	M	11	Jody Scheckter	Vše
					12	Gilles Villeneuve	Vše
Fittipaldi Automotive	Fittipaldi-Ford[1]	F5A F6 F6A	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	14	Emerson Fittipaldi	Vše
					19	Alex Ribeiro	14–15
Équipe Renault Elf	Renault	RS01 RS10	Renault-Gordini EF1 1.5 V6 t	M	15	Jean-Pierre Jabouille	Vše
					16	René Arnoux	Vše
Samson Shadow Racing Interscope Shadow Racing Shadow Racing	Shadow-Ford	DN9	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	17	Jan Lammers	Vše
					18	Elio de Angelis	Vše
Olympus Cameras Wolf Racing Michelob Wolf Racing	Wolf-Ford	WR7 WR8 WR9	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	20	James Hunt	1–7
						Keke Rosberg	8–15
Team Ensign	Ensign-Ford	N177 N179	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	22	Derek Daly	1–7
						Patrick Gaillard	8–12
						Marc Surer	13–15
Team Merzario	Merzario-Ford	A1B A2 A4	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	24	Arturo Merzario	1–6, 8–15
						Gianfranco Brancatelli	7
Ligier Gitanes	Ligier-Ford	JS11	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	25	Patrick Depailler	1–7
						Jacky Ickx	8–15
					26	Jacques Laffite	Vše
Albilad-Saudia Racing Team	Williams-Ford	FW06 FW07	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	27	Alan Jones	Vše
					28	Clay Regazzoni	Vše
Warsteiner Arrows Racing Team	Arrows-Ford	A1 A2	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	29	Riccardo Patrese	Vše
					30	Jochen Mass	Vše
Team Rebaque	Lotus-Ford	79	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	31	Héctor Rebaque	1–6, 8–12
	Rebaque-Ford	HR100					13–15
Autodelta	Alfa Romeo	177 179	Alfa Romeo 115-12 3,0 F12 Alfa Romeo 1260 3,0 V12	G	35	Bruno Giacomelli	6, 8, 13, 15
					36	Vittorio Brambilla	13–15
Willi Kauhsen Racing Team	Kauhsen-Ford	WK	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	36	Gianfranco Brancatelli	5–6

Změny před sezónou

Mezi vedoucími týmy pro tuto sezónu došlo k několika významným změnám, protože smrt švédského jezdce Ronnieho Petersona v září předchozího roku vyvolala kolotoč některých z nejuznávanějších jezdců na startovním roštu:

• Úřadující mistrovský tým Lotus podepsali místo Petersona Carlose Reutemanna z Ferrari. Ferrari vzalo Jodyho Schecktera, aby zaplnilo mezeru, a tým Wolf na jeho místo angažoval Jamese Hunta.
• McLaren původně podepsal Petersona, aby nahradil Hunta, ale když Peterson zemřel, byl místo něj podepsán britský kolega John Watson. Jeho místo v Brabhamu zaujal vysoce uznávaný, ale nezkušený Nelson Piquet, který za tým odjel poslední závod minulé sezóny.
• Tyrrell přilákal bývalého jezdce Lotusu Jeana-Pierra Jariera místo Patricka Depaillera, který přestoupil do Ligieru. Francouzský tým získal aktiva Matry pro svůj vstup do Formule 1, ale před sezónou 1979 ztratil tovární podporu. Tým si zajistil smlouvu na motory Ford-Cosworth, stejně jako většina týmů.
• Clay Regazzoni přestoupil ze Shadow do Williamsu, zatímco René Arnoux přestoupil do Renaultu pro svou druhou sezónu. Oba týmy poprvé rozšířily své působení na dva vozy.
• Hans-Joachim Stuck se přestěhoval do ATS, takže tým Shadow měl dvě volná místa. Podepsal Jana Lammerse a Elia de Angelise, oba debutovali ve Formuli 1.
• Arrows nahradil Rolfa Stommelena Jochenem Massem.

