Dr. phil. Hugo Loetscher | |
---|---|
Narození | 22. prosince 1929 Curych |
Úmrtí | 18. srpna 2009 (ve věku 79 let) Curych |
Místo pohřbení | Friedhof Sihlfeld |
Povolání | spisovatel, novinář, překladatel, literární kritik a esejista |
Stát | Švýcarsko |
Alma mater | Curyšská univerzita Fakulta umění Pařížské univerzity |
Období | 70. léta 20. století |
Žánr | próza |
Témata | kritika společnosti; hledání a uchování imunity (metafora) vypravěče, jedince vůči společnosti, z níž nebezpečí vyvěrá |
Významná díla | Mandarínovy oči, Páv na hnojišti aneb Zvířata v nás |
Ocenění | cena Charlese Veillona v německém jazyce (1964) Cena Conrada Ferdinanda Meyera (1966) Velká Schillerova cena (1992) Řád Jižního kříže |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Hugo Loetscher (22. prosinec 1929, Curych – 18. srpen 2009, tamtéž) byl švýcarský spisovatel, novinář, překladatel a literární kritik.[1]
Po maturitě na gymnáziu v Curychu vystudoval politickou filozofii, sociologie, literaturu a hospodářské dějiny na univerzitě v Curychu a v Paříži.[2] V roce 1956 získal doktorát filozofie za kvalifikační práci, věnující se politické filozofii ve Francii po roce 1945 (německy Die politische Philosophie in Frankreich nach 1945).[3]
Jeho literární prvotinou byl román Abwässer (1963), čímž se zařadil do švýcarské literární generace autorů, jimiž byli např. literáti Friedrich Dürrenmatt, či Max Frisch.[4][5][6] Od roku 1969 byl spisovatelem a novinářem na volné noze, mezi jeho nejznámější díla náleží např. román Der Immune,[7] spadající do období mezi druhou světovou válkou a 70. léty 20. století, v němž specifického významu nabývá metaforický vztah imunitu hledajícího vypravěče ke čtenáři jakožto společnosti samotné.[8] Hlavní postavami jeho děl byli lidé, stojící na okraji společnosti (německy Außenseiter).[9]
Roman Bucheli, redaktor švýcarského deníku Neue Zürcher Zeitung, o něm v nekrologu v dne jeho úmrtí uvedl následující:[10]
„[...]. Er stellte sich immer ein wenig gegen den Strom. [...] Zwischen Dürrenmatts abgründigem Humor und Frischs moralischem Rigorismus, zwischen Otto F. Walters Realismus und Peter Bichsels poetischen Abbreviaturen ging er in der literarischen Schweiz eigene Wege. (Překlad: [...]. Vždy šel tak trochu proti proudu. [...] Literárním Švýcarskem si vyšlapal cestičku veprostřed mezi Dürrenmattovým jizlivým žertováním a Frischovým morálním rigorismem, veprostřed mezi realismem Otto F. Waltera a poetickým zkracováním Petera Bichsela.) “