HMS Vanguard (23)
1.jpg) HMS Vanguard v roce 1946 | |
| Základní údaje | |
|---|---|
 | |
| Typ | bitevní loď |
| Číslo trupu | 23 |
| Objednána | 14. března 1941 |
| Zahájení stavby | 2. října 1941 |
| Spuštěna na vodu | 30. listopadu 1944 |
| Uvedena do služby | 9. srpna 1946 |
| Osud | vyřazen 1960 |
| Předchůdce | třída Lion |
| Takticko-technická data | |
| Výtlak | 44 500 t (standardní) 51 420 t (plný)[1] |
| Délka | 248,2 m (max.) |
| Šířka | 32,9 m |
| Ponor | 9,38 m |
| Pohon | 4 turbínová soustrojí 8 tříbubnových kotlů 4 lodní šrouby 130 000 hp |
| Rychlost | 30 uzlů |
| Posádka | 1893 |
| Pancíř | až 356mm boky až 330mm barbety 330mm čela věží 152mm hlavní paluba 76mm velitelská věž |
| Výzbroj | 8× 381mm kanón BL Mk I (4×2) 16× 133mm kanón (8×2) 4× 47mm kanón (4×1) 73× 40mm kanón (10×6, 1×2, 11×1) |
HMS Vanguard byla bitevní loď britského královského námořnictva. Ve službě byla v letech 1946–1960.[1] Byla to poslední postavená britská bitevní loď a ve své době též největší válečná loď britského námořnictva.[2]
Stavba
[editovat | editovat zdroj]
Projekční práce na nové bitevní lodi, která měla pomoci zmírnit japonskou převahu na Dálném východě, probíhaly od roku 1939. K realizaci byl přijat projekt označený 15E. Výsledné plavidlo mělo výtlak okolo 40 000 t, rychlost 30 uzlů, přičemž k jeho vyzbrojení byly využity dělové věže s 381mm kanóny pocházející z lehkých bitevních křižníků HMS Courageous (50) a HMS Glorious (77), které byly ve 20. letech přestavěny na letadlové lodě.[2] Loď konstrukčně navazovala na předchozí třídu King George V, zároveň u ní byly reflektovány válečné zkušenosti. Její stavba byla objednána 14. března 1941 u britské loděnice John Brown & Co. v Clydebanku. Kýl Vanguardu byl založen 2. října 1941. V průběhu stavby však došlo ke zničení britského Svazu Z japonským letectvem, což znamenalo velké úpravy původního projektu (především zvětšení ochrany proti torpédům a zesílení protiletadlové výzbroje) a následně zdržení stavby.[2] Plavidlo tak bylo na vodu spuštěno 30. listopadu 1944 a do služby bylo přijato až po skončení války 9. srpna 1946.[1]
Konstrukce
[editovat | editovat zdroj]
Hlavní výzbroj tvořilo osm 381mm kanónů BL Mk I ve čtyřech dvoudělových věžích.[3] Sekundární výzbroj představovalo šestnáct dvouúčelových 133mm kanónů ve dvoudělových věžích.[4] Doplňovaly je čtyři 47mm kanóny a sedmdesát tři 40mm kanónů. Pohonný systém tvořilo osm tříbubnových kotlů Admiralty a čtyři turbíny Parsons, o výkonu 130 000 hp, pohánějící čtyři lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 30 uzlů. Dosah byl 8250 námořních mil při rychlosti 15 uzlů.[1]
Služba
[editovat | editovat zdroj]V roce 1956 byla loď převedena do rezervy, přičemž byly odstraněny všechny 40mm kanóny. Přechodně byla zvažována její přestavba na nosič řízených střel. V roce 1960 byla prodána do šrotu.[5]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d VANGUARD battleship (1946) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-01-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374.
- ↑ 15-inch (38.1 cm) Mark I [online]. Navweaps.com [cit. 2019-01-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ 5.25"/50 (13.4 cm) QF Mark I [online]. Navweaps.com [cit. 2019-01-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 226.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu HMS Vanguard na Wikimedia Commons - Galerie HMS Vanguard na Wikimedia Commons