Změny během sezóny

• Po sérii závodů, ve kterých se mu nepodařilo dojet do cíle, James Hunt ukončil kariéru v polovině sezóny a připojil se k BBC Sport jako komentátor. Jeho místo zaujal budoucí šampion Keke Rosberg.
• Patrick Depailler utrpěl v červnu nehodu při závěsném létání a zlomil si obě nohy. Ligier, který byl podporován francouzskou vládou, byl nucen najít jako náhradu francouzského jezdce, kterého našli ve francouzsky mluvícím Belgičanovi Jacky Ickxovi.^[2] Bylo to Ickxovo poslední závodění ve Formuli 1.
• Derek Daly byl propuštěn týmem Ensign a nahrazen debutantem Patrickem Gaillardem, který nepřinesl lepší výsledky. Nakonec se řízení ujal šampion Formule 2 Marc Surer. Neuspěl, ale byl to pro něj dobrý vstup a nakonec strávil ve Formuli 1 osm let.
• Po jízdě v privatizovaném Lotusu 79 debutoval Héctor Rebaque se svým vlastnoručně vyrobeným šasi Rebaque HR100 při Grand Prix Itálie.
• V roce 1976 se Alfa Romeo vrátila do Formule 1 jako dodavatel motorů pro Brabham, ale konstruktér Carlo Chiti přesvědčil výrobce, aby vyvinul vlastní šasi. Alfa Romeo 177 debutovala při Grand Prix Belgie 1979. Tým odstoupil od smlouvy o dodávkách s Brabhamem a nechal jej přejít na motory Ford-Cosworth V8 dva závody před koncem sezóny. Podle Nikiho Laudy to nebyl krok vpřed: během prvního tréninku s motorem V8 Rakušan náhle odstavil vůz a opustil tým, protože už neměl chuť "pokračovat v hlouposti jezdit v kruzích".^[3] Na jeho místo nastoupil testovací jezdec Ricardo Zunino.
• Tým Fittipaldi rozšířil své působení na dva vozy dva závody před koncem sezóny.

Kalendář

Pořadí	Grand Prix	Okruh	Datum
1	Grand Prix Argentiny	Autódromo Oscar Alfredo Gálvez, Buenos Aires	21. leden
2	Grand Prix Brazílie	Autodromo de Interlagos, São Paulo	4. únor
3	Grand Prix Jihoafrické republiky	Kyalami Grand Prix Circuit, Midrand	3. březen
4	Grand Prix USA Západ	Long Beach Street Circuit, Kalifornie	8. duben
5	Grand Prix Španělska	Circuito Permanente Del Jarama, Madrid	29. duben´
6	Grand Prix Belgie	Circuit Zolder, Heusden-Zolder	13. květen
7	Grand Prix Monaka	Circuit de Monaco, Monte Carlo	27. květen
8	Grand Prix Francie	Dijon-Prenois, Prenois	1. červenec
9	Grand Prix Velké Británie	Silverstone Circuit, Silverstone	14. červenec
10	Grand Prix Německa	Hockenheimring, Hockenheim	29. červenec
11	Grand Prix Rakouska	Österreichring, Spielberg	12. srpen
12	Grand Prix Nizozemska	Circuit Zandvoort, Zandvoort	26. srpen
13	Grand Prix Itálie	Autodromo Nazionale di Monza, Monza	9. září
14	Grand Prix Kanady	le Notre-Dame Circuit, Montréal	30. září
15	Grand Prix USA	Watkins Glen Grand Prix Course, New York	7. říjen

Změny v kalendáři

• Grand Prix Španělska se posunula o šest týdnů dříve před Grand Prix Belgie a Grand Prix Monaka. Tyto dva závody si také vyměnily pořadí ve srovnání s rokem 1978.
• Grand Prix Švédska se původně měla jet 17. června na okruhu Anderstorp Raceway, ale byla zrušena, protože nadšení pro Formuli 1 ve Švédsku opadlo v důsledku smrti švédských jezdců Ronnieho Petersona a Gunnara Nilssona. Žádná další Grand Prix Švédska se již nekonala.^[4]
• Grand Prix Francie byla přesunuta z okruhu Paula Ricarda do Dijon-Prenois v souladu s uspořádáním sdílení událostí mezi těmito dvěma okruhy. Stejně tak byla Grand Prix Velké Británie přesunuta z Brands Hatch na Silverstone.
• Grand Prix USA a Grand Prix Kanady si vyměnily pořadí v kalendáři. Závod ve Watkins Glen hostil finále sezóny.

