Hlíva dubová | |
---|---|
Hlíva dubová (Pleurotus dryinus) | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | houby (Fungi) |
Oddělení | houby stopkovýtrusné (Basidiomycota) |
Pododdělení | Agaricomycotina |
Třída | stopkovýtrusé (Agaricomycetes) |
Podtřída | houby rouškaté (Agaricomycetidae) |
Řád | lupenotvaré (Agaricales) |
Čeleď | hlívovité (Pleurotaceae) |
Rod | hlíva (Pleurotus) |
Binomické jméno | |
Pleurotus dryinus (Pers.) P. Kumm., 1871 | |
Synonyma | |
| |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Hlíva dubová (Pleurotus dryinus (Pers.) P. Kumm.) je dřevokazná jedlá stopkovýtrusná houba z čeledi hlívovité (Pleurotaceae), rostoucí na kmenech listnatých i jehličnatých stromů.
Plodnice rostou z živých i mrtvých kmenů a pařezů stromů a jsou tvořeny kloboukem a spíše krátkým třeněm.
Klobouk má v mládí téměř polokulovitý, vzhůru vyklenutý tvar a mírně vzhůru vypouklý tvar si zachovává i posléze. Jeho průměr činí až 15 cm. Horní strana klobouku je plstnatá, pokrytá plochými, políčkovitými, vatovitými šupinami. Horní strana včetně šupinek je zbarvena bělavě, našedle až světle hnědošedě. Okraje bývají podvinuté. Na spodní straně klobouku se nachází lupenitý hymenofor, tvořený bělavými, u starších plodnic nažloutlými lupeny, někdy rozvětvenými. Lupeny výrazně sbíhají na třeň, kde někdy vytvářejí krátkou síťku.[1] V mládí je celý hymenofor zakryt závojem (velem), které se upíná na třeň a okraj klobouku, kde později zůstávají jeho blanité zbytky.[2][3]
Třeň je připojen ke klobouku excentricky[4] a často bývá zahnutý, neboť vyrůstá kolmo ke kmeni stromu. Bývá asi 2–5 cm dlouhý a až 4 cm tlustý; je válcovitého, někdy až soudkovitého tvaru. Na povrchu je třeň šupinkatý, zbarvený podobně bělavě až šedavě jako klobouk.
Dužnina je poměrně tuhá, bíle zbarvená, po poranění však poněkud žloutne. Vyznačuje se příjemnou chutí i vůní.[5][2]
Hladké elispoidní výtrusy jsou 9–15 × 3–5 µm velké, výtrusný prach má bílou barvu.[6] Též se může nepohlavně rozmnožovat pomocí konidií.[5][1]
Hlíva dubová se vyskytuje poměrně hojně v létě a na podzim, a to jednotlivě, nebo v malých skupinách.[2][1] Roste na kmenech a pařezech stromů, hlavně dubů, buků a jiných listnáčů, a navzdory svému jménu často také na smrcích.[7][5][4][8] Často vyrůstá z poškozených míst kmene.[2]
Tento druh je rozšířen v Evropě, Asii i Severní Americe. [9]
Hlíva dubová je chutný jedlý druh, zvláště v případě mladých plodnice, starší jsou příliš tuhé.[10][2][4]