Fosforin

Fosforin
Strukturní vzorec
Strukturní vzorec
Model molekuly
Model molekuly
Obecné
Systematický názevfosfinin
Ostatní názvyfosfabenzen
Sumární vzorecC5H5P
Vzhledbezbarvá olejovitá kapalina
Identifikace
Registrační číslo CAS289-68-9
PubChem123046
SMILESC1=CC=PC=C1
InChIInChI=1S/C5H5P/c1-2-4-6-5-3-1/h1-5H
Vlastnosti
Molární hmotnost96,067 g/mol
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fosforin je organická sloučenina, analog pyridinu, v němž je atom dusíku nahrazen fosforem. Jedná se o bezbarvou kapalinu, která má využití převážně v chemickém výzkumu.

Fosforin je citlivý na vzduch,[1] ale stálý za jeho nepřítomnosti (substituované deriváty jsou často stálé i na vzduchu a nejsou náchylné k rozkladu).[2][3]

Obdobná sloučenina silabenzen je nejen citlivá na vzduch, ale také vykazuje tepelnou nestálost, pokud na ní nejsou navázány substituenty s výraznými sterickými efekty.

Historie

[editovat | editovat zdroj]

Prvním izolovaným fosforinem byl 2,4,6-trifenylfosforin, v roce 1966 jej připravil Gottfried Märkl kondenzací odpovídající pyryliové soli s fosfanem; lze také použít ekvivalenty fosfanu (P(CH2OH)3 a P(SiMe3)3).[2]

Příprava trifenylfosfabenzenu

Nesubstituovaný fosforin získal Arthur J. Ashe v roce 1971.

[1][4] Byl také vyvinut postup založený na otevírání kruhu fosfolů.[5]

Struktura a vlastnosti

[editovat | editovat zdroj]

Strukturní studie na základě elektronová difrakce ukázaly, že fosforin je rovinná aromatická sloučenina, jejíž míra aromaticity je 88% oproti benzenu. K aromaticitě přispívá malý rozdíl elektronegativit fosforu (2,1) a uhlíku (2,5). Délka vazby P-C je 173 pm a vazby C-C mají délky okolo 140 pm, přičemž odchylky těchto délek jsou malé.[6]

Délky a úhly vazeb pyridinu, fosforinu, arsabenzenu, stibabenzenu a bismabenzenu

I když jsou fosforin a pyridin strukturně podobné látky, tak jsou fosforiny mnohem slabšími zásadami; pKa činí -16,1 u C5H5PH+ a 5,2 u C5H5NH+.[5] Methyllithium se u fosforinu aduje na fosfor, zatímco při reakci s pyridinem do pozice 2-.[7]

Fosforin vstupuje do elektrofilních substitucí, jako jsou halogenace a acylace, podobně jako běžné aromatické sloučeniny.

Koordinační chemie

[editovat | editovat zdroj]

Byly popsány komplexy obsahující fosforinové ligandy. Fosforiny se na kovy navazují prostřednictvím atomů fosforu. Fosforiny vytváří rovněž pí komplexy, jako například V(η6-C5H5P)2.[5]

Jsou také známy komplexní sloučeniny difosfa analogu 2,2'-bipyridinu.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Fosforin na Wikimedia Commons

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Quin, L. D. A Guide to Organophosphorus Chemistry. [s.l.]: Wiley-Interscience, 2000. ISBN 978-0-471-31824-8. 

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Phosphorine na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b A. J. Ashe. Phosphabenzene and Arsabenzene. Journal of the American Chemical Society. 1971, s. 3293–3295. DOI 10.1021/ja00742a038. 
  2. ↑ a b G. Märkl, 2,4,6-Triphenylphosphabenzol in Angewandte Chemie 78, 907–908 (1966)
  3. ↑ R. J. Newland; M. F. Wyatt; R. L. Wingad; S. N. Mansell. A ruthenium(ii) bis(phosphinophosphinine) complex as a precatalyst for transfer-hydrogenation and hydrogen-borrowing reactions. Dalton Transactions. 2017, s. 6172–6176. ISSN 1477-9226. DOI 10.1039/C7DT01022B. PMID 28436519. 
  4. ↑ Greenwood, Earnshaw: Chemistry of the Elements, 2nd ed., str. 544
  5. ↑ a b c François Mathey "Phosphorus Heterocycles" in Modern Heterocyclic Chemistry, First Edition, edited by Julio Alvarez-Builla, Juan Jose Vaquero, José Barluenga, Wiley-VCH, Weinheim, 2011. DOI:10.1002/9783527637737.ch23.
  6. ↑ László Nyulászi "Aromaticity of Phosphorus Heterocycles" Chem. Rev., 2001, volume 101, pp 1229–1246. DOI:10.1021/cr990321x
  7. ↑ Ashe III, Arthur J.; Smith, Timothy W. "The reaction of phosphabenzene, arsabenzene and stibabenzene with methyllithium." Tetrahedron Letters 1977, volume 18, pp. 407-410. DOI:10.1016/S0040-4039(01)92651-6