Hřib modračka
 Hřib modračka | |
|---|---|
 Hřib modračka | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | houby (Fungi) |
| Oddělení | houby stopkovýtrusné (Basidiomycota) |
| Pododdělení | Agaricomycotina |
| Třída | Agaricomycetes |
| Řád | hřibotvaré (Boletales) |
| Čeleď | hřibovité (Boletaceae) |
| Rod | hřib (Cyanoboletus) |
| Binomické jméno | |
| Cyanoboletus pulverulentus (Opat.) Gelardi, Vizzini et Simonini 2014 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hřib modračka (Cyanoboletus pulverulentus (Opat.) Gelardi, Vizzini et Simonini 2014), také známý jako hřib lipový je nepříliš hojná nejedlá houba z čeledi hřibovitých.[1] Dříve byla řazena do sekce Subpruinosi rodu Boletus.
Synonyma
[editovat | editovat zdroj]- vědecké názvy
- Boletus cyaneitinctus (Murrill) Coker & Beers 1943[2]
- Boletus hortensis Smotl.[3] 1912
- Boletus mutabilis Morgan
- Boletus nigricans Herrm.[3][4] 1920
- Boletus pulverulentus Opat.[1] 1836[2]
- Boletus rickenii Gramb.[3][4]
- Ceriomyces cyaneitinctus Murrill 1843
- Tubiporus pulverulentus (Opat.) Imai 1968[2]
- Uloporus mougeotii Quél.[4] 1886
- Xerocomus pulverulentus (Opat.) E.-J. Gilbert[5] 1931[2]
- někdejší české názvy
- hřib lipový[3]
- hřib sadní[3]
- hřib zahradní[6]
- modrák lipový[3]
- modrák sadní[3]
- suchohřib modračka[4]
- lidové a krajové názvy
- podlipáček[6]
Vzhled
[editovat | editovat zdroj]Makroskopický
[editovat | editovat zdroj]
Má 40–80 mm široký klobouk, jenž bývá zpočátku polokulovitý, později vyklenutý a dužnatý, ve stáří téměř plochý. U dospělých jedinců je světle či tmavě hnědý, případně olivově hnědý, může být i jemně plstnatý. Za vlhka je mírně lepkavý.
Rourky a póry jsou žluté, na třeni žebernatě protažené.
Třeň bývá 30–110 mm dlouhý a 20–30 mm široký, zpočátku tlustý, postupně se ztenčuje do špičky, jemně šupinkatý, ovšem bez síťky. Barva třeně je žlutá až krémově žlutá, na bázi červenohnědá.
Dužnina je na řezu žlutá, ale intenzivně se zbarvuje do tmavomodra, později dochází k odbarvení. Vůně i chuť je mírně nakyslá.
Mikroskopický
[editovat | editovat zdroj]Výtrusy dosahují 11–15 × 4–6 μm, jsou hladké, široce vřetenovité, z bočního pohledu je patrná suprahilární deprese.[1][pozn. 1] Výtrusný prach je olivový.
Výskyt
[editovat | editovat zdroj]Hřib modračka se vyskytuje vzácně,[7] roztroušeně od nižších poloh do podhorských oblastí, preferuje nevápnité půdy.[1] Roste v listnatých, smíšených i jehličnatých lesích,[1] objevuje se i mimo les, u lidských sídel, například v parcích, alejích a zahradách,[7] také na návsích.[8] Obvykle roste pod lipami, duby, buky a smrky. Plodnice se objevují od konce května do října.[1]
Rozšíření
[editovat | editovat zdroj]Roste v Evropě (Anglie, Belgie, Česká republika, Dánsko, Francie, Chorvatsko, Irsko, Itálie, Lucembursko, Maďarsko, Německo, Nizozemí, Norsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko), v Severní Americe (Kanada, USA), Austrálii i v Asii (Japonsko)[9][8]
V rámci chráněných území České republiky byl hřib modračka popsán mimo jiné v následujících lokalitách:
- PR Fabián[10]
- NPR Kaňkovy hory a NPR Lichnice[10]
- NPR Libický luh[10]
- Suchá Dora[11] (okres Nový Jičín)
Formy a variety
[editovat | editovat zdroj]
