Friedrich von Gärtner
| Friedrich von Gärtner | |
|---|---|
 | |
| Narození | 10. prosince 1791 Koblenz |
| Úmrtí | 21. dubna 1847 (ve věku 55 let) Mnichov |
| Místo pohřbení | Starý jižní hřbitov v Mnichově (48°7′35″ s. š., 11°33′51″ v. d.) |
| Alma mater | Akademie výtvarných umění v Mnichově |
| Povolání | architekt, vysokoškolský učitel a stavitel |
| Rodiče | Andreas Gärtner |
| Významná díla | Bavorská státní knihovna |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Friedrich Wilhelm von Gärtner (10. prosince 1791 Koblenz – 21. dubna 1847 Mnichov) byl německý architekt, představitel obloučkového stylu i strohého novoklasicismu.[1]
Život
[editovat | editovat zdroj]Jeho otcem byl architekt Johann Andreas Gärtner. Od roku 1809 studoval u Karla von Fischera na mnichovské akademii a v letech 1812 až 1814 v Paříži u Charlese Perciera. Podnikl cestu po památkách Říma, Neapole a Sicílie, o posledních z nich roku 1819 vydal album litografií s vlastními komentáři pod titulem Ansichten der am meisten erhaltenen Monumente Siziliens. V témže roce nastoupil jako profesor stavitelství na Akademii v Mnichově. Dále řídil mnichovskou porcelánku na zámku Nymphenburg a tamní školu sklomalby.
Patřil k hlavním protagonistům přestavby Mnichova v duchu klasicismu, kterou nařídil král Ludvík I. Bavorský. Roku 1827 navrhl budovu Bavorské státní knihovny a archivu. Jeho hlavním konkurentem byl Leo von Klenze, oba však museli společně pro krále Ludvíka vytvořit vilu Ludwigshöhe v Edenkobenu.[2] Gärtner řídil rekonstrukci městské Isařiny brány Isartor, hřbitova Alter Südfriedhof , katedrály v Bambergu, v Řezně a ve Špýru. V Mnichově vznikl podle jeho plánů již roku 1827 univerzitní kostel Ludwigskirche, nedochovaný palác Wittelsbachů, kašny v italském stylu i budova Haly vojevůdců Feldherrnhalle, jejímž vzorem byla renesanční Loggia dei Lanzi ve Florencii. V roce 1840 byl povýšen do rytířského stavu a o rok později jmenován rektorem mnichovské akademie.[3] Navrhl také lázeňskou budovu se stáčírnou minerálky v Bad Kissingenu, památník osvobození Befreiungshalle v Kelheimu, synagogu v Ingenheimu a Pompejanum v Aschaffenburgu, inspirované architekturou antického Říma. Pro řeckého krále Otu I. vypracoval projekt královského paláce v Athénách.[4]
K jeho odkazu se hlásili dvě desítky jeho žáků-architektů v Německu i Rakousku. Jeho busta je umístěna v mnichovské Ruhmeshalle a je po něm pojmenováno náměstí Gärtnerplatz.
Rodina
[editovat | editovat zdroj]Gärtner se poprvé oženil roku 1822 v Mnichově s Katharinou Hessovou (1798–1832) a po její smrti s její mladší sestrou Lambertinou Hessovou (1804–1852). Obě byly dcerami mědirytce a profesora grafické školy Carla Ernsta Christopha Hesse (1755–1828). Ze dvou manželství se narodilo pět dětí.
- Nejstarší syn Friedrich Gärtner (1824–1905) byl malířem architektury a krajinářem.
- Syn Karl Gärtner (1827–1894) byl také malířem.
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Vila bavorského krále Ludvíka -
Vítězný oblouk na Ludwigstraße -
Hala vojevůdců -
Lázně Bad Kissingen -
Bavorská státní knihovna -
Palác Wittelsbachů -
Hala osvobození v Kelheimu -
Pompejanum
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Befraiungshalle Dostupné online
- ↑ Merkur.de Dostupné online.
- ↑ Munichkindl Dostupné online
- ↑ Münzenwoche Dostupné online
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Oswald Hederer: Friedrich von Gärtner 1792–1847. Leben, Werk, Schüler. München 1976.´
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Friedrich von Gärtner na Wikimedia Commons - Oxford Reference
- Encyclopedia