Změny předpisů

• Otvor kokpitu se zvětšil.^[5][6]
• Poprvé bylo stanoveno, že vůz Formule 1 musí mít dvě zpětná zrcátka.^[5][6]

Výsledky a pořadí

Grands Prix

Pořadí	Grand Prix	Pole position	Nejrychlejší kolo	Vítěz závodu	Vítězný tým	Výsledky
1	Grand Prix Argentiny	Jacques Laffite	Jacques Laffite	Jacques Laffite	Ligier-Ford	Výsledky
2	Grand Prix Brazílie	Jacques Laffite	Jacques Laffite	Jacques Laffite	Ligier-Ford	Výsledky
3	Grand Prix Jihoafrické republiky	Jean-Pierre Jabouille	Gilles Villeneuve	Gilles Villeneuve	Ferrari	Výsledky
4	Grand Prix USA Západ	Gilles Villeneuve	Gilles Villeneuve	Gilles Villeneuve	Ferrari	Výsledky
5	Grand Prix Španělska	Jacques Laffite	Gilles Villeneuve	Patrick Depailler	Ligier-Ford	Výsledky
6	Grand Prix Belgie	Jacques Laffite	Gilles Villeneuve	Jody Scheckter	Ferrari	Výsledky
7	Grand Prix Monaka	Jody Scheckter	Patrick Depailler	Jody Scheckter	Ferrari	Výsledky
8	Grand Prix Francie	Jean-Pierre Jabouille	René Arnoux	Jean-Pierre Jabouille	Renault	Výsledky
9	Grand Prix Velké Británie	Alan Jones	Clay Regazzoni	Clay Regazzoni	Williams-Ford	Výsledky
10	Grand Prix Německa	Jean-Pierre Jabouille	Gilles Villeneuve	Alan Jones	Williams-Ford	Výsledky
11	Grand Prix Rakouska	René Arnoux	René Arnoux	Alan Jones	Williams-Ford	Výsledky
12	Grand Prix Nizozemska	René Arnoux	Gilles Villeneuve	Alan Jones	Williams-Ford	Výsledky
13	Grand Prix Itálie	Jean-Pierre Jabouille	Clay Regazzoni	Jody Scheckter	Ferrari	Výsledky
14	Grand Prix Kanady	Alan Jones	Alan Jones	Alan Jones	Williams-Ford	Výsledky
15	Grand Prix USA	Alan Jones	Nelson Piquet	Gilles Villeneuve	Ferrari	Výsledky

Bodový systém

Body získalo šest nejlepších klasifikovaných jezdců. Mezinárodní pohár konstruktérů započítával pouze body jezdce s nejvyšším umístěním v každém závodě. Pro Mistrovství i Pohár se počítaly čtyři nejlepší výsledky z kol 1-7 a čtyři nejlepší výsledky z kol 8-15.

Čísla bez závorek jsou mistrovské body a čísla v závorkách představují celkový počet získaných bodů. Body byly udělovány v následujícím systému:

Umístění	1.	2.	3.	4.	5.	6.
Body	9	6	4	3	2	1
Zdroj:[7]

