Heda Margoliová-Kovályová | |
---|---|
Rodné jméno | Heda Blochová |
Narození | 15. září 1919 Praha Československo |
Úmrtí | 5. prosince 2010 (ve věku 91 let) Praha Česko |
Povolání | spisovatelka, překladatelka, autorka memoárů, redaktorka a grafička |
Témata | editace, překlad, literatura a grafika |
Významná díla | Na vlastní kůži |
Manžel(ka) | Rudolf Margolius 1. manžel Pavel Kovály 2. manžel |
Děti | Ivan Margolius |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Heda Margoliová–Kovályová, známá též jako Heda Margolius Kovály (15. září 1919 Praha – 5. prosince 2010 Praha) byla česká spisovatelka a překladatelka.[1]
Narodila se v Praze do rodiny Ervína a Marty Blochových. Ervín Bloch byl finanční ředitel ve Waldes Koh-i-noor v Praze. Začátkem okupace se provdala za JUDr. Rudolfa Margolia a společně se svými rodiči a manželem byla transportována do Lodže v roce 1941. V roce 1944 byli přesunuti do Osvětimi, kde Blochovi zahynuli. Ona sama byla přemístěna na práci do Christianstadtu a později uprchla do Prahy při pochodu smrti do Bergen-Belsenu. Po 2. světové válce se s manželem shledala v Praze. Pracovala jako grafička pro nakladatelství Symposion a později Rovnost a další nakladatelství. Rudolf Margolius se stal náměstkem ministra zahraničního obchodu a v roce 1952 byl zatčen a odsouzen k smrti v procesu se Slánským. V roce 1955 se znovu provdala za Pavla Kovályho (1928–2006).
Heda proti procesu se Slánským několikrát protestovala u československých úřadů i u úřadu prezidentů republiky. V roce 1966 propašovala z Československa Pavlu Tigridovi do Paříže tajný rozsudek československého nejvyššího soudu o úplném zrušení procesu a jeho obžaloby, který Tigrid v roce 1967 publikoval jako přílohu svého časopisu Svědectví.[2]
Začala překládat knihy z němčiny, angličtiny a francouzštiny od známých autorů jako Arnold Zweig, H. G. Wells, Raymond Chandler, Philip Roth, Saul Bellow, John Steinbeck, Arnold Bennett, William Golding, Arthur Miller, Francis Chichester a dalších. Po invazi v roce 1968 odešla do Spojených států amerických a pracovala jako knihovnice v Harvard Law School Library v Cambridge, Massachusetts. V této době napsala a vydala v exilu svojí autobiografii Na vlastní kůži (1973), která pak vyšla v mnoha překladech a o které napsal Vít Machálek, že je jednou z nejsilnějších českých knih dvacátého století.[3] V České republice byla vydána v letech 1992, 2003 a 2012. V roce 1985 Index v Kolíně nad Rýnem vydal její novelu Nevina, která vyšla znovu v roce 2013 v Mladé frontě. Anglické vydání vyšlo v Soho Press v New Yorku v červnu 2015.
Jan Zábrana napsal: „Heda Kovályová byla opravdu jedna z nejlepších překladatelek z angličtiny, které v Čechach od sklonku pedesátých do počátku sedmdesátých let praktikovaly. Překládala chytře, svěže, nápaditě, mělo to plynulý tah prózy, vlastní šťávu."[4]
V roce 1996 se vrátila natrvalo do Prahy, kde v roce 2010 po dlouhé nemoci zemřela. Helena Třeštíková s ní v roce 2001 natočila pro Českou televizi dokumentární film Hitler, Stalin a já. V roce 2015 vydala Mladá fronta text celého rozhovoru jako knihu pod názvem Hitler, Stalin a já: Ústní historie 20. století.