Heinrich Ehrlich | |
---|---|
skladatel a pianista Heinrich Ehrlich | |
Základní informace | |
Narození | 5. října 1822 Vídeň Rakouské císařství |
Úmrtí | 30. prosince 1899 (ve věku 77 let) Berlín Německá říše |
Povolání | hudební skladatel, novinář, klavírista, muzikolog, hudební pedagog, spisovatel a hudební kritik |
Nástroje | klavír |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Heinrich Ehrlich (5. října 1822 Vídeň - 30. prosince 1899 Berlín), byl rakouský a německý, pianista, hudební skladatel, autor publikací o hudbě a spisovatel.
Heinrich Ehrlich se narodil ve Vídni v židovské[1] rodině a již v útlém mládí projevoval nadání k hudbě. Po absolvování všeobecného vzdělání studoval na střední hudební škole pod vedením prof. a školitelů Adolfa Henselta, Karla Maria von Bockleta, Sigismunda Thalberga hru na klavír a skladbu u Simona Sechtera. Školu zdárně dokončil, vydal se na dráhu klavírního virtuoza a vzápětí absolvoval nespočet koncertů. V letech 1840-1844 vystupoval v Maďarsku, Rumunsku a turné pak zakončil ve Vídni.
V roce 1848 se stal zvláštním dopisovatelem do regionálních novin Augsburger Allgemeine Zeitung, v roce 1852 pak dokonce pianistou hanoverského krále Jiřího V. Hannoverského a v roce 1855 se přestěhoval do Wiesbadenu. O dva roky později odešel do Anglie a v roce 1862 se natrvalo usadil v Berlíně, kde získal vynikající pověst jako klavírista Beethovenových skladeb. V letech 1864-1872 byl učitelem hry na klavír na berlínské Sternově konzervatoři a v roce 1875 získal titul profesora. Mezi jeho studenty byli např. Franz Mannstädt, Friedrich Spiro a Felix Dreyschock, Paul Marsop a Wilibald Nagel. Heinrich Ehrlich přijal křesťanství až ve středním věku. V prosinci roku 1899 v Berlíně koncertní mistr a skladatel Heinrich Ehrlich zemřel.
Kromě pedagogické činnosti byl v Berlíně politickým dopisovatelem pro časopisy Nordic Ape (v roce 1862), Vossische Zeitung (v letech 1867–1869) a L'Independence (v letech 1867–1869). Rovněž byl také hudebním kritikem a hudebním reproduktorem pro Berliner Tageblatt (v letech 1878–1898), Tribüne (v roce 1878), Gegenwart (v letech 1872–1892), Neue Berliner Musikzeitung. Jako jeden z prvních skladatelů sbíral rumunské lidové melodie.