Pořadí jedzců

Poř. Jezdec ARG BRA RSA USW ESP BEL MON FRA GBR GER AUT NED ITA CAN USA Body 1 Jody Scheckter Ret (6) 2 2 (4) 1 1 7 (5) 4 4 2 1 (4) Ret 51 (60) 2 Gilles Villeneuve Ret 5 1 1 7 7 Ret 2 14† 8 2 Ret 2 (2) 1 47 (53) 3 Alan Jones 9 Ret Ret 3 Ret Ret Ret (4) Ret 1 1 1 9 1 Ret 40 (43) 4 Jacques Laffite 1 1 Ret Ret Ret 2 Ret 8 Ret 3 3 3 Ret Ret Ret 36 5 Clay Regazzoni 10 15 9 Ret Ret Ret 2 (6) 1 2 (5) Ret 3 3 Ret 29 (32) 6 Patrick Depailler 4 2 Ret 5 1 Ret (5) 20 (22) 7 Carlos Reutemann 2 3 (5) Ret 2 (4) 3 13 8 Ret Ret Ret 7 Ret Ret 20 (25) 8 René Arnoux Ret Ret Ret DNS 9 Ret Ret 3 2 Ret 6 Ret Ret Ret 2 17 9 John Watson 3 8 Ret Ret Ret 6 4 11 4 5 9 Ret Ret 6 6 15 10 Didier Pironi Ret 4 Ret DSQ 6 3 Ret Ret 10 9 7 Ret 10 5 3 14 11 Jean-Pierre Jarier Ret Ret 3 6 5 11 Ret 5 3 Ret 6 Ret Ret 14 12 Mario Andretti 5 Ret 4 4 3 Ret Ret Ret Ret Ret Ret Ret 5 10 Ret 14 13 Jean-Pierre Jabouille Ret 10 Ret DNS Ret Ret NC 1 Ret Ret Ret Ret 14 Ret Ret 9 14 Niki Lauda Ret Ret 6 Ret Ret Ret Ret Ret Ret Ret Ret Ret 4 WD 4 15[8] Elio de Angelis 7 12 Ret 7 Ret Ret DNQ 16 12 11 Ret Ret Ret Ret 4 3 =[8] Nelson Piquet Ret Ret 7 8 Ret Ret Ret Ret Ret 12 Ret 4 Ret Ret Ret 3 17 Jacky Ickx Ret 6 Ret Ret 5 Ret Ret Ret 3 18 Jochen Mass 8 7 12 9 8 Ret 6 15 Ret 6 Ret 6 Ret DNQ DNQ 3 19[8] Riccardo Patrese DNS 9 11 Ret 10 5 Ret 14 Ret Ret Ret Ret 13 Ret Ret 2 =[8] Hans-Joachim Stuck DNQ Ret Ret DSQ 14 8 Ret DNS DNQ Ret Ret Ret 11 Ret 5 2 21 Emerson Fittipaldi 6 11 13 Ret 11 9 Ret Ret Ret Ret Ret Ret 8 8 7 1 — Héctor Rebaque Ret DNQ Ret Ret Ret Ret 12 9 Ret DNQ 7 DNQ Ret DNQ 0 — Patrick Tambay Ret Ret 10 Ret 13 DNQ DNQ 10 7 Ret 10 Ret Ret Ret Ret 0 — Ricardo Zunino 7 Ret 0 — Geoff Lees 7 0 — Derek Daly 11 13 DNQ Ret DNQ DNQ DNQ 8 Ret Ret 0 — James Hunt Ret Ret 8 Ret Ret Ret Ret 0 — Jan Lammers Ret 14 Ret Ret 12 10 DNQ 18 11 10 Ret Ret DNQ 9 DNQ 0 — Keke Rosberg 9 Ret Ret Ret Ret Ret DNQ Ret 0 — Vittorio Brambilla 12 Ret DNQ 0 — Patrick Gaillard DNQ 13 DNQ Ret DNQ 0 — Bruno Giacomelli Ret 17 Ret Ret 0 — Arturo Merzario Ret DNQ DNQ Ret DNQ DNQ DNQ DNQ DNQ DNQ DNQ DNQ DNQ DNQ 0 — Marc Surer DNQ DNQ Ret 0 — Gianfranco Brancatelli DNQ DNQ DNPQ 0 — Alex Ribeiro DNQ DNQ 0 Poř. Jezdec ARG BRA RSA USW ESP BEL MON FRA GBR GER AUT NED ITA CAN USA Body

