Generace sněhových vloček je pejorativní označení lidí narozených zhruba v letech 1995 až 2010, užívané převážně novináři. Označení cílí na lidi se zvýšenou citlivostí,[1] emocionálně méně stabilní, zaměřené na sebe a zároveň přesvědčené o své výjimečnosti.[2][3]
Takzvaná generace sněhových vloček patří podle výše uvedené datace ke generaci Z. Jinde se o ní hovoří jako o generaci pozdních mileniálů, což by znamenalo, že patří ke generaci Y.[2]
Někteří příslušníci tzv. generace sněhových vloček trpí ve větším procentu než jejich předchůdci zvýšenou citlivostí a zaměřením na sebe sama. Vykazují psychickou křehkost, slabou resilienci, snadno se urážejí.[2][3][4] Věří, že na základě své jedinečnosti mají nárok na zvláštní zacházení.[4]
Mívají problém vyrovnat se s odlišnými názory nebo fakty, které nechtějí slyšet. Na některých amerických univerzitách studenti po vyučujících vyžadují tzv. trigger warnings – varování předem. Varování, že by je určité informace nebo obrazy mohly emocionálně poškodit a vyvolat v nich úzkost, strach nebo znechucení.[3] Náboženské přednášky jsou proto uváděny varováním, že mohou obsahovat prvky násilí; budoucí archeologové jsou upozorňováni, že spatří kostry, veterináři, že součástí výuky jsou pitvy.[5]
Více než jejich předchůdci potřebují „sněhové vločky“ rituály, které jim pomohou přejít do nové životní etapy. Předěl mezi školou a prací jim splývá, protože 70 procent studentů pracuje během studia, další mají placené praxe, takže maturitní večírek ani sláva spojená s promocí nepřinášejí „ten správný wow efekt“ vstupu do práce a do dospělosti. Proto se přechodovým rituálem stala velká svatba. Nevěsty se na svatbu připravují mnoho měsíců jako kdysi na státnice a úzkostlivě dbají, aby vše bylo dokonalé. „Problém je, že holčičky této generace jsou od dětství závislé na pochvalách a hodnocení svým okolím. Nejprve chtějí samé jedničky, později červený diplom… Mají tedy pocit, že by měly dostat jedničku i z osobního života.“ uvádí předsedkyně Institutu pro sociální a ekonomické analýzy Simona Weidnerová. Uvádí, že četné studie navíc došly k závěru, že u této generace svatební rituál působí – ať záměrně, či neúmyslně – jako zesilovač přechodového rituálu, protože s rozhodnutím vzít se získává pár potvrzený souhlas od množství přátel a široké rodiny.[2]
Označení „sněhová vločka“ odkazuje k přesvědčení o vlastní jedinečnosti, protože se ví, že neexistují dvě shodné vločky, a zároveň k přílišné křehkosti.[6]
Tito lidé mohou být významně závislí na digitálních technologiích, s nimiž odmalička vyrůstali. Pokud jim přestanou fungovat, mohou být frustrováni.[3]
Podle sociologa Petra Lupače označit takto celou generaci je značným zjednodušením a nálepkou. Také označení „sněhová vločka“ považuje spíše za novinářskou záležitost a prodlužování diskuze o předchozí generaci mileniálů. Míra individualismu se podle některých studií skutečně zvýšila, ovšem několik studií to rozporuje. Uvádí, že by se dalo říci, že „…míra ohledu na sebe a míra individualismu je dnes [2017] vyšší než dřív, ale je to pochopitelné s ohledem na dobové trendy, jako je snižování počtu dětí v rodině. Rodiče mají děti v pozdějším věku, takže jsou protektivnější [více ochraňují], do toho nastoupila sociální média, hlavně Facebook, který dal dětem daleko větší svobodu ve výběru komunikačních partnerů, takže nejsou tolik konfrontovány s něčím, s čím nesouhlasí, a mohou se spíš orientovat na něco, co podporuje jejich názor.“[5]
Pojem „sněhová vločka“ odkazující k člověku poprvé použil americký spisovatel Chuck Palahniuk v románu Klub rváčů (1996).[3]
| „ | Nejsi krásná a jedinečná sněhová vločka… Jsi stejná hnijící organická hmota jako kdokoli jiný a my všichni jsme součástí jedné a té samé hromady kompostu. | “ |
| — Hlavní hrdina Tyler Durden | ||