Franco Battiato

Franco Battiato
Franco Battiato
Základní informace
Rodné jméno	Franco Battiato
Jinak zvaný	Süphan Barzani (jako malíř)
Narození	23. března 1945; Jonie, Itálie
Úmrtí	18. května 2021 (ve věku 76 let); Milo, Itálie
Žánry	easy listening, experimentální hudba, pop music, klasická hudba, progressive rock, opera
Povolání	hudebník, filmový režisér, malíř
Nástroje	zpěv, klavír, kytara
Aktivní roky	1965 – současnost
Vydavatelé	Ricordi; EMI; Sony Music
Příbuzná témata	Alice, Juri Camisasca, Giuni Rosso, Milva
Ocenění	Zlatá medaile italského Řádu za zásluhy o kulturu a umění; důstojník Řádu zásluh o Italskou republiku
Sídlo	Villa Grazia (do 2021)
Web	www.battiato.it
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Franco Battiato (23. března 1945, Jonie, Itálie - 18. května 2021, Milo)^[1] byl italský zpěvák, skladatel, muzikant, režisér a malíř (jako Süphan Barzani). Je jedním z nejvýraznějších hudebníků poválečné italské scény. Za své tvůrčí období vystřídal mnoho hudebních stylů: romantické začátky, poté experimentální hudba, avantgarda, lyrická díla, etno hudba, progresivní rock a pop. Vždy měl obrovský úspěch u publika a ještě větší u kritiků.

Biografie

První singly

Poté, co přesídlil do centra italské hudební scény, do Milána, vychází roku 1965 první jeho dvě díla jako přílohy časopisu Nuova Enigmistica Tascabile. Jako autor je uveden Francesco Battiato a tyto nahrávky jsou dnes sběratelsky velmi cenné, nikdy poté nebyly znovu nahrány ani vydány. První s názvem L'amore è partito byla představena ve stejném roce na Festivalu v Sanremu duem Beppe Cardile a Anita Harris. Druhá, …e più ti amo, je převzatá od francouzského zpěváka Alaina Barrièrea a přeložena Ginem Paolim.

Protestsong

Roku 1967 si jej všiml italský zpěvák a divadelní herec Giorgio Gaber a přivedl jej k tehdy populárnímu stylu protestsongů. Prvními singly byly La torre a Il mondo va così. Battiato se také zúčastnil inscenace Shakespearovy hry Mnoho povyku pro nic, kde zarecitoval několik veršů. S Gaberem napsal také písně …e allora dai! (představena na Sanremu) a Gulp Gulp.

Romantické období

Roku 1968 přechází k vydavatelství Philips. To mu vydalo jen pár skladeb v roce 1971, Vento caldo a Marciapiede. Jistý úspěch zaznamenala i píseň È l'amore, která je ale významná tím, že naznačila další zpěvákovo tvůrčí směřování. Píseň Bella ragazza se celkem dobře umístila v soutěži o hledání hitu léta 1969.

Experimenty s avantgardou

Roku 1972 se skupinou Osage Tribe vydává jazz rockové LP Arrow Head a Un falco nel cielo, jehož obal se stal velmi populárním (ukázka). Ve stejném roce pomáhá Riccardu Pirollimu s albem Area di servizio (zpívá zde v písních Giorno d'estate, Nebbia a Biscotti e the). Také spolupracuje na albu La finestra dentro od Juriho Camisasky.

V letech 1971 až 1975 vydává sérii veleúspěšných a dodnes kultovních alb pod značkou Bla bla, Fetus (s ve své době cenzurovanou obálkou^[2], Pollution (píseň Beta obsahuje mimo jiné skladbu Vltava od Bedřicha Smetany doplněnou Battiatovým zpěvem), Sulle corde di Aries, Clic a M.elle le Gladiator. Skladba Propredad prohibida z alba Clic je znělkou zpravodajství na druhém kanále italské veřejnoprávní televize RAI. Roku 1976 po likvidaci vydavatelství Bla bla, přechází k Ricordi, kde vydává další avantgardní alba, Battiato, Juke Box a L'Egitto prima delle Sabbie. Se skladbou L'Egitto prima delle Sabbie, která se skládá z opakování jediného akordu po dobu 25 minut získal Battiato roku 1978 Stockhausenskou cenu za soudobou hudební tvorbu. V této době začíná spolupracovat s houslistou Giustem Pio.

Největší úspěchy

Roku 1978 zahajuje spolupráci s Piem skladbami Adieu a San Marco (zpívané francouzsky), ve kterých oba používají pseudonymy (Battiato je Albert Kui). O čtyři roky později nazpívá píseň Una storia inventata zpěvačka Mina.

