HAL HJT-16 Kiran

HAL HJT-16 Kiran
HAL HJT-16 Kiran II akrobatické skupiny Surya Kiran IAF
HAL HJT-16 Kiran II akrobatické skupiny Surya Kiran IAF
Určenícvičný letoun
VýrobceHindustan Aeronautics Limited
ŠéfkonstruktérDr. V. M. Ghatage
První let4. září 1964
Zařazeno1968
UživatelIndické letectvo
Indické námořní letectvo
Vyrobeno kusů190
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HAL HJT-16 Kiran byl indický dvoumístný jednomotorový proudový cvičný letoun ze 60. let 20. století národního leteckého výrobního komplexu Hindustan Aeronautics Limited (HAL).

Vývoj

[editovat | editovat zdroj]
HAL HJT-16 Kiran Mk.II

Pro zkvalitnění a zefektivnění pilotního výcviku bylo v roce 1959 rozhodnuto o vývoji vlastního cvičného proudového letounu, schopného plného nahrazení dosavadního třístupňového procesu v IAF. Indičtí piloti nejprve prodělávali základní a pokračovací výcvik na vrtulových letounech HT-2 a T-6 Texan v rozsahu 40 a 85 hodin. Následně pilotní adepti nalétali dalších 75 hodin na cvičných proudových strojích de Havilland Vampire T.55 a až poté přecházeli k operačně přeškolovací jednotce. Úkolem byl pověřen šéfkonstruktér Dr. V. M. Ghatage a jeho zástupce Raj Mahindra z letecké výroby HAL v Bangalore.

První prototyp letounu HJT-16 (č. U 327) vzlétl ke svému úvodnímu letu 4. září 1964. Druhý prototyp provedl svůj první let v srpnu 1965.

U prvních sériových strojů HAL HJT-16 Kiran Mk.1 se v provozu u jednotlivých útvarů projevily potíže s čelním štítkem kabiny, který byl zhotoven z jednoho kusu organického skla. Tato část kabiny proto byla v roce 1971 u všech strojů překonstruována do třídílné podoby s obvyklejším rámováním. Přetlakový kokpit byl vybaven dvojicí vystřelovacích sedadel Martin Baker Mk.H4HA s parametry h = 0, v = 110 km/h, umístěných vedle sebe. Pohon zajišťoval jeden turbokompresorový motor Rolls-Royce Viper 11 Mk.22/8, licenčně vyráběný motorářským oddělením HAL.

Od 68. vyrobeného Kiranu byly jako standardní součást zavedeny křídlové závěsníky k instalaci kontejnerů HAL s kulomety FN ráže 7,62 mm, raketových bloků SNEB 122-1 se sedmi raketami ráže 68 mm, přídavných nádrží nebo pumové výzbroje. Takto modifikované letouny nesly označení HAL HJT-16 Kiran Mk.1A.

HJT-16 Kiran Mk.II, zalétaný 30. července 1976, byl již vybaven čtveřicí křídelních závěsníků, modernizovaným vybavením a pohonnou jednotkou Bristol Orpheus Mk.701 s tahem 13,30 kN.

Operační nasazení

[editovat | editovat zdroj]
HAL Kiran Mk.II, Aero India, 2007

Prvních šest Kiranů oficiálně převzalo IAF v březnu 1968, které byly ihned přiděleny Škole pilotních instruktorů na bázi Tambaram k praktickým testům. Menší počet strojů byl určen i pro indické námořnictvo, které první dva letouny převzalo v roce 1969.

Sériové Kirany Mk.1 pak postupně přecházely do stavu Vojenské letecké akademie v Dundigalu u města Hajdarábád. V lednu 1974 zde byl zahájen první experimentální běh pilotního výcviku od prvopočátku realizovaný na HJT-16. Výsledky však nesplnily očekávání a proto elementární výcvik probíhal i nadále na vrtulových HT-2 na základně Bidár.

Do roku 1977 dostalo indické vojenské letectvo celkem 140 letounů Mk.1 a Mk.1A. Od roku 1996 používá devět strojů akrobatický tým IAF Suria Kiran.

Specifikace

[editovat | editovat zdroj]

Údaje dle[1]

HJT-16 Kiran

Technické údaje

[editovat | editovat zdroj]
  • Osádka: 2 (instruktor a žák)
  • Rozpětí: 10,699 m
  • Délka: 10,591 m
  • Výška: 3,641 m
  • Nosná plocha: 18,998 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 2558 kg
  • Vzletová hmotnost: 3597 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 4097 kg
  • Pohonná jednotka: 1 × proudový motor Rolls-Royce Viper 11 Mk.22/8

Výkony

[editovat | editovat zdroj]
  • Maximální rychlost:
    • 695 km/h (u země)
    • 687 km/h (v 9145 m)
  • Maximální cestovní rychlost: 323 km/h
  • Pádová rychlost: 151 km/h
  • Pádová rychlost s vysunutými vztlakovými klapkami a podvozkem: 132 km/h
  • Doba výstupu do 9145 m: 20 min
  • Praktický dostup: 14 630 m
  • Počáteční stoupavost: 24,25 m/sec
  • Délka vzletu do h = 15 m: 442 m
  • Délka přistání z h = 15 m: 610 m
  • Dolet (s přídavnými nádržemi): 970 km

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ MORAVEC, Jiří. Hindustan Aeronautics HJT-16 Kiran. Letectví a kosmonautika. Říjen 1978, roč. LIV., čís. 21, s. 833. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • MORAVEC, Jiří. Hindustan Aeronautics HJT-16 Kiran. Letectví a kosmonautika. Říjen 1978, roč. LIV, čís. 21, s. 832 až 834. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]