Legenda k tabulce Barva Výsledek Zlatá Vítěz Stříbrná 2. místo Bronzová 3. místo Zelená Bodované umístění Modrá Nebodované umístění Dokončil neklasifikován (NC) Fialová Odstoupil (Ret) Červená Nekvalifikoval se (DNQ) Nepředkvalifikoval se (DNPQ) Černá Diskvalifikován (DSQ) Bílá Nestartoval (DNS) Závod zrušen (C) Světle modrá Pouze trénoval (PO) Páteční testovací jezdec (TD) Bez barvy Netrénoval (DNP) Vyřazen (EX) Nepřijel (DNA) Odvolal účast (WD) Nezúčastnil se (prázdné) Označení Význam Tučnost Pole position Kurzíva Nejrychlejší kolo † Jezdec nedojel do cíle, ale byl klasifikován, protože odjel více než 90 % délky závodu. ‡ Byl udělován poloviční počet bodů, protože bylo odjeto méně než 75 % délky závodu. ^Horní index Umístění bodujících jezdců ve sprintu

Pořadí konstruktérů

Poř. Konstruktér No. ARG BRA RSA USW ESP BEL MON FRA GBR GER AUT NED ITA CAN USA Body 1 Ferrari 11 Ret 6 2 2 4 1 1 7 5 4 4 2 1 4 Ret 113 12 Ret 5 1 1 7 7 Ret 2 14† 8 2 Ret 2 2 1 2 Williams-Ford 27 9 Ret Ret 3 Ret Ret Ret 4 Ret 1 1 1 9 1 Ret 75 28 10 15 9 Ret Ret Ret 2 6 1 2 5 Ret 3 3 Ret 3 Ligier-Ford 25 4 2 Ret 5 1 Ret 5 Ret 6 Ret Ret 5 Ret Ret Ret 61 26 1 1 Ret Ret Ret 2 Ret 8 Ret 3 3 3 Ret Ret Ret 4 Lotus-Ford 1 5 Ret 4 4 3 Ret Ret Ret Ret Ret Ret Ret 5 10 Ret 39 2 2 3 5 Ret 2 4 3 13 8 Ret Ret Ret 7 Ret Ret 31 Ret DNQ Ret Ret Ret Ret 12 9 Ret DNQ 7 5 Tyrrell-Ford 3 Ret 4 Ret DSQ 6 3 Ret Ret 10 9 7 Ret 10 5 3 28 4 Ret Ret 3 6 5 11 Ret 5 3 7 8 Ret 6 Ret Ret 33 Ret Ret 6 Renault 15 Ret 10 Ret DNS Ret Ret NC 1 Ret Ret Ret Ret 14 Ret Ret 26 16 Ret Ret Ret DNS 9 Ret Ret 3 2 Ret 6 Ret Ret Ret 2 7 McLaren-Ford 7 3 8 Ret Ret Ret 6 4 11 4 5 9 Ret Ret 6 6 15 8 Ret Ret 10 Ret 13 DNQ DNQ 10 7 Ret 10 Ret Ret Ret Ret 8 Brabham-Alfa Romeo 5 Ret Ret 6 Ret Ret Ret Ret Ret Ret Ret Ret Ret 4 7 6 Ret Ret 7 8 Ret Ret Ret Ret Ret 12 Ret 4 Ret 9 Arrows-Ford 29 DNS 9 11 Ret 10 5 Ret 14 Ret Ret Ret Ret 13 Ret Ret 5 30 8 7 12 9 8 Ret 6 15 Ret 6 Ret 6 Ret DNQ DNQ 10 Shadow-Ford 17 Ret 14 Ret Ret 12 10 DNQ 18 11 10 Ret Ret DNQ 9 DNQ 3 18 7 12 Ret 7 Ret Ret DNQ 16 12 11 Ret Ret Ret Ret 4 11 ATS-Ford 9 DNQ Ret Ret DSQ 14 8 Ret DNS DNQ Ret Ret Ret 11 Ret 5 2 12 Fittipaldi-Ford[1] 14 6 11 13 Ret 11 9 Ret Ret Ret Ret Ret Ret 8 8 7 1 19 DNQ DNQ — Brabham-Ford 5 7 Ret 0 6 Ret Ret — Wolf-Ford 20 Ret Ret 8 Ret Ret Ret Ret 9 Ret Ret Ret Ret Ret DNQ Ret 0 — Ensign-Ford 22 11 13 DNQ Ret DNQ DNQ DNQ DNQ 13 DNQ Ret DNQ DNQ DNQ Ret 0 — Alfa Romeo 35 Ret 17 Ret Ret 0 36 12 Ret DNQ — Merzario-Ford 24 Ret DNQ DNQ Ret DNQ DNQ DNPQ DNQ DNQ DNQ DNQ DNQ DNQ DNQ DNQ 0 — Rebaque-Ford 31 DNQ Ret DNQ 0 — Kauhsen-Ford 36 DNQ DNQ 0 Poř. Konstruktér No. ARG BRA RSA USW ESP BEL MON FRA GBR GER AUT NED ITA CAN USA Body

