Gilberto Freyre | |
---|---|
Narození | 15. března 1900 Recife |
Úmrtí | 18. července 1987 (ve věku 87 let) Recife |
Alma mater | Kolumbijská univerzita Baylor University |
Obory | antropologie a sociologie |
Ocenění | Knižní cena Anisfieldové Wolfové (1957) Prêmio Machado de Assis (1963) Cena želvy za literaturu (1980) velkokříž Řádu Alfonse X. Moudrého (1982) velkodůstojník Řádu čestné legie … více na Wikidatech |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Gilberto de Mello Freyre (15. března 1900 Recife – 18. července 1987 tamtéž) byl brazilský sociolog a antropolog.
Byl synem Alfreda Freyreho, profesora na právnické fakultě v Recife. Vyrůstal v baptistickém prostředí a hlásil se k portugalským, nizozemským i indiánským předkům. Vystudoval Kolumbijskou univerzitu, kde byli jeho intelektuálními vzory Franz Boas a Franklin Henry Giddings. Pak pracoval v rodném městě jako novinář a učitel, po nástupu Getúlia Vargase k moci odešel do exilu v Portugalsku. Roku 1933 vydal své stěžejní dílo Casa-Grande & Senzala, v němž popsal otrokářství jako formující zkušenost brazilské společnosti.[1] V jeho textech se spojuje regionální patriotismus severovýchodní Brazílie se snahou o definování celobrazilské multirasové národní identity. Přišel s koncepcí lusotropikalismu, podle níž tvoří portugalsky hovořící země jednotnou civilizaci bez ohledu na původní etnické rozdíly.[2]
Po návratu do vlasti byl poslancem národního kongresu a pedagogem na Federální univerzitě v Rio de Janeiro. Působil také v komisi Organizace spojených národů pro prevenci konfliktů mezi státy a rasami. V závěru života se přiklonil ke konzervatismu a podpořil vojenský převrat, který vedl Humberto de Alencar Castelo Branco.[3]
Byl uznávaným polyhistorem a veřejným intelektuálem, zasloužil se o rozvoj společenských věd v Brazílii.[4] Vedle vědecké práce se věnoval také poezii a výtvarnému umění. Byl přijat do Americké akademie umění a věd a do American Philosophical Society, získal Řád čestné legie, Řád britského impéria, Anisfield-Wolfovu cenu a Cenu Machada de Assise, byl navržen na Nobelovu cenu. Jeho jméno nese letiště v Recife a v domě, kde žil, bylo zřízeno muzeum.