HMS Ark Royal | |
Základní údaje | |
---|---|
Typ | nosič hydroplánů |
Uživatelé | Britské královské námořnictvo |
Zahájení stavby | 7. listopadu 1913 |
Spuštěna na vodu | 5. září 1914 |
Uvedena do služby | prosinec 1914 |
Osud | vyřazena, únor 1944 |
Následovník | Empress |
Takticko-technická data | |
Výtlak | 7 080 t (standardní) 7 400 t (plný)[1] |
Délka | 111,6 m (celková) |
Šířka | 15,5 m |
Ponor | 5,5 m |
Pohon | 2 kotle 1 parní stroj 1 lodní šroub 3 000 hp |
Palivo | 500 t topného oleje |
Rychlost | 11 uzlů (20 km/h) |
Posádka | 180 důstojníků a námořníků |
Výzbroj | 4× 76mm kanón (4×1) 2× 7,7mm kulomet (2×1) |
Letadla | 7 |
Operační nasazení | |
Služba u | 1914–1944 |
HMS Ark Royal byl první nosič hydroplánů Britského královského námořnictva. Do služby byl přijat roku 1914. Účastnil se první světové války, ruské občanské války, druhé světové války a dalších operací. Od prosince 1934 nesl jméno HMS Pegasus, čímž se to původní uvolnilo pro letadlovou loď HMS Ark Royal. Roku 1946 byl prodán civilnímu sektoru a roku 1949 byl sešrotován. Ve službě plavidlo omezovala jeho nízká rychlost, přesto se osvědčilo a poskytlo i zkušenosti s provozem nosičů hydroplánů.[1]
Na základě úspěšných zkoušek upraveného křižníku HMS Hermes První námořní lord vyčlenil prostředky na akvizici nového nosiče hydroplánů. Vybrána byla nákladní loď, rozestavěná 7. listopadu 1913 loděnicí Blyth Shipbuilding Company v Blythu. Admiralita plavidlo zakoupila v květnu 1914. Dokončeno bylo ve zcela odlišné podobě. Například pohonný systém byl posunut více na záď, čímž byl získán prostor pro hangár. Plavidlo bylo na vodu spuštěno 5. září 1914 a do služby bylo přijato v prosinci 1914.[2]
Ark Royal byl vyzbrojen čtyřmi 76mm kanóny a dvěma 7,7mm kulomety. Kromě hangáru byly na palubě i dílny pro údržbu a opravu letadel. Nesl pět hydroplánů a dvě až čtyři letadla s pevným podvozkem. Startovaly buď z paluby (hydroplány na odhazovatelném podvozku, pozemní letouny musely přistát na pevnině), nebo přímo z mořské hladiny. K manipulaci s nimi sloužily dva jeřáby. První sestavu letounů představovaly dva hydroplány Sopwith Type 807, dva letouny Wright, dva letouny Sopwith Tabloid a jeden Short Admiralty Type 166. Pohonný systém tvořily dva kotle a jeden parní stroj o výkonu 3000 hp, roztáčející jeden lodní šroub. Nejvyšší rychlost dosahovala jedenáct uzlů.[1]
Ark Royal operovala především ve Středomoří. V roce 1915 se zapojila do bitvy o Gallipoli, později sloužila jako depotní loď pro hydroplány z celého regionu. V roce 1919 byla nasazena v oblasti Somalilandu proti povstání Muhammada Abdallaha Hassana. Podílela se i na britské intervenci do ruské občanské války. V letech 1920–1921 loď prošla opravami v Rosythu. Do služby se vrátila v září 1922 po krátkém období v rezervě.[1] Od roku 1930 byla využívána zejména ve výcviku. Dne 21. prosince 1934 bylo plavidlo přejmenováno na HMS Pegasus. Sloužilo převážně jako depotní loď. Roku 1938 bylo vybaveno katapultem a přezbrojeno čtyřmi 76mm kanóny.[3]
Plavidlo Pegasus se účastnilo i druhé světové války. V noci na 14. října 1939 Pegasus asistoval při záchraně přeživších z torpédované bitevní lodě HMS Royal Oak ve Scapa Flow. Roku 1940 byla upravena pro nesení stíhacích letounů Fairey Fulmar a jejich vypouštění pomocí katapultu. Katapultové lodě byly nouzové řešení pro poskytnutí leteckého krytí konvojům v oblastech, kde operovaly nepřátelské dálkové průzkumné letouny. V této roli působila v letech 1941–1942.[1] Poté se vrátila k výcviku. Od roku 1944 bylo využíváno jako plovoucí kasárna. V prosinci 1946 byl Pegasus prodán k přestavbě na nákladní loď Anita I. Přestavbu zahájily loděnice v Antverpách, ta však nebyla dokončena a loď byla roku 1949 prodána do šrotu.[2]