Legenda k tabulce Barva Výsledek Zlatá Vítěz Stříbrná 2. místo Bronzová 3. místo Zelená Bodované umístění Modrá Nebodované umístění Dokončil neklasifikován (NC) Fialová Odstoupil (Ret) Červená Nekvalifikoval se (DNQ) Nepředkvalifikoval se (DNPQ) Černá Diskvalifikován (DSQ) Bílá Nestartoval (DNS) Závod zrušen (C) Světle modrá Pouze trénoval (PO) Páteční testovací jezdec (TD) Bez barvy Netrénoval (DNP) Vyřazen (EX) Nepřijel (DNA) Odvolal účast (WD) Nezúčastnil se (prázdné) Označení Význam Tučnost Pole position Kurzíva Nejrychlejší kolo † Jezdec nedojel do cíle, ale byl klasifikován, protože odjel více než 90 % délky závodu. ‡ Byl udělován poloviční počet bodů, protože bylo odjeto méně než 75 % délky závodu. ^Horní index Umístění bodujících jezdců ve sprintu

Nemistrovské závody

Následující závody byly otevřené pro vozy Formule 1, ale nezapočítávaly se do mistrovství světa jezdců ve Formuli 1 ani do mistrovství světa konstruktérů ve Formuli 1.

Závod	Okruh	Datum	Vítěz závodu	Vítězný konstruktér
Marlboro / Daily Mail Race of Champions	Brands Hatch	15. duben	Gilles Villeneuve	Ferrari
Gunnar Nilsson Memorial Trophy	Donington Park	3. červen	Alan Jones	Williams-Ford
Grand Prix Dino Ferrari	Imola	16. září	Niki Lauda	Brabham-Alfa Romeo

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 1979 Formula One season na anglické Wikipedii.

1. Official records of the 1979 International Cup as published in the 1980 FIA Yearbook refer to Fittipaldi as Copersucar, after the team's main sponsor.
2. Motor Sports, Washington Post, 24 June 1979, Page A1.
3. BENSON, Andrew. Niki Lauda obituary: 'A remarkable life lived in Technicolour'. BBC. 21 May 2019. Dostupné online [cit. 21 May 2019]. Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
4. David Hayhoe, Formula 1: The Knowledge – 2nd Edition, 2021, page 35.
5. Safety Improvements in F1 since 1963 [online]. [cit. 2024-02-05]. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
6. Steven de Groote. F1 rules and stats 1980-1989 [online]. 1 January 2009 [cit. 2024-02-05]. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
7. World Championship points systems [online]. Forix, 18 January 2019 [cit. 2020-12-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 24 September 2019. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
8. FIA Yearbook 1980, Grey Section, page 84

Externí odkazy

Autoritní data	GND: 2058212-2 VIAF: 130845458

Portály: Formule 1