Roku 2001 byl zveřejněn popis variety Boletus pulverulentus var. sublateritius Guinberteau, Lannoy et Estades ad int., která se vyznačuje červeně zbarveným kloboukem.[1]
Smotlacha popsal formy:
- Boletus hortensis f. citrinus Smotl. 1952
- Boletus hortensis f. euhortensis Smotl. 1952
- Boletus hortensis f. lilacinus Smotl. 1952
- Boletus hortensis f. hortensis Smotl. 1912
Hřib modračka citronový
[editovat | editovat zdroj]Boletus citrinus Smotl.[3] syn. Boletus hortensis f. citrinus Smotl. 1952. Hřib modrák citronový popsal Smotlacha jako formu, která se vyskytuje při silném zastínění. Vyznačuje se převládajícím žlutým zbarvením celé plodnice.[3]
Hřib modračka lilákový
[editovat | editovat zdroj]- Boletus lilacinus Smotl.[3] syn. Boletus hortensis f. lilacinus Smotl. 1952. Hřib modrák lilákový je podle Smotlachy růžově zbarvená forma, která roste především na slunci.[3]
Záměna
[editovat | editovat zdroj]- hřib žlutokrvavý (Cyanoboletus flavosanguineus) – na území České republiky zatím nebyl nalezen, popsán byl v Itálii[1]
- suchohřiby (Xerocomus) – chybí intenzivní modrání celého povrchu včetně dužiny[1][12]
Vzhledem ke kombinaci světlého vybarvení, menších plodnic a intenzivního modrání jde o snadno poznatelný druh.[1]
Obsahové látky
[editovat | editovat zdroj]Hřib modračka přirozenou cestou akumuluje v plodnicích arsen i v čistém prostředí, a to s koncentrací až 1300 mg/kg sušiny. Dominantní formou arsenu je v plodnicích kyselina dimethylarsinová, která má karcinogenní účinky.[8][13] Při výzkumu publikovaném v roce 2018 pocházely všechny houby z míst s normální koncentrací arsenu v půdě. (Zkoumány byly vzorky z České republiky, Francie, Portugalska a USA.) Proto by hřib modračka neměl být doporučován jako jedlá houba a jeho konzumace by měla být omezena.[13][14]
Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Suprahilární deprese je zvláštní oválná nebo polokruhovitá lysinka u ornamentovaných (ostnitých, bradavčitých) výtrusů hub nebo skvrna s nahromaděnou amyloidní hmotou, která se nachází se těsně nad apikulem a na obvodu často věnčená výraznější ornamentikou. (Apikulus je drobný výrůstek na výtrusu, jímž výtrus přisedá na sterigma basidie, hilární apendix.)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e f g h i j ŠUTARA, Josef; MIKŠÍK, Michal; JANDA, Václav. Hřibovité houby. Praha: Academia, 2009. 294 s. ISBN 978-80-200-1717-8. Kapitola Hřib modračka, s. 198.
- ↑ a b c d Index Fungorum. databáze Index Fungorum [online]. Index Fungorum [cit. 2012-12-27]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i j k SMOTLACHA, František. 50 druhů, které doporučujeme sbírati. Praha: Unie, 1947. 141 s. Kapitola Hřib (modrák) sadní neboli lipový, s. 24.
- ↑ a b c d PILÁT, Albert. Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Praha: Brázda, 1951. 719 s. S. 58.
- ↑ DERMEK, Aurel; LIZOŇ, Pavel. Malý atlas húb. Bratislava: spn, 1980. 548 s. Kapitola Hríb modrejúci, s. 404. (slovensky)
- ↑ a b SMOTLACHA, Miroslav. Atlas tržních a jedovatých hub. 3. upravené. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1989. 269 s. S. 248.
- ↑ a b PAPOUŠEK, Tomáš; BERAN, Miroslav; VLASÁK, Josef. Velký fotoatlas hub z jižních Čech. 2. opravené. vyd. České Budějovice: Tiskárna Josef Posekaný, 2010. 819 s. ISBN 978-80-254-5908-9. Kapitola Hřib modračka, s. 824.
- ↑ a b c KALENSKÁ, Renata a BOROVIČKA, Jan. Jeden hřib asi vyřadíme ze seznamu jedlých hub, říká mykolog. Houba obsahuje vysoké množství arzénu. In: Seznam Zprávy [online]. 28. 9. 2017 [cit. 16. 11. 2024]. Dostupné z: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ted-je-vrchol-houbarske-sezony-rika-mykolog-z-akademie-ved-a-radi-jakym-mistum-se-vyhnout-37707 Dostupné také v archivu https://web.archive.org/web/20171001031339/https://www.seznam.cz/zpravy/clanek/ted-je-vrchol-houbarske-sezony-rika-mykolog-z-akademie-ved-a-radi-jakym-mistum-se-vyhnout-37707?dop-ab-variant=&seq-no=3&source=hp
- ↑ Boletus pulverulentus [online]. Gwannon.com [cit. 2012-11-18]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ a b c Cyanoboletus pulverulentus (Hřib modračka). In: Mykologie.net [online]. [2016] [cit. 16. 11. 2024]. Dostupné z: https://www.mykologie.net/index.php/houby/podle-morfologie/hribovite/item/688:boletus-pulverulentus
- ↑ LAZEBNÍČEK, Jiří; FRÉLICH, Zdeněk. Vytvoření komplexního monitorovacího systému přírodního prostředí Moravskoslezského kraje – 2.17 Mykologický inventarizační průzkum v PR Suchá Dora. Závěrečná zpráva [online]. Moravskoslezský kraj, 2010 [cit. 2013-03-06]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ HAGARA, Ladislav; ANTONÍN, Vladimír; BAIER, Jiří. Houby. Praha: Aventinum, 2005. 416 s. Kapitola Hřib modračka, s. 343.
- ↑ a b BRAEUER, Simone; GOESSLER, Walter; KAMENÍK, Jan; KONVALINKOVÁ, Tereza; ŽIGOVÁ, Anna; BOROVIČKA, Jan. Arsenic hyperaccumulation and speciation in the edible ink stain bolete (Cyanoboletus pulverulentus). Food Chemistry. 2018, roč. 242, s. 225–231. Dostupné online [cit. 2017-10-22]. DOI 10.1016/j.foodchem.2017.09.038.
- ↑ POHANKA Vít; BOROVIČKA, Jan; HOLEC, Jan; ŠÍMA, Karel et al. Češi jsou v houbaření opravdu výjimeční, tvrdí sociolog. In: Český rozhlas [online] 13. 11. 2024. [cit. 16. 11. 2024]. (ČRo Plus, Zaostřeno.) 26 min., min. 11.00. Dostupné z: https://plus.rozhlas.cz/cesi-jsou-v-houbareni-opravdu-vyjimecni-tvrdi-sociolog-9352728#player=on
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- GRACA, Michal a BALNER, Vít. Hřib modračka a hřib pružný. Poodří: časopis obyvatel horní Odry. 2002, č. 1, s. 6. ISSN 1803-2338. Dostupné také z: https://www.jakubcovice.cz/e_download.php?file=data/multipage/editor/editor-16-157-cs_4.pdf&original=POODRI%203-2001.pdf
- HAGARA, Ladislav. Atlas hub. 3. vyd. Martin: Vydavatelstvo Neografie (sic), 1995. 461 s. ISBN 80-85186-83-7.
- KŘÍŽ, Martin. Seznam hřibovitých hub. In: Domov Amatérských Mykologů [online]. 4. 2. 2006 [cit. 16. 11. 2024]. Dostupné z: http://www.damyko.info/Mykolog/Hribovite/Hribovite.htm
Audio
[editovat | editovat zdroj]- POHANKA Vít; BOROVIČKA, Jan; HOLEC, Jan; ŠÍMA, Karel et al. Češi jsou v houbaření opravdu výjimeční, tvrdí sociolog. In: Český rozhlas [online] 13. 11. 2024. [cit. 16. 11. 2024]. (ČRo Plus, Zaostřeno.) 26 min., min. 11.00. Dostupné z: https://plus.rozhlas.cz/cesi-jsou-v-houbareni-opravdu-vyjimecni-tvrdi-sociolog-9352728#player=on
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- hřib modračka, mykoweb
- BioLib.cz – Boletus pulverulentus (hřib modračka) [online]. BioLib.cz. Dostupné online.
- suprahilární deprese
- apikulus
- Cyanoboletus pulverulentus, Index Fungorum
Obrázky, zvuky či videa k tématu hřib modračka na Wikimedia Commons - Galerie hřib modračka na Wikimedia Commons
Taxon Boletus pulverulentus ve Wikidruzích