S přechodem k vydavatelství EMI roku 1979 se Battiato vrací k orientální tematice a s ní přichází největší úspěchy, alba L'era del cinghiale bianco, Patriots, La voce del padrone, L'arca di Noè, Orizzonti perduti, Mondi lontanissimi, Fisiognomica, Giubbe rosse, Come un cammello in una grondaia, Caffé de la Paix a L'ombrello e la macchina da cucire, ke kterému vytvořil texty italský filosof Manlio Sgalambro. Píseň La cura byla v jistém průzkumu mezi Italy vyhlášena za nejhezčí italskou zamilovanou píseň posledních dvaceti let.

Spolupráce s Manliem Sgalambrem

Od roku 1994 spolupracoval na textech s filosofem Sgalabrem a vydává ve vydavtelství Virgin. Vycházejí další velmi úspěšná alba L'imboscata, Gommalacca, Ferro battuto, Dieci stratagemmi a naposledy Il vuoto.

Tvorba

Alba

1972: Fetus
1972: Pollution
1973: Sulle corde di Aries
1974: Clic
1975: M.elle le Gladiator
1977: Battiato
1978: Juke Box
1978: L'Egitto prima delle sabbie
1979: L'era del cinghiale bianco
1980: Patriots
1981: La voce del padrone
1982: L'arca di Noè
1983: Orizzonti perduti
1985: Mondi lontanissimi
1988: Fisiognomica
1991: Come un cammello in una grondaia
1993: Messa Arcaica
1993: Caffè de la Paix
1994: L'ombrello e la macchina da cucire
1996: L'imboscata
1998: Gommalacca
1999: Fleurs
2001: Ferro battuto
2002: Fleurs 3
2004: Dieci stratagemmi
2007: Il vuoto
2008: Fleurs 2
2009: Inneres Auge
2012: Apriti sesamo
2014: Joe Patti's experimental group
2019: Torneremo ancora

Kompilace

1975: Feed Back
1986: Battiato (album)
1989: Giubbe rosse
1994: Unprotected
1996: Battiato Studio Collection
1996: Battiato Live Collection
1996: Shadow, Light
2000: La cura
2001: Introspettiva
2002: La convenzione
2003: Last Summer Dance
2003: Le Stagioni Del Nostro Amore
2004: The Platinum Collection
2005: Studio Collection
2005: Un soffio al cuore di natura elettrica
2006: The Platinum Collection 2
2007: Frequenze e Dissolvenze

Alba ve španělštině

Singly

1965: L'amore è partito
1965: E piu ti amo
1967: La torre / Le reazioni
1967: Triste come me / Il mondo va così
1968: È l'amore / Fumo di una sigaretta
1969: Sembrava una serata come tante / Gente
1969: Bella ragazza / Occhi d'or
1971: Vento caldo / Marciapiede
1972: Energia / Una cellula
1972: La convenzione / Paranoia
1979: L'era del cinghiale bianco / Luna indiana
1981: Bandiera bianca / Summer on a Solitary Beach
1984: I treni di Tozeur / Le biciclette di Forlì
1985: No Time No Space / Il re del mondo
1985: Via lattea / L'animale
1996: Strani Giorni/Decline and fall of the roman empire
1996: La Cura
1998: Shock in my town
1998: Il ballo del potere
2001: Running against the grain/Sarcofagia/In trance
2004: Tra Sesso e Castità/Le aquile non volano a stormi/Ermeneutica
2007: Il vuoto
2007: Aspettando l'estate

Singly ve španělštině

1985: La estación de los amores
1991: Pobre Patria
1996: Yo quiero verte danzar

Videografie

Filmografie

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Franco Battiato na Wikimedia Commons

Literatura

MACALE, Maurizio. Mentre ascoltavo un disco di Battiato. [s.l.]: Bastogli Editrice Italiana, 1996. (italsky)
MAURO, Enzo Di; MASOTTI, Roberto. Fenomenologia di Battiato. [s.l.]: Auditorium, 1997. (italsky)
MACALE, Maurizio. Franco Battiato: Centro di gravità permanente. Dalle origini a „Gommalacca“. [s.l.]: Bastogli Editrice Italiana, 1998. (italsky)
COZZARI, Luca. Franco Battiato. Pronipote dei padri del deserto. [s.l.]: Zona, 2000. (italsky)
MACALE, Maurizio. Franco Battiato. Una vita in diagonale. [s.l.]: Bastogli Editrice Italiana, 2002. (italsky)
JACHIA, Paolo. E ti vengo a cercare. Franco Battiato e il sacro. [s.l.]: Ancora, 2005. (italsky)
POMPONI, Alessandro. Franco Battiato - Discografia Illustrata. [s.l.]: Coniglio Editore, 2005. (italsky)
GUERRERA, Guido Guidi. Battiato. Another link. [s.l.]: Verdechiaro, 2006. (italsky)

Reference

↑ BATTIATO, Franco; PULCINI, Franco. Tecnica mista su tappeto. [s.l.]: EDT, 1992. (italsky)
↑ Ve své době cenzurovaná obálka alba Fetus

[1] BATTIATO, Franco; PULCINI, Franco. Tecnica mista su tappeto. [s.l.]: EDT, 1992. (italsky)

[2] Ve své době cenzurovaná obálka alba Fetus

[1]

[2]

Nositelé ceny Premio Tenco

Pro hudebníka	Léo Ferré, Sergio Endrigo, Giorgio Gaber, Domenico Modugno a Gino Paoli (1974) • Vinicius de Moraes, Fausto Amodei, Umberto Bindi, Fabrizio De André, Francesco Guccini a Enzo Jannacci (1975) • Georges Brassens (1976) • Jacques Brel (1977) • Leonard Cohen (1978) • Lluís Llach (1979) • Atahualpa Yupanqui (1980) • Chico Buarque de Hollanda (1981) • Arsen Dedić (1982) • Alan Stivell, Paolo Conte, Giovanna Marini a Roberto Vecchioni (1983) • Colette Magny (1984) • Silvio Rodríguez, Dave Van Ronk a Bulat Okudžava (1985) • Tom Waits a Joan Manuel Serrat (1986) • Joni Mitchell (1988) • Randy Newman (1989) • Caetano Veloso (1990) • Charles Trenet (1991) • Vladimir Vysockij (1993) • Pablo Milanés (1994) • Sérgio Godinho (1995) • Renato Carosone (1996) • Jackson Browne (1997) • Elvis Costello (1998) • Bruce Cockburn a Zülfü Livaneli (1999) • Nick Cave a Rickie Lee Jones (2000) • Laurie Anderson a Luis Eduardo Aute (2001) • Donovan a Gilberto Gil (2002) • Eric Andersen a Patti Smith (2003) • Peter Hammill (2004) • John Cale a Khaled (2005) • Willy DeVille a Bruno Lauzi (2006) • Jacques Higelin (2007) • Milton Nascimento (2008) • Franco Battiato a Angélique Kidjo (2009) • Paul Brady (2010) • Luciano Ligabue a Jaromír Nohavica (2011) • The Klezmatics (2012) • Robyn Hitchcock (2013) • José Mário Branco, David Crosby, Maria Farantouri, The Plastic People of the Universe a John Trudell (2014) • Francesco Guccini (2015) • Otello Profazio a Stan Ridgway (2016) • Vinicio Capossela (2017) • Zucchero Fornaciari a Salvatore Adamo (2018) • Pino Donaggio, Gianna Nannini a Eric Burdon (2019) • Vasco Rossi a Sting (2020) • Mogol, Fiorella Mannoia, Vittorio De Scalzi, Paolo Pietrangeli, Enrico Ruggeri, Stefano Bollani a Marisa Monte (2021) • Alice, Claudio Baglioni, Angelo Branduardi, Fabio Concato, Jurij Ševčuk, Giorgio Conte, Bénabar a Michael McDermott (2022) • Carmen Consoli, Eugenio Finardi, Ron a Tom Zé (2023)

Pro kulturní osobnost	Nanni Ricordi (1974) • Michele L. Straniero (1975) • Filippo Crivelli (1976) • Dario Fo (1977) • Roberto Roversi (1978) • Roberto De Simone (1979) • Giancarlo Cesaroni (1980) • Giorgio Calabrese a Ornella Vanoni (1981) • Roberto Murolo (1982) • Sergio Bardotti (1983) • Paolo Poli (1984) • Bulat Okudžava (1985) • Susana Rinaldi (1986) • Žanna Bičevská (1989) • Antonio Carlos Jobim (1990) • Milva (1991) • Virgilio Savona (1994) • Cesária Évora a Cheikha Rimitti (1995) • Lowell Fulson (1996) • Paddy Moloney (1997) • Roger McGuinn (1998) • Mercedes Sosa (1999) • Ute Lemper a Franco Lucà (2000) • Meri Lao (2001) • Arto Lindsay a Enrique Morente (2002) • Jane Birkinová a Maria Del Mar Bonet (2003) • Dulce Pontes (2004) • Fernanda Pivano (2005) • Gianfranco Reverberi a Achinoam „Noa“ Nini (2006) • Marianne Faithfullová (2007) • Joan Molas (2008) • Horacio Ferrer (2009) • Amancio Prada, Roberto „Freak“ Antoni (2010) • Mauro Pagani (2011) • Alessandro Portelli (2012) • Garland Jeffreys a Cui Jian (2013) • Gianni Minà (2014) • Guido De Maria (2015) • Sergio Staino (2016) • Massimo Ranieri a Camanè (2017) • Carlo Petrini (2018) • Franco Fabbri (2019) • Vincenzo Mollica (2020) • Pere Camps (2021) • Giancarlo Governi a Gualtiero Bertelli (2022) • Renzo Arbore